Sergej Stupar: Sankce donutily Rusko k modernizaci průmyslu

Za poslední rok a půl se změnil ruský přístup k zahraničním investorům, když vstoupil v platnost nový zákon o průmyslové politice Ruska. Co to znamená pro zahraniční firmy, které chtějí v Rusku podnikat a investovat?

V poslední době se v Rusku snažíme, abychom nalákali zahraniční investory a zajistili průmyslovou výrobu přímo na území Ruské federace.

Co se pro investory změnilo ve srovnání s dobou před rokem 2015?

Vznikly nové nástroje, které zjednodušují přístup ke státním a komunálním zakázkám a které zaručují stabilní podmínky pro podnikání. Zahraniční firmy se mohou snadněji účastnit veřejných zakázek díky tomu, že jsou brány jako standardní ruské firmy. Mohou získat také status jediného dodavatele, což znamená, že nemusejí znovu procházet celou procedurou tendru, pokud jsou jediným možným dodavatelem určitých služeb nebo výrobků.

Musejí mít výrobu v Rusku?

Za ruské firmy jsou považovány zahraniční podniky, které mají alespoň 30 procent nákladů na výrobu na území Ruska. Nezáleží na formě vlastnictví a rozsahu zahraničního kapitálu.

Co Rusko vedlo k těmto změnám?

Cílem bylo snížit závislost Ruska na zahraničních dodavatelích a zvýšit výrobu ve vlastní zemi. Impulsem pochopitelně byly mezinárodní sankce. Zvyšujeme tím počet pracovních míst, což přispívá k navýšení hrubého národního produktu a konkurenceschopnosti Ruska.

Za ruské firmy jsou považovány zahraniční podniky, které mají alespoň 30 procent nákladů na výrobu na území Ruské federace.

Mají některá odvětví prioritu, pokud jde o veřejnou podporu?

Třeba zpracování zemědělských produktů a výroba potravin. Rusko bylo velmi závislé na dovozu potravin a potravinářského zboží. Potraviny přitom můžeme snadno vyrábět doma, místo abychom je kupovali v zahraničí. Dalším preferovaným odvětvím je výroba léků. Převážná většina léků se dovážela. Závislost byla extrémní. Třetím oborem je strojírenství. Důvodem jsou částečně opět sankce, protože stejně jako u zemědělských výrobků je i u strojů a zařízení dovoz kvůli nim omezený.

To, že v těchto odvětvích je Rusko nesoběstačné, se ví dlouho. Proč s tím vláda něco nedělala už dříve?

Závislost na exportu energetických surovin je tradiční a všichni jsme věděli, že se s ní musí skoncovat. Ruská vláda o tom hodně mluvila. Všichni věděli, že takový úkol existuje, ale nic se nedělo. Až politické turbulence v roce 2014 donutily vládu, aby byla aktivnější. Dalším důvodem byl pád cen ropy a dalších energetických surovin. Musíme vyvíjet vlastní technologické produkty, které můžeme prodávat do zahraničí. To není možné bez modernizace výroby.

Zákon o průmyslové politice změnil pravomoci federální vlády a regionálních a místních samospráv. V čem byly hlavní změny?

Zákon uspořádal vztahy federální vlády a místních samospráv, ať už jde o rozmístění výroby, nebo o daňové otázky. Pravomoci místních samospráv jsou nyní větší.

Regiony nebo města si teď mohou v lákání zahraničních investorů více konkurovat?

Máme řadu zvláštních ekonomických zón, které mají vlastní spektrum pobídek. Český investor se sám rozhodne, kam chce výrobu umístit. To dává větší prostor, aby gubernátoři jednotlivých oblastí více zasahovali do lákání investorů. Spousta z nich se osobně účastní jednání s investory a nabízejí jim nové příležitosti. Příkladem může být prezident Tatarstánu Rustam Minnichanov, který osobně jedná s každým zahraničním investorem a pak kontroluje výkon investic. Pokud vzniknou nějaké problémy, osobně zasáhne.

Sergej Stupar|Anna Vackova, E15

Do jaké míry je Rusko závislé při modernizaci průmyslu na zahraničních společnostech, které přivezou své know-how?

Neřekl bych, že Rusko je nějak extrémně závislé. Žijeme ve světě, kde jsou výměny technologií a mezinárodní finanční operace běžné. Každý investor hledá příležitosti pro co nejvýhodnější investování svých peněz. Proto se každá vláda snaží nabídnout co nejvýhodnější podmínky. Pobídkami pak směruje investice do oblastí, o něž má největší zájem.

Čtěte také:

Polsko už není největším vývozcem jablek na světě. Na vině je ruské embargo

Rusko možná zruší embargo firmám z Maďarska, Řecka a Kypru

Znamená změna kurzu, že zahraničním firmám už nikdo z vlády nebude vyhrožovat vyvlastněním, jak se to dělo po vyhlášení mezinárodních sankcí proti Rusku v roce 2014?

Nepamatuji si, že by někdo západním firmám něčím takovým vyhrožoval. Rusko je členem Světové obchodní organizace a dalších organizací, proto přece nebude chtít zdevastovat celou svou ekonomiku a zrušit dosavadní smlouvy. Naše chování bude naprosto standardní.

