Ten, kdo diktuje strategii italské vládě. Kdo je Matteo Salvini?
Uprchlíci jsou momentálně asi nejožehavější téma Evropské unie. Problém, který na výsluní politické scény mnoha evropských zemí vynesl protimigrantské strany. „Populismus se šíří Evropou jako lepra,“ prohlásil nedávno francouzský prezident Emmanuel Macron. Není tak těžké si domyslet, že to byla především narážka na současnou Itálii.
Když se dnes řekne Itálie, okamžitě se vynoří jméno Matteo Salvini – osoby ministra vnitra a šéfa italské krajně pravicové Ligy, který migrantům zavřel italské přístavy. Zprávy o záchranných lodích čekajících na volném moři a o tom, kdo poskytne uprchlíkům útočiště, plní stránky světového tisku i televizních relací skoro obden. Část evropské společnosti chování Itálie pobuřuje, jiná část jí tleská.
A další k Salvinimu obdivně vzhlížejí. Když Itálie v polovině června odmítla přijmout loď Aquarius neziskové organizace SOS Méditerranée se 629 migranty, šéf SPD Tomio Okamura na svůj Facebook mimo jiné napsal: „Italský ministr vnitra a předseda naší partnerské strany Liga jasně ukázal, co je třeba dělat a proč lidé Ligu volili. Šlo o mimořádně brutální provokaci, která měla vyzkoušet odhodlání nové italské vlády. Neuspěli a plavidlo muselo odplout.
Bohužel se okamžitě naskytla možnost přijetí plavidla ve Španělsku, kde vládnou socialisti.“ Sám Salvini tehdy jen suše poznamenal, že blokádou Řím otevřel frontu s Bruselem. Vůdcům Evropské unie kvůli italskému postoji rozhodně přibylo vrásek. „Salvini je vážným ohrožením současného vedení unie, protože nemá strach. Je to první moderní italský politik, který nemá potřebu cítit se v Bruselu a v Davosu jako mezi přáteli,“ charakterizoval pětačtyřicetiletého politika list Financial Times.
Na fotografiích je italský ministr vnitra skoro pořád zamračený. Je prostořeký a jeho projevy se hemží výrazy, které používají i jeho voliči. Na všechno dokáže rychle odpovědět, nevyhýbá se ostrým debatám. Je téměř fanatikem Facebooku. Jeho vzkazy na sociálních sítích sledují více než dva miliony lidí. Na svém profilu neváhá zveřejňovat snímky ze soukromí a také dojemná fota zvířátek. Popularita Ligy severu u voličů dál roste.
Podle aktuálního průzkumu agentury SWG od března, kdy se v Itálii konaly volby do parlamentu, stouply preference strany na víc než dvojnásobek a dosáhly už třiceti procent. Její vládní koaliční partner, levicové Hnutí pěti hvězd zůstává na volebních devětadvace ti procentech. Roste i obliba samotného Salviniho. Nejen kvůli jeho odhodlání tvrdě postupovat vůči migrantům. Známý je i Salviniho plán na sčítání Romů.
Počítá s tím, že ti, kteří nemají patřičné dokumenty a jsou v zemi nelegálně, budou deportováni. Na svém záměru trvá, i když po jeho oznámení schytal tvrdou kritiku ze všech stran – na domácí i mezinárodní půdě. I v této záležitosti má spojence. Ke sčítání Romů a Sintů už přistoupili v Lombardii. Salvini se kvůli svým politickým postojům dočkal označení evropský Trump.
Ostatně od amerického prezidenta si v podstatě vypůjčil i svoje heslo Itálie Italům. Nikdy mu nechybělo sebevědomí a jeho ambice neustále rostou. Jak svěřil deníku Il Giornale, rád by přeměnil Ligu ve stranu přesahující národní a regionální hranice. Jedna citace z mnoha: „Chci dát hlas jinému druhu Evropy, chci být hlasem Evropy s nadějí na práci a jistotu. A všechny politické strany si budou nuceny vybrat, na které straně stojí.“ Že vám to něco připomíná?
Italský ministr vnitra se jistým obdivem k fašistické minulosti země nijak zvlášť netají. V rozhovoru pro Radio Capital uvedl, že během fašistického období se udělala řada správných věcí, zmínil důchodové reformy a programy veřejných prací. Zároveň řekl, že otevřeně rasové zákony patří mezi to nejšílenější, co se kdy událo v celých dějinách vesmíru, a zdůraznil, že dává přednost demokracii a nenávidí diktaturu ve všech jejích podobách.
Salvini, rodák ze severoitalského Milána, pochází z rodiny podnikatele. Na univerzitě se věnoval studiu historie, ale školu nedokončil. Do politiky vstoupil v sedmnácti letech, začínal jako aktivista v levicovém sociálním centru Leoncavallo. Ve dvaceti letech pak poprvé kandidoval v komunálních volbách za tehdejší Ligu severu. Neopustil ji, ani když její přitažlivost začala stagnovat.
Naopak, když se strana před pěti lety potácela kolem čtyř procent voličských preferencí, byl to Salvini, kdo partaj postupně vytáhl zpět na výsluní. Změnil její strategii – místo odboje proti Římu se zaměřila na odpor proti Bruselu. Dokázal využít toho, že byl europoslancem a Italům se nijak zvlášť nezamlouvá společná evropská měna euro. Letos strana změnila název na pouhou Ligu, a uspěla v parlamentních volbách. Salvini teď diktuje strategii celé italské vládě.