Španělské volby vyhráli lidovci, končí éra jednobarevných vlád

španělský premiér Mariano Rajoy na volebním plakátu

španělský premiér Mariano Rajoy na volebním plakátu Zdroj: ctk/AP

Šéf španělského hnutí Podemos Pablo Iglesias
Šéf nové španělské strany Ciudadanos Alberto Rivera
2
Fotogalerie
Parlamentní volby ve Španělsku vyhráli vládnoucí lidovci, většinu poslaneckých mandátů však nemají. Vyplývá to z výsledků po sečtení více než 96 procent hlasů, podle nichž by strana premiéra Mariana Rajoye získala 121 křesel ve 350členné dolní parlamentní komoře. Poprvé v moderní historii Španělska tak nemůže vzniknout jednobarevná většinová vláda.

Druzí jsou socialisté se ziskem 92 křesel, výrazný zisk ale zaznamenaly i nové formace Podemos a Ciudadanos, které fakticky ukončily dosavadní systém střídání dvou hlavních stran u moci.

O složení většinové vlády se může pokusit levice, ačkoli vyjednávání dvou silných formací s menšími uskupeními může být podle analytiků velmi složité. Socialisté spolu s protestním hnutím Podemos, které získalo 69 křesel, by podle průběžných výsledků spolu s postkomunistickou Sjednocenou levicí a dalšími regionálními uskupeními by mohli dát parlamentní většinu dohromady.

Pro premiéra Rajoye bude podle komentářů španělských médií rovněž velmi obtížné koaliční vládu sestavit. Potenciální vládní partner, liberální strana Ciudadanos, totiž podle sčítání disponuje 40 poslanci, a byla by tak potřeba podpora několika menších stran, které se do spolupráce s dosavadní vládou příliš hrnout nechtěly. Navíc lídr liberálů Albert Rivera před volbami prohlásil, že se nehodlá podílet na vládě se žádnou ze zavedených stran.

Profil španělského premiéra Mariana Rajoye (60)
- Rajoy stojí v čele vlády od listopadu 2011. Premiérem se stal poté, co jeho Lidová strana zvítězila v předčasných parlamentních volbách s nejlepším výsledkem v její historii a získala většinu v parlamentu.

- Předsedou Lidové strany (PP) je od října 2004, kdy vystřídal v této funkci po 14 letech Josého Maríu Aznara. S ním byl tento vysoký Galicijec s prošedivělými vousy v nejužším vedení strany od roku 1990 a od září 2003 byl jejím generálním tajemníkem.

- Stěžejní roli sehrál Rajoy v roce 1996 (pak i v roce 2000), kdy vedl volební kampaň lidovců. Po jejich vítězství a nástupu Aznara do křesla premiéra se Rajoy stal v roce 1996 ministrem pro veřejnou správu a v lednu 1999 byl jmenován ministrem školství a kultury. Rok nato se stal prvním náměstkem předsedy vlády, jímž byl až do září 2003. Od února 2001 do června 2002 byl též ministrem vnitra.

- Za předchozí vlády lidovců (1996-2004) se osvědčil i jako zkušený diplomat, který napravoval vládní přehmaty. Například při největší ekologické katastrofě, která Pyrenejský poloostrov postihla po ztroskotání tankeru Prestige v roce 2002, urovnával během svých cest do postižené oblasti (jeho rodné Galicie) veřejné mínění, jež vládě vyčítalo neadekvátní a pozdní reakci. Jako pravá ruka premiéra Aznara a vládní mluvčí také vysvětloval zneklidněné veřejnosti podporu vlády vojenskému zásahu v Iráku.

- Rajoy poté ale dvakrát v čele PP prohrál parlamentní volby (v březnu 2004 a o čtyři roky později), vždy se socialistou Josém Zapaterem.

- Mariano Rajoy Brey se narodil 27. března 1955 ve slavném poutním místě Santiago de Compostela. Na tamní univerzitě absolvoval práva, ale v roce 1981 opustil svůj obor a vrhl se do politické arény. V 26 letech byl zvolen poslancem v prvních volbách do galicijského autonomního parlamentu.

- Do národního zákonodárného sboru (Kongresu poslanců) byl poprvé zvolen v roce 1986, mandátu se ale tehdy vzdal, aby se mohl stát viceprezidentem galicijské vlády, jímž byl do září 1987. Poslancem za provincii Pontevedra byl zvolen znovu v roce 1989 a poté v roce 1993. Od března 2004 je poslancem za Madrid.

- Je považován za konzervativního umírněného politika, ale „pomalého v akci“. Španělský deník El Mundo jeho politickou kariéru charakterizoval úslovím: „Kdo si počká, ten se dočká.“

- Letos vzbudil kontroverze zákon týkající se veřejné bezpečnosti, který prosadila jeho vláda. Zákon například ukládá velmi tvrdé pokuty za protesty před parlamentem či dalšími strategickými budovami a kromě postihu protestů před státními institucemi zákon rovněž povoluje hromadné deportace migrantů, kteří nezákonně vstoupili do španělských enkláv na severu Afriky nebo zakazuje bez povolení fotografovat či natáčet policisty.

- Španělské ekonomice se v poslední době začalo dařit, za což podle mnoha ekonomů vděčí mimo jiné reformám a úsporné rozpočtové politice Rajoyovy vlády.

- V zahraničí není Rajoy příliš známý, anglicky umí jen částečně. Bývalý cyklista občas kouří doutníky a fandí fotbalovému týmu Real Madrid.

- Rajoy je od prosince 1996 ženatý s Elvirou Fernándezovou, s níž má dva syny - Mariana a Juana.
Vizitka španělské Lidové strany (Partido Popular, PP)
- Vládní strana pravého středu vznikla v roce 1977 jako Lidové spojenectví (AP), dnešní název má od ledna 1989.

- Vládní stranou byla také v letech 1996 až 2004; premiérem byl její tehdejší předseda a dnes čestný předseda José María Aznar. V roce 2000 získali lidovci ve volbách překvapivě nadpoloviční většinu, takže poprvé od roku 1993 se vládní strana obešla v parlamentu bez podpory nacionalistů, zejména katalánských.

- V jejím čele stojí od října 2004 předseda Mariano Rajoy (60), který v předsednickém křesle vystřídal po 14 letech Aznara.

- V posledních parlamentních volbách, které se konaly v listopadu 2011, získala v parlamentu 186 z 350 poslanců, což byl nejlepší výsledek v historii strany.

- V letošních květnových místních a regionálních volbách PP zaznamenala výrazné ztráty. Procentuálně sice získala nejvíce hlasů, ve většině oblastí si ale nedokázala kvůli úspěchu nových stran zajistit většinu.

Simon Tilford: Šest ran pro Španělsko