Zpráva upozorňuje na třináct případů od roku 1962, kdy planý poplach v USA či Rusku málem vedl k odpalu jaderné hlavice na nepřítele. Katastrofu obvykle odvrátili jednotlivci, kteří se rozhodli riskovat a nedůvěřovat technice či odmítnout rozkazy nadřízených. „Rozhodnutí lidí, často v rozporu s protokolem či očekáváním politiků, několikrát zachránila situaci,“ uvádí studie.
Podle Chatham House může o podobným nedorozuměním docházet stále častěji. Jaderné zbraně se od Druhé světové války rozšířily do dalších zemí, naposledy do Severní Koreje, a odzbrojování v USA a Rusku nepokračuje podle očekávání. Podle odborného magazínu Bulletin of the Atomic Scientists mají obě země stále 1800 jaderných hlavic, které mohou odpálit během pěti až 15 minut.
„Lze si představit situaci, kdy napětí narůstá a lidí špatně pochopí informace, které se k nim dostávají. Bude vždy na lidi spoleh a budou mít dost času na to, aby přijali rozumné rozhodnutí?“ ptá se Patricia Lewis, jedna z autorů studie.
Duševní zdraví lídrů, kteří rozhodují o odpálení jaderných zbraní, vyvolávalo obavy expertů už v minulosti. Například poradci Richarda Nixona a Borise Jelcina znepokojovalo nadměrné pití jejich nadřízených.
V roce 1981 si čerstvě zvolený francouzský prezident François Mitterand zapomněl kódy potřebné k odpalu jaderných zbraní doma v kapse svého saka. To samé se stalo americkému prezidentovi Jimmymu Carterovi v roce 1970 a jeho oblek včetně kódů tehdy navíc skončil v čistírně. Kódy k odpálení se opět ztratily v roce 1981, kdy byl postřelen prezident Ronald Reagan. Později se ukázalo, že jeho kalhoty i s kódy u sebe měli agenti FBI.
Další riziko představuje 17 tisíc dlouhodobě uskladněných jaderných hlavic po celém světě a jejich údržba. Podle loni vydané knihy Command and Control například v roce 1980 americký mechanik upustil montážní klíč do sila s raketou Titan II. To způsobilo zažehnutí rakety a následná exploze vystřelila jadernou hlavici do vzduchu. Ta přistála u nedaleké silnice, aniž by vybuchla.
| Některé z omylů, které málem vedly ke katastrofě | |
|---|---|
| Washington, červen 1980 | Vadný počítačový čip vyvolal falešný poplach, když oznámil, že na USA letí více než 2000 sovětských jaderných střel. |
| Kuba, říjen 1962 | Během Kubánské krize Sovětský svaz do oblasti Sargasového moře vyslal čtyři ponorky vyzbrojené jadernými střelami. USA informovaly Moskvu, že válečné lodě budou v oblasti testovat protiponorkové zbraně, posádky sovětských ponorek ale tuto informaci nikdy nedostaly. Velitel jedné z ponorek během amerického cvičení uvěřil, že jeho plavidlo čelí nepřátelskému útoku, a nařídil použít jaderný arzenál. Ke změně rozhodnutí ho přesvědčil až jeho první důstojník. |
| SSSR, září 1983 | Sovětský satelit na stanici včasného varování ohlásil, že k zemi se blíží pět mezikontinentálních balistických střel. Šéf stanice podplukovník Stanislav Jevgrafovič Petrov usoudil, že jde o falešný poplach, a rozhodl se obejít předpisy a neinformovat nadřízené. Ukázalo se, že satelit zmátly odrazy slunečního svitu z USA. |
| Rusko, leden 1995 | Norští vědci odpálili raketu, která měla zkoumat polární záři nad Špicberkami. O plánované operaci předem informovali Moskvu, k obsluze stanic včasného varování se ale informace nedostala. Ti usoudili, že se jedná o raketu Trident odpálenou z ponorky. Ve chvíli, kdy raketa spadla do moře daleko od ruských hranic, už prezident Boris Jelcin jednal s generály o reakci na útok ze Západu. |
| Indie a Pákistán, květen až červen 1999 | Během eskalace příhraničních střetů v Kašmíru si obě země navzájem pohrozily použitím jaderných zbraní. Při mírových jednáních, která zprostředkoval americký prezident Bill Clinton, se ukázalo, že pákistánská armáda svému premiérovi Nawazovi Sharifovi zatajila informace o přípravě jaderných zbraní k útoku na Indii. |
