Reportáž: Vědci z Česka jsou v CERN vidět
Dohromady pod CERN spadá několik areálů rozesetých po 27kilometrovém prstenci Velkého hadronového urychlovače (LHC), největšího částicového urychlovače na světě, středisko rovněž disponuje vlastní bezpečnostní složkou, která zastává ještě funkci hasičů a zdravotníků. Veškeré ulice, které se v hlavním areálu nacházejí, nesou svůj název po slavném fyzikovi. Návštěvník se tak může procházet ulicí Alberta Einsteina, Marie Curie-Skłodowské nebo Démokrita.
Tempo života v areálu má svá pravidla. Mnozí uživatelé (viz box) najeli na normální rytmus pracovního dne, někteří si ale s denní dobou, kdy pracují, hlavu nelámou. Nejdůležitější je však dodržet termíny odevzdání výsledků a konzultací s výzkumnou skupinou, jíž jsou členy.
Skutečná pracovní doba výrazně překračuje osmihodinovky a zahrnuje samozřejmě víkendy. Každý pracuje, „co to dá“. Při noční procházce areálem se tak návštěvník může spolehnout nejen na klasické pouliční osvětlení, ale také na světla z jednotlivých kanceláří.
„Hlavně teď v létě je pro mě kvůli teplotě stokrát lepší dělat v noci než přes den,“ říká přes hlasitou klimatizaci můj průvodce a fyzik-uživatel Martin Zeman a svoji pozornost opět obrací k velkému monitoru. Je deset hodin večer a potřebuje zadat ještě několik pokynů k zahájení výpočtů, které poběží po celou noc a dost možná i další den.
Hrdost, spokojenost a klid
Před vstupem do objektu, pod jehož základy je umístěn ATLAS, jeden z hlavních experimentů CERN, se následující den setkávám s českým technikem, Mitem Taševským, jenž mne má provést areálem a částí detektoru, která je přístupná veřejnosti.
„Od začátku jsem se jako zaměstnanec Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR podílel na práci na vnitřním detektoru experimentu ATLAS. Nejprve na implementaci rozhraní, což je výraz pro velmi precizní položení desetitisíců drobných kabelů do velmi malého prostoru obálky vnitřního detektoru, po kterých pak putují zachycená data ke vzdáleným počítačům,“ vysvětluje při prohlídce.
Mito v CERN působí od jara 2005, kromě občasných cest do vlasti tam pobývá prakticky nea ustále. Kromě řady technických pojmů a detailů se v průběhu prohlídky dozvídám, že je také asi jediným Čechem, kterému se podařilo projet celý tunel LHC na kole. Důležitější však je, že se Taševský spolupodílel na výrobě nového vnitřního detektoru, který bude nyní při odstávce instalován na místo toho starého.
Mitova práce je takzvaně drobná, neodehrávají se v ní velké zvraty a objevy, je to podpora vědcům studentům. Přesto z něj čiší hrdost, spokojenost a klid. „Práce v prostředí CERN vám dá pocit, že děláte něco, co vás přesahuje, a že pomáháte objasňovat základní otázky o vesmíru kolem nás,“ přiznává s úsměvem.
To, že pracují na unikátním projektu s velkým důrazem na kvalitu odvedené práce, je prý všem jasné. Jde o největší stroj na světě, jeho součásti jsou však projektované na tisíciny milimetru. Sice se klade i velký důraz na dodržování termínů, kvalita je ale na prvním místě.
Jaké jsou hlavní rozdíly oproti práci v ČR? „Nebojuje se tu každý den o život,“ popisuje Mito svou švýcarskou anabázi. To bychom si podle něj měli vzít k srdci. „Neříkám, že tu ostatní nemají starosti, jen je prostě umí zvládat s větším nadhledem. My Češi to umíme také, jen na to zapomínáme. Nemáme se za co stydět, ve světovém i evropském kontextu patříme mezi ty úspěšnější, jen si to nechceme přiznat, protože bychom pak snad mohli být na chvíli i spokojení.“
Vědecká centrála
„CERN hraje pro česká výzkumná pracoviště zásadní roli v jejich integraci do mezinárodních výzkumných struktur,“ vysvětluje Václav Vrba z Fyzikálního ústavu AV ČR, který od poloviny devadesátých let vede pražskou skupinu pixelových detektorů. Ta se věnovala výzkumu a vývoji těchto detektorů pro experiment ATLAS.
Pixelové detektory představují technologicky nejvyspělejší a nejnáročnější součást detekční aparatury, zakázku na jejich výrobu se podařilo získat pro českou firmu ON Semiconductor. Za úspěšné splnění zakázky ve vysoké kvalitě firma dokonce v roce 2007 dostala průmyslovou cenu CERN.
„Jednou z věcí, co se mi na CERN líbí, je možnost setkávat se se zajímavými lidmi. Těch je tam skutečně nadkritické množství, protože ‚zásobárnou‘ je celý svět,“ tvrdí dále Vrba. CERN funguje jako určitá centrála, jíž proudí vědci z celého světa. Člověk pak nemusí objet celý svět, aby se dozvěděl, co je nového v oboru v Japonsku, USA, Austrálii či v různých evropských laboratořích. Stačí zajet do CERN. Den otevřených dveří pro zájemce z řad veřejnosti se ostatně koná už 28. až 29. září.
| CERN je vedoucí světové pracoviště v oblasti experimentální fyziky elementárních částic |
|---|
| Od svého vzniku v roce 1954 se CERN postupně stal největším mezinárodním vědeckým projektem, který se stal příkladem pro ostatní obory. Centrum hraje důležitou roli při vzdělávání mladých odborníků. Témata bakalářských, diplomových a doktorských prací s aktuální vědeckou tematikou jsou řešena ve velmi inspirativním prostředí mezinárodních výzkumných týmů. |
| Česko se podílí financováním aktivit v CERN ročně sumou zhruba 200 milionů korun. Část této sumy se mu pak vrací formou objednávek technologických prací. V efektivitě zpětného čerpání investovaných prostředků je pak Česko se zhruba 60procentní návratností dle statistik na třetím místě, hned za hostiteli Francií a Švýcarskem. Do výběrových řízení na uvolněná místa v CERN se lze volně přihlašovat, jsou uveřejňována na webu CERN a je možné získat časově omezený kontrakt. Finančně je to však velmi rozmanité. Ti, kterým se podaří uzavřít kontrakt, dostávají mzdu podle tabulek v CERN, vyslaní pracovníci jsou zde za mzdu podle smlouvy v ČR plus náhrady, které proplácí CERN nebo rozpočty jednotlivých experimentů. V podstatě se to pohybuje od dvou do devíti tisíc švýcarských franků měsíčně podle zastávané pozice. Jednotlivé projekty fungující na LHC mají od CERN oddělené a nezávislé financování, o které se starají jednotlivé země, které na nich pracují. To je forma bezpečnostní finanční pojistky. Projekty jsou totiž tak nákladné, že kdyby jeden zásadně neuspěl, mohl by ohrozit celý CERN. |
| Češi se zásadně podílejí na výzkumu a experimentech v CERN a stejně jako fyzikové a technici z ostatních zemí jsou takzvanými uživateli. Pro samotný CERN reálně pracuje jen kolem 2400 lidí. Zbylým 11 tisícům uživatelů pak CERN poskytuje „pouze“ kanceláře, elektřinu, vodu a částicové svazky. To jsou právě ty prvky, které létají v urychlovači a které vědci nechávají se srážet téměř při rychlosti světla. |
