V pátek začíná zimní olympiáda v Soči. Měly by se významné sportovní události konat v nedemokratických zemích nebo zemích, které mají s demokracií přinejmenším problémy? Na jedné straně to může režimy do určité míry legitimizovat, na straně druhé se daným zemím začne věnovat větší pozornost, což může vést k pozitivním změnám…
Amnesty International k tomu nemá jednoznačný postoj. V poslední době se ale velká část významných sportovních akcí přesouvá do států s velmi nízkou úrovní demokracie. Sledujeme to a upozorňujeme na to Evropskou komisi, vlády států i národní sportovní svazy. Je totiž evidentní, že řada režimů, které mají s demokracií velké problémy, se snaží „přelakovat“ realitu tím, že pořádají viditelné akce a snaží se ukazovat světu jako prosperující a demokratické státy. To je zajímavé a považujeme to za výzvu. Ale zároveň říkáme, že je u takových akcí potřeba velmi razantně upozorňovat na to, že to je právě jenom „lak“. A ukazovat i druhou stranu. Je to i případ olympiády v Soči, která se snaží ukázat zemi jako demokratickou a otevřenou.
Nedovedeme si představit, že si lidé mohou naplno užívat velké sportovní akce na tribunách či v hotelích, které staví lidé v otrockých podmínkách
Není to ale jen Soči, jak jste naznačil. Letos se třeba koná ještě mistrovství světa v hokeji v Bělorusku…
A nikdo nechápe proč. V roce 2022 pak třeba bude v Kataru mistrovství světa ve fotbale. Určitě je to zajímavá země. Ale když se podíváme do hloubky, zjistíme, že tam na stavbách včetně nových stadionů pracují tisíce lidí v otrockých podmínkách. To se dotýká například Nepálu. Tvrdí se, že až 50 procent Nepálců je takzvaně „na montážích po světě“ – a ti jsou nyní právě v Kataru.
Stejně jako se lidé postupem času zajímají o to, zda jejich oděvy nešijí v Bangladéši dvanáctileté děti, nedovedeme si představit, že si lidé mohou naplno užívat velké sportovní akce na tribunách či v hotelích, které staví lidé v otrockých podmínkách. Problém spočívá v tom, že jako diváci si sice můžeme užívat sport, ale ten je bohužel vykoupen tristním porušováním lidských práv. Samozřejmě, olympiáda je i šance pro pozitivní změnu. Ale to, co se děje v současné době v Rusku, rozhodně není ten případ.
Amnesty ve své aktuální kampani poukazuje na dlouhodobé problémy s dodržováním lidských práv v Rusku. Sledujete také problematické události spojené přímo s olympiádou v Soči?
To jsou dvě věci. Amnesty International monitoruje stav lidských práv v Rusku řadu let a olympiáda v Soči je pouze jednorázová akce. Nechceme se proto úzce zaměřit pouze na Soči a nechceme vést kampaň jen týden před olympiádou. Vidíme totiž olympiádu jako příležitost poukazovat právě na dlouhodobé problémy a konfrontovat ruský režim s konkrétními tématy. Prezident Putin v posledních dvou letech hodně přitáhl šrouby. A právě to kritizujeme a zmiňujeme i v naší petici. Namísto toho, aby dokazoval světu, jak je demokratický a jeho režim povoluje, jakýkoliv občanský odpor je naopak tvrdě trestán.
Jaké jsou ty konkrétní problémy, na které v Rusku upozorňujete?
Omezuje se svoboda projevu, svoboda shromažďování, vytváří se nenávistné prostředí pro osoby odlišné sexuální orientace. Známý „zákon Pussy Riot“ například spustil kriminalizaci rouhání. Na urážky a rouhání samozřejmě může mít každý svůj názor. Ale pokud za kritiku představitele církve nebo jiné organizace jdete do vězení, je to absolutně neadekvátní. Trvalý problém Ruska je také nevyšetřování vražd – případ novinářky Anny Politkovské je pouze jedním typickým případem. Naše kampaň tedy úplně nezabíhá do detailů Soči, byť události sledujeme.
Co se v Soči dělo nebo děje?
První zásadní věc je nedobrovolné vystěhování stovek rodin. S těmi lidmi se nikdo nebaví, a oni bydlí v domech, které neuplatí. Druhá věc je práce v otrockých podmínkách. I přes spřátelené neziskové organizace evidujeme stovky dělníků, kteří za práci při výstavbě olympiády nedostali žádnou mzdu. Pokud se hry připravují takovým způsobem, je třeba na to razantně poukazovat a seznamovat s tím veřejnost. Není to určitě žádný útok proti sportovcům a sportu samotnému.
Celý rozhovor čtěte na EurActiv.cz
