Ani privatizace Průmyslovým svazem Donbass (ISD), který patří ukrajinským oligarchům, ani velkorysá státní pomoc nepomohly nasměrovat loděnice správným kurzem. Závazky společnosti už podle deníku Gazeta Wyborcza přesahují půlmiliardu zlotých, zhruba tři miliardy korun. Pokud by loděnice úspěšně dokončily pět probíhajících projektů v hodnotě 230 milionů zlotých, vykázaly by ztrátu dvacet milionů zlotých. Nastane-li skluz, bude ztráta vyšší.
Opakovaně se nedostává peněz na výplaty, které se často vyplácejí po částech. Dodávky elektřiny nebyly přerušeny jen díky zásahu ministerstva státního majetku, dodavatel Energa již přesto do loděnic poslal kvůli nesplaceným účtům v objemu osmi milionů zlotých exekuci. Správě sociálního zabezpečení loděnice dluží padesát milionů zlotých.
Perspektivy se jeví ponuře. Ještě v červnu musí vedení poslat Evropské komisi zprávu o realizaci restrukturalizačního programu. Přitom je jasné, že mnohé se nepovedlo. Především obnovení ziskovosti, stejně jako diverzifikace výroby. Měla-li by komise kvůli tomu vyžadovat vrácení státní pomoci 550 milionů zlotých, znamenalo by to definitivní konec gdaňských loděnic.
Podnik se ale může zhroutit ještě dříve. Jeden z dodavatelů, krakovská firma Biprostal, která v Gdaňsku postavila halu, před dvěma týdny navrhla poslat loděnice do konkurzu kvůli nesplaceným účtům. Soud sice kvůli formální chybě vrátil návrh zpět, ale opravená verze už může být opět na cestě do Gdaňsku.
Cesta k úpadku
V roce 2007 vláda Jarosława Kaczyńského prodala 75 procent gdaňských loděnic skupině ISD. Ta předtím zprivatizovala ocelárnu Huta Częstochowa, jež do Gdaňsku dodávala plechy. Podíl poté skrze kyperské společnosti převzali ukrajinští oligarchové z Donbassu, aby nakonec přešel na Gdańsk Shipyard Group oligarchy Sergeje Taruta, který vede radu ředitelů ISD. Zbylá čtvrtina zůstala v rukou státní agentury pro rozvoj průmyslu (ARP) a měla být prodána později. To se nikdy nestalo. Místo toho se oba podílníci přou, kdo a jak přispěl k záchraně firmy a kdo má co zaplatit. Nezávisle na jednáních s GSG hledá ARP možnosti uplatnění dosavadních zaměstnanců loděnice. To jen posiluje dojem, že dny rodiště Solidarity jsou sečteny.
