Lukašenko hasí domácí potíže, hovoří o vměšování Ruska | E15.cz

Soumrak evropského diktátora: Lukašenko se snaží zklidnit protesty a vyhrát geopolitický zápas

Pavla Palaščáková

Běloruský prezident Alexandr Lukašenko čelí před srpnovými volbami možná nejtěžším okamžikům své diktátorské kariéry. Lidé se mu bouří a více než čtvrt století vládnoucí politik navíc neví, co může čekat od sousedního Ruska. Prezident se snaží na aktuální situaci reagovat silou. Je ale otázka, zda je jeho pozice udržitelná dlouhodobě.

„Náročné okamžiky zažil už dříve, ale toto je poprvé, kdy občanský odpor koliduje s volebním cyklem,“ poznamenal k aktuálnímu dění běloruský novinář z Rádia Svobodná Evropa Franak Viačorka.

Lukašenko vyhrál už patery prezidentské volby a snaží se, aby i ty šesté měly co nejhladší průběh. V uplynulých dnech nechal pozatýkat některé demonstranty a odpůrce, zejména svého vážného rivala Viktara Babaryku. Jeho kritici přesto pokračují v protestech a provokují prezidenta přezdívkou „Tříprocentní Saša“, odkazující na neformální průzkum veřejného mínění. V něm měl podporu pouhých tří procent obyvatel země.

„Samotná skutečnost, že se lidé objevili ve veřejném prostoru i v době pandemie a riskují své zdraví, ukazuje, že mají silnou motivaci podílet se na politickém životě a touhu něco změnit podporou opozičních kandidátů,“ citoval web Euronews Kacjarynu Šmacinovou z Běloruského institutu pro strategická studia.

Co budeme jíst?

Podle mnohých názorů byl právě Lukašenkův přístup k pandemii poslední kapkou, která zejména mladé Bělorusy přiměla k protestům. Země přijala jen málo opatření a prezident koronavirus opakovaně zlehčoval. Za jeho vnější bezstarostností však byla obava o křehkou běloruskou ekonomiku a přesvědčení, že si země opatření po vzoru ostatních nemůže dovolit. „Co budeme jíst?“ tázal se k návrhům na drastická opatření.

Lukašenko v podstatě volil mezi nespokojeností lidí s příliš velkým počtem obětí nebo všeobecnou frustrací v důsledku hospodářské krize. Nakonec se ale zřejmě nevyhne ani jednomu.

Minsk měl v těžkých časech ve zvyku obracet se s žádostí o pomoc ke svému silnému sousedovi. Jeho vztahy s Moskvou však v posledních měsících ochladly v důsledku neochoty přistoupit k větší integraci s Ruskem. Lukašenko ji označil za snahu o pohlcení Běloruska.

Mezi Východem a Západem

Prezident se zároveň vždy snažil lavírovat mezi Východem a Západem, podle toho, co pro něj bylo v tu chvíli výhodnější. I nyní by zřejmě uvítal, kdyby se Evropská unie snažila využít trhlin v bělorusko-ruských vztazích, tak jako to už zjevně činí Spojené státy. Sblížení s EU však nebude možné, pokud Lukašenko splní svá varování a bude pokračovat v tvrdém postupu vůči svým odpůrcům.

Doma se vládce každopádně snaží protesty a opoziční snahy prodat jako pokus ovlivnit volby ze zahraničí, a to nejen z Ruska, ale také Polska. Kritik hospodářské stagnace a propagátor reforem Babaryka je vyšetřován v souvislosti s údajnými daňovými úniky a praním špinavých peněz v běloruské odnoži Gazprombank, kterou dříve vedl.

Představitelé režimu tvrdí, že je jen nastrčenou loutkou Gazpromu, i někteří jeho další oponenti ho viní ze spojenectví s Ruskem. Podle jiných názorů ale Moskva o Lukašenkův pád neusiluje, pouze ho chce srazit na kolena.

Další majdan na obzoru

Experti se vesměs shodují na tom, že Lukašenkova pozice skutečně stále slábne a ani případné další volební vítězství mu nemusí zajistit hladkou vládu po několik dalších let. „Jedna věc je vyhrát, druhá pak, co se stane později. Jestli lidé půjdou na náměstí, pak nastane majdan,“ prohlásil podle Financial Times někdejší Lukašenkův spolupracovník Aleksandr Feduta s odkazem na převrat na Ukrajině.

Takový scénář by však byl pro sousední Rusko noční můrou. Není proto vyloučené, že vzpurnému diktátorovi nakonec pomůže, aby udrželo Bělorusko ve sféře svého vlivu.

Páka v podobě ropy

Ruský prezident Vladimir Putin se snažil na svého běloruského kolegu Alexandra Lukašenka tlačit především prostřednictvím dodávek ropy. Na počátku roku Rusko zastavilo dodávky do běloruských rafinérií kvůli tomu, že se obě strany nemohly dohodnout na podmínkách zásobování. Moskva zpočátku trvala na tom, že pokud Bělorusko odmítá hlubší integraci, musí akceptovat vyšší ceny. Lukašenko se na základě incidentu rozhodl diverzifikovat zdroje, v dubnu země koupila poprvé ropu od Saúdské Arábie a v červnu do Běloruska dorazila první americká. Tomuto kroku předcházela v únoru návštěva amerického ministra zahraničí Mika Pompea v Minsku.

 

Podpořte E15 v anketě Křišťálová lupa

Deník E15 byl nominován v anketě Křišťálová Lupa 2020 o nejlepší zpravodajský web v Česku. Podpořte nás svým hlasem - ZDE.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!