Jižní Evropa
Region zahrnující Řecko, Itálii, Španělsko a Portugalsko zřejmě zůstane problémovou oblastí eurozóny, a tedy i klíčovou agendou summitů Evropské unie i v letošním roce. Vlády problémových zemí budou muset nadále prosazovat nepopulární úsporná opatření a provádět systémové reformy. Mohou na oplátku očekávat ostré a zřejmě i mezinárodně koordinované protesty. Nespokojenost lidí bude nadále provázet růst popularity levicových a pravicových radikálů, což s sebou nese násilnosti, xenofobii a separatismus.
Spojené státy Americké
21. ledna se na další čtyři roky ujme prezidentského úřadu Barack Obama (na snímku). Zemi tak zřejmě čekají nové tvrdé politické boje mezi demokraty a republikány, především o škrty a daně. Na mezinárodním poli se bude muset Obama vypořádat především s nepříliš uspokojivými vztahy s Ruskem a Čínou. Definitivně by měl vyřešit otázku předání zodpovědnosti za bezpečnost v Afghánistánu do rukou místních. Starosti mu může přidělat situace na Blízkém východě, zejména v Sýrii.
Itálie
Voliči koncem února určí, kdo se po předčasných volbách postaví do čela země a bude pokračovat v reformách, jež mají vyřešit hospodářské problémy. Roli v nich bude hrát i Mario Monti (na snímku), jehož úřednický kabinet podal před Vánocemi demisi. Povede novou centristickou koalici. Do politického boje se opět pustí i expremiér Silvio Berlusconi. Favoritem voleb je ale šéf levicové Demokratické strany Pier Luigi Bersani.
Falklandy či Malvíny
Sporné ostrovy letos čeká významný mezník. Jejich obyvatelé se v referendu vysloví, zda si přejí zůstat územím Velké Británie. Cílem správy ostrovů je dokázat Argentině, že Faklanďané v žádném případě nestojí o její nadvládu.
Chorvatsko
Země se má 1. července stát 28. členem Evropské unie. Slovinsko však dosud hrozí tím, že by její vstup do EU mohlo zhatit, pokud se uspokojivě nevyřeší spor o bankovní úspory, sahající do období rozpadu Jugoslávie. Podle Lublaně si musí Záhřeb vybrat – buď vymáhání peněz, nebo členství v unii. Kdy budou Chorvatsko na cestě do společenství následovat další země z regionu, zůstává nejasné.
Německo
V září či v říjnu Němci rozhodnou o tom, zda v čele země dále chtějí křesťanské demokraty a stále populární kancléřku Angelu Merkelovou, nebo sociální demokraty a bývalého ministra financí Peera Steinbrücka (na snímku). Analytici míní, že politik upozorňující na rostoucí propast mezi bohatými a chudými není zcela bez šancí. Německou výměnu, která by měla dalekosáhlý dopad na dění v Evropské unii a eurozóně, by jistě uvítal například francouzský prezident François Hollande. Vzhledem k tomu, že koaliční FDP by se podle některých průzkumů ani nedostala do parlamentu, není vyloučena velká koalice CDU/CSU – SPD.
Sýrie
V půlce března uplynou přesně dva roky od počátku lidového povstání proti režimu prezidenta Bašára Asada. Diplomatická snaha o urovnání situace zatím nezabrala a brzký průlom se ani neočekává. Během konfliktu už zahynuly podle odhadů více než čtyři desítky tisíc lidí. Dá se navíc předpokládat další zvyšování napětí mezi Sýrií a Tureckem, které má bezprostřední dopad na Severoatlantickou alianci.
Čína
Země v březnu dokončí předání moci, které se odehrává jednou za dekádu. Prezidentem se má stát Si Ťin-pching (na snímku), který už je lídrem komunistické strany. Od nového vedení se očekávají reformy, jež mají nastartovat hospodářský růst, ale také vést k sociálnímu smíru. Budou se řešit například rozbití státních monopolů, vlastnická práva k půdě, lepší ochrana životního prostředí a omezení korupce uvnitř strany.
Ostrovy Senkaku či Tiao-jü
Spor o vlastnictví pustých skalisek v moři, v jejichž okolí jsou zřejmě vzácné suroviny, v poslední době silně narušuje poměry mezi Čínou a Japonskem, což poškozuje jejich obchodní vztahy a má bezpečnostní dopad na celý region. Vzhledem k nedávnému nástupu vlády Šinza Abeho v císařství se dá mezi zeměmi očekávat ještě větší ochlazení.
Izrael, Írán
V obou znepřátelených zemích se letos uskuteční volby, jež mohou významně ovlivnit jejich další vztahy. Peršané musí v červnu vybrat následovníka prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda, který už potřetí kandidovat nemůže. Stejně tak se o funkci nebude moci utkat bývalý prezident a kritik režimu Akbar Hášemí Rafsandžání, protože ho z klání vyloučil nedávno přijatý zákon, podle něhož uchazeči nesmí být více než 75 let.
Obecně se má za to, že ajatolláh Alí Chameneí se tak snaží odstranit z cesty odpůrce, žádné změny se tedy čekat nedají. Totéž víceméně platí i pro Izrael, kde voliči rozhodnou o složení nového parlamentu už na konci ledna. Pravděpodobně v nich opět zvítězí Likud v čele s premiérem Benjaminem Netanjahuem (na snímku). Zřejmě vlivem zvýšení statusu Palestiny v OSN je na vzestupu sionistická strana Židovský domov Naftaliho Bennetta, která podporuje zakládání osad na palestinských územích a odmítá dva státy.
