Řecku by pomohl návrat k drachmě, který by umožnil devalvovat měnu a tím nastartovat vývoz, potažmo celou ekonomiku. Tuto mantru bylo v uplynulých letech možné slyšet z úst řady politiků i ekonomů včetně českého exprezidenta Václava Klause či šéfa české spořitelny Pavla Kysilky. Straně Alternativa pro Německo dokonce toto tvrzení nedávno pomohlo do Spolkového sněmu.
Rose se proto rozhodl teorii ověřit. Porovnal hospodářská data více než 170 zemí a analyzoval, jak se státy vyrovnávaly s krizí. Zajímalo ho především srovnání těch zemí, které směnný kurz své měny navázaly na nějakou zahraniční měnu, s těmi, jejichž směnný kurz se mohl volně pohybovat. Zafixování směnného kurzu se přitom zdaleka netýká jen eurozóny, ale i dalších především malých států, které své měny dobrovolně navázaly na euro či dolar. Dospěl k překvapivým závěrům.
Přestože se některé země vzdaly možnosti devalvovat měnu, většinou je to nijak nepoškodilo. „Na rozdíl o dřívějších recesí režimy měnových kurzů u mnoha malých ekonomik neovlivnily dopady světové finanční krize,“ píše Rose. Významné odchylky neukázaly statistiky hrubého domácího produktu ani běžné účty států či inflace.
Učebnicové poučky neplatí
Podle ekonomických teorií by přitom směnný kurz měl být pro osud země zasažené finanční a hospodářskou krizí klíčový. Kdyby mohlo Řecko se svým směnným kurzem pohybovat, devalvovalo by s příchodem krize měnu a tím by snížilo cenu řeckých výrobků na zahraničních trzích. Následoval by růst vývozu a krize by díky tomu tolik nebolela, tvrdí obhájci zavedení drachmy a dalších místních měn v krizí stižených zemích eurozóny.
V praxi ale učebnicové poučky někdy nefungují, podle Rose totiž o atraktivitě zboží na zahraničních trzích nerozhoduje pouze cena, ale také kvalita. Pokud firmy nedokážou vyrobit produkty zajímavé i v jiných ohledech, samotné snížení ceny prostřednictvím oslabení měny nepomůže.
Rose porovnává například ekonomickou situaci Bulharska a Rumunska. Obě země jsou členy Evropské unie, jsou podobně velké a jejich HDP na hlavu se pohybuje kolem 12 tisíc dolarů. Zatímco Bulharsko svůj směnný kurz zafixovalo v roce 1997, rumunská národní banka může do kurzu od roku 2005 zasahovat. Obě ekonomiky si přitom během krize vedly takřka stejně. Podobně dopadá i srovnání Dánska, s kurzem koruny navázaným od roku 1987 na německou marku a později na euro, se Švédskem, které měnový režim za stejnou dobu několikrát změnilo a v roce 1993 zavedlo volný směnný kurz.
Drachma má smysl, oponuje Krugman
Například nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman ale závěry studie odmítá. „Navzdory opakovaným varováním, že dlužníci s pohyblivým směnným kurzem – především Spojené státy, Velká Británie a Japonsko – se nemohou vyhnout krizi důvěry, tato krize stále nedorazila,“ reagoval. Vlastní měna totiž států neumožní jen ovlivnit směnný kurz, ale i tisknout neomezené množství peněz, dodal.
Podle Krugmana by se díky drachmě mohla řecká centrální banka chovat jako americký Fed či Bank of England a nakupovat dluhopisy vlastní vlády. Vyšší by v takovém případě byla i důvěra investorů, dodal.