Připomněl bych, že podle údajů ČNB objem přímých českých investic v Rusku se loni zvýšil na úroveň 217 milionů dolarů. A to se bavíme o roce 2015, tedy vrcholu sankcí. To je důkaz, že Rusko dokázalo vytvořit pro investory dostatečně lákavé prostředí, protože zajišťuje vysoké výnosy. Příkladem může být PPF, která rozvíjí několik investičních projektů.

Jedním z nových nástrojů pro přilákání zahraničních investic je speciální investiční kontrakt. V čem je jiný než standardní investiční pobídky?

Dává investorovi příležitost plánovat své aktivity v Rusku nejméně na deset let dopředu, aniž by se zásadně změnily podmínky jeho činnosti. Firma, která kontrakt podepíše, získává stejná práva jako ruské firmy v možnosti účastnit se státních i regionálních tendrů, kde je účast zahraničních firem tradičně velmi omezená. Může také získat status jediného dodavatele, což je důležité při dodávkách pro podniky obranného průmyslu a další podniky strategického významu pro Ruskou federaci. Ty často nemohou vyhlašovat výběrová řízení. Kontrakt může podepsat jen firma, která má status jediného dodavatele, a smlouva může mít i dlouhodobý charakter.

Jak si představit to, že se deset let nezmění pro firmu podmínky fungování na ruském území?

Tvorba zákonů je poměrně dynamický proces jak na federální, tak na regionální úrovni. Speciální investiční kontrakt dává investorům jistotu, že ať se změní cokoli včetně daní, tyto změny ho nezasáhnou.

Takže když česká firma v roce 2016 udělá v Rusku investici, bude se až do roku 2026 řídit zákony a dalšími podmínkami platnými letos?

Podmínky uvedené ve speciálním investičním kontraktu zůstanou beze změn v příštích deseti letech. Nic to nemůže změnit. Nedávno kontrakty podepsaly německé společnosti Klaas a DMG Mori, celkem bylo uzavřeno kolem deseti podobných kontraktů.

V Rusku je řada zvláštních ekonomických zón, které mají vlastní spektrum pobídek. Český investor se sám rozhodne, kde je dobré výrobu umístit.

Po deseti letech se firma bude muset přizpůsobit v té době platným zákonům?

Nemyslím, že po ukončení kontraktu nastane nějaký katastrofální proces. Ostatně firma přece bude po celou dobu sledovat ruské zákony a bude vědět, že se nějaké změny uskutečnily nebo chystají. Bude mít možnost jednat s regionální nebo federální vládou o prodloužení stávajícího kontraktu. Nebo o postupném přechodu na nové podmínky výroby.

K čemu se musí zahraniční investor zavázat, aby dostal lepší podmínky?

Hlavní je, že musí mít nejméně třicet procent výroby lokalizovaných v Ruské federaci. Celá procedura začíná podáním žádosti o podpis speciálního investičního kontraktu. Na ministerstvu průmyslu skupina nezávislých expertů vyhodnotí, jestli žádost odpovídá všem kritériím. Je to určitá soutěž mezi investory, kteří se snaží speciální investiční kontrakt podepsat.

Může na kontrakt dosáhnout i firma, která už v Rusku závod má a chce investovat do jeho rozšíření?

Pokud se jí to vyplatí, tak může. Velké firmy jako Škoda Auto, které jsou už na ruském trhu dlouhodobě zavedené, ale asi nějaké speciální pobídky ani nebudou potřebovat.

Jak se bude kontrolovat dodržování podmínek kontraktu?

To je uvedeno v každé smlouvě včetně toho, co se stane, když firma podmínky nebude plnit.

Takže nejde o standardizovanou smlouvu, která bude stejná pro všechny zájemce?

Existuje jednotný rámec, ale v jeho rámci jsou různé možnosti, jak se u jednotlivých firem mohou podmínky lišit.

Kolik českých firem kromě Kovosvitu MAS projevilo zájem o tuto nabídku?

Zatím žádná. Kovosvit MAS je ve fázi, kdy se kontrakt teprve připravuje. Ostatní české firmy zatím vyčkávají. V rámci zasedání mezivládní komise, které se uskutečnilo letos v březnu v Praze, se sešel ruský ministr průmyslu Denis Manturov s řadou českých firem. Ministr Manturov Čechům představil speciální investiční kontrakt. Firmy řekly, že vše musí nejdříve propočítat. Řada českých investorů ale zatím o speciálním investičním kontraktu nemá dost informací. Navíc je s ním spojená docela velká byrokracie.

Proč celý proces nezjednodušíte?

Snažíme se ho zjednodušit. Ale firma se ke kontraktu nemůže dostat, aniž by podrobně popsala svůj záměr a údaje o své činnosti. Někteří podnikatelé se tohoto papírování bojí. Ale má to svůj účel. Když existuje podmínka, že musíte lokalizovat nejméně třicet procent výroby, tak to nestačí jenom napsat na papír. Každý detail se musí rozepsat a určit, z čeho a jak bude produkt vyráběn. Pokud jde o větší výrobek, musí být těch ruských třicet procent dopodrobna popsáno.