Pozorovatelé se shodují, že o tom, kdo usedne do prezidentského křesla, rozhodnou dosud váhající voliči středu.
Rakousko volí prezidenta. Nebo lépe, Rakousko znovu volí prezidenta. Tamní obyvatelé vyrazí v neděli k urnám, aby rozhodli, zda se ve vídeňském Hofburgu usadí dlouholetý politik za stranu Zelených Alexander Van der Bellen, nebo jeho sok, kandidát pravicově nacionalistické strany Svobodných (FPÖ) Norbert Hofer.
Skoro o třicet let starší Van der Bellen vyhrál květnové klání, poražený ale zpochybnil správnost sečtení korespondenčních hlasů a opakování bylo stanoveno na 2. října. Termín byl kvůli technickým nesrovnalostem posunut na 4. prosince. Jisté je, že půjde o velmi těsný rozstřel – a že výsledek bude s ohledem na květnový debakl znám nejspíše až v úterý.
Nejisté je, jak to dopadne a co to Rakousku, potažmo Evropě, přinese. Zatímco Van der Bellen zastává proevropská stanoviska, nabízí smířlivý postoj vůči migrantům, nevítá brexit, odmítá jeho rakouskou variantu öxit a nabádá ke zdrženlivosti vůči Donaldu Trumpovi, jeho soupeř je negací těchto postojů.
Jen zmírnil svou rétoriku, není tak agresivní či arogantní jako dříve. Tedy pomineme- li aktuální billboardy, na nichž se prezentuje jako „Norbert Hofer, z Boží vůle spolkový prezident“.
Pozorovatelé se shodují, že o vítězi rozhodnou voliči středu. Čili ti, kteří jsou otrávení dlouholetým panováním tandemu lidovců se socialisty (ÖVP a SPÖ) a chtějí změnu. Průzkumy z první volby navíc ukázaly, že Svobodné nevolili jen drobní podnikatelé, řadoví zaměstnanci, mladí voliči a lidé nespokojení s přistěhovalci a EU, ale také velká část zámožné vídeňské smetánky. FPÖ má aktuálně nejvyšší preference (32 až 34 procent), její šéf Heinz- -Christian Strache se těší oblibě překračující dvacet procent.
S Hoferem v Hofburgu poroste tlak na úřadující velkou koalici – Hofer se netají přáním rozhodovat o podobě vlády). Mluví se už i o jarních předčasných volbách. Van der Bellenovi se zase může přihodit, že bude mít co dělat se Strachem jakožto kancléřem. Pro profesora ekonomie by to byla, v kontextu jeho předvolebních „demokratických“ slibů, dosti pikantní výzva.