Evropská centrální banka snížila základní úrokovou sazbu, zaplavila banky levnou hotovostí, čímž chtěla pomoct hlavně krizí nejvíce postiženým zemím na jihu Evropy. Jenže úročení půjček pro firmy se řídí spíše vývojem nálady na trhu státních dluhopisů, který Itálii považuje za rizikovou. Náklady za obsluhu dluhu v zemi v poslední době rostou. Trpí tím i italský průmysl.
„Byli jsme zvyklí si půjčovat za 2,5 – 3 procenta. Ale od té doby, co začala ta válka na trhu státních dluhopisů, věci se dramaticky změnily. Náklady úvěrů určitě stouply o několik procentních bodů,“ postěžoval si agentuře Reuters Paolo Bastianello, šéf textilní skupiny Marly's.
Marly's je klasický typ výrobce, který musí tvrdě soutěžit na mezinárodním trhu. Vyrábí luxusní ženskou konfekci pod vlastní značkou i pro některé vybrané módní řetězce. Podobně jako další menší a střední italské podniky je důležitou součástí jeho obchodní strategie vývoz na německý trh.
Problém je, že italské firmy kvůli rostoucím nákladům úvěrů začínají mít problém konkurovat. Data ECB ukazují, že v průměru za středně dlouhou půjčku do jednoho milionu eur v červnu platily 4,57procentní úrok, o půl procentního bodu víc, než je evropský průměr. Německé podniky pak dokonce průměrně platily úrok jen 3,37 procenta. Ještě před osmnácti měsíci si přitom italské firmy půjčovaly levněji než ty německé.
Italské firmy si stěžují: nemůžeme za špatné hospodaření státu
Italské firmy jsou naštvané. Nepřiplácejí si totiž za vlastní dluh, ale za dvoubilionové státní břemeno. Naopak, zadlužení italských podniků ve výši 81 procent HDP je nižší než ve Velké Británii, Francii a Španělsku a jen o trochu vyšší než v Německu.
„Vžijte se ale po kůže bank. Když vidíte, že italská vláda za dluhopisy platí úrok 6 procent, jak pak můžete chtít za rizikovější úvěr pro střední podnik úrok menší?“ vysvětlil pro Reuters pohled bank Sony Kapoor z think-thanku Re-Define.
Podle dat Goldman Sachs menší italské firmy za úvěry platí úrok dokonce 6 procent, zatímco srovnatelní němečtí výrobci 3,5 procenta. Náklady se liší i u podnikových obrů - přestože mají energetičtí giganti Enel a RWE stejný rating, italská firma zaplatí za půjčku víc než ta německá.
Hlavní obětí krize jsou ale každopádně hlavně malé podniky. „S takto akutní krizí se malé italské firmy soustředí ve středním období pouze na získání revolvingového úvěru, který jim vůbec umožní pokračovat s výrobou. Na investice tak ale nezbude nic,“ shrnuje Sandro Bonomi z firmy Enolgas. V dlouhodobé perspektivě tak hrozí, že italské firmy začnou za těmi německými zaostávat víc a víc.
