V případě Řecka je nejspíš jedním z důvodů nepřesných odhadů fakt, že lidé nevěří žádné z kandidujících stran. Ve zmíněném odhadu se 13 procent respondentů zařadilo do kategorie „nerozhodnutí“. „Mně už je to vlastně jedno,“ svěřil se novinářům před volbami sedmatřicetiletý Stelios Petsos. „Pokaždé, když se v posledních pěti letech změnila vláda, situace se ještě zhoršila. Teď víme, že ať vyhraje kdokoli, vyjde to nastejno, takže půjdu raději na pláž, než to taky zpoplatní.“
Nepřesné průzkumy však rozhodně nejsou řeckou specialitou. Letošní vítězství britských konzervativců žádný z průzkumů nepředvídal, téměř všechny se shodly na vyrovnaných šancích labouristů i toryů. Obdobná situace nastala v britských volbách v letech 1970, 1974 a 1992.
Předvolební průzkumy jsou kritizovány hlavně kvůli ovlivňování voličů. Jejich efekt na rozhodování lidí je vděčným tématem sociologů, zpravidla se mluví o dvou hlavních principech. Jako stádový efekt se označuje sklon voličů dát svůj hlas favoritovi nebo zlomit hůl nad outsiderem.
Existuje ale i takzvaná strategická volba. Týká se lidí, kteří svým hlasem chtějí ovlivnit složení vlády a místo své oblíbené straně dají hlas uskupení, které by se podle nich také mělo dostat do parlamentu.
V některých zemích je proto zveřejňování odhadů preferencí omezeno, například v Kanadě smějí agentury vydat svůj odhad naposledy tři dny před hlasováním.
