Vláda má k dispozici miliardy navíc, ale neví co s nimi
Stát má peněz jako šlupek a evidentně přesně neví, co si s desítkami miliard korun počít. Ministerstvo financí na jednoduchou otázku, jak hodlá naložit s letošním rozpočtovým přebytkem, nedokázalo jasně odpovědět dokonce ani premiérovi.
Přebytek státního rozpočtu klesl ke konci listopadu na 55,5 miliardy z říjnových 98,3 miliardy korun. I tak je to v meziročním srovnání ještě pořád impozantní číslo, a jak ve své včerejší zprávě neopomněl zdůraznit rezort financí, nejlepší listopadový výsledek od vzniku České republiky.
Opakovat, že za tím stojí třetí rok velmi dobrého ekonomického růstu a neschopnost utrácet rozpočtované investice, už je skoro zbytečné. Na místě je spíše se ptát, jak vláda s ušetřenými penězi nakládá a ve finále naloží.
Přesně takovou otázku položil premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) v dopise adresovaném v polovině listopadu ministru financí Andreji Babišovi (ANO). Dostalo se mu odpovědi, že „snížíme dluh a že zbytek si necháme“. Babiš, jak se později vyjádřil, nechápe, proč bychom měli všechno hned utratit. To je sice rozumný argument, ale vzhledem k tomu, že státní pokladnu plní daňoví poplatníci, by odpověď měla být mnohem konkrétnější.
Tím spíš, že vládní koalice momentálně ve sněmovně obhajuje plán státních financí na příští rok se schodkem šedesáti miliard. Porovnání současného přebytku a plánovaného deficitu tak vypadá, jako by veřejné finance snad ani nikdo neřídil. Anebo se na českou ekonomiku řítil pořádně velký malér, a tak je potřeba vytvořit opravdu mimořádnou rezervu. Nic takového pochopitelně ze zprávy zveřejněné Babišovým úřadem nevyčteme.
Už tradičně v ní ale stojí, že pokud jde o výdaje, dál klesají ty, které jsou určené na financování společných programů EU a ČR. Což se dá přeložit i tak, že vládě se v podstatě nedaří podporovat ekonomiku. Ministr financí ovšem předpovídá a chlubí se, že dnes už není pochyb o tom, že Česko bude mít na konci roku nejlepší výsledek státního rozpočtu za posledních dvacet let. To je nejspíš fakt, otázka je, zda bůhvíjak potěšitelný.
