Tribunál dosud nějakým způsobem uzavřel téměř devadesát případů, další desítky obviněných soudí, řeší jejich odvolání nebo jejich případy předal soudům v jednotlivých zemích. V poslední době se na něj ale vznesla srbská kritika a včerejší verdikt ji zřejmě ještě posílí.
Bělehrad v uplynulém roce „doručil“ tribunálu velké ryby Gorana Hadžiče a Ratka Mladiče, což se všeobecně vykládalo jako snaha o vylepšení srbských šancí na vstup do Evropské unie. Jenže sbližování s EU se stejně vleče kvůli srbským vztahům s Prištinou, v zemi se navíc mezitím změnila vláda a prezident.
Prezident Tomislav Nikolić už není tak proevropský jako jeho předchůdce Boris Tadić a před nedávnem uvedl, že by se raději vzdal členství v unii než Kosova. Do toho přišly na podzim dva verdikty ICTY, které Srby značně podráždily. Nejdříve tribunál v polovině listopadu osvobodil dva bývalé chorvatské generály, Anteho Gotovinu a Mladena Markaće, souzené za válečné zločiny proti Srbům.
Hlavní obžalovaní, kteří čekají na rozsudek ICTY: Radovan Karadžić a Ratko Mladić (nahoře zleva), Jadranko Prlić, Goran Hadžić a Vojislav Šešelj (dole zleva)
Koncem listopadu se dočkal omilostnění i kosovský expremiér Ramush Haradinaj. Nikolić v reakci na to označil ICTY za instituci vytvořenou s cílem „soudit srbský lid“ a radikálové v Bělehradě pálili vlajky Kosova, Spojených států, NATO i EU. Srbsko s tribunálem omezilo spolupráci a pozastavilo mu vydávání dokumentů. Vicepremiérka Suzana Grubješičová už po osvobození zmíněných Chorvatů prohlásila, že to bude mít negativní dopad na integraci Srbska do EU. „Proces usmíření a kooperace v regionu se po tomto verdiktu zpomalí,“ dodala.
Na stranu Srbska se postavila Moskva. Před pár dny podpořila jeho stížnost na zmiňované výroky soudu u Rady bezpečnosti OSN. Ruský zástupce v orgánu Vitalij Čurkin vyjádřil hluboké znepokojení nad prací tribunálu. Podle něj poslední procesy nevynikají ani férovostí, ani efektivitou. „Zabíjelo se a týralo, ale pachatelé nejsou,“ podotkl.
Carla Del Ponteová: ze žalobkyně žalovanou
Švýcarská právnička Carla Del Ponteová jako žalobkyně poháněla několik let před soud lidi nejen za válečné zločiny v bývalé Jugoslávii, ale také ve Rwandě. Nyní pátrá po agresorech v Sýrii. Do jejího hledáčku v dlouhé kariéře padli i kosovští představitelé. Premiéra Hasima Thaçiho nařkla ve své knize z toho, že věděl o obchodování s orgány unesených Srbů. Expremiér Ramush Haradinaj skončil kvůli údajnému pronásledování a vraždám nejen srbského obyvatelstva přímo před ICTY. Kosovo po jeho listopadovém osvobození vyzvalo tribunál, aby zahájilo nezávislé vyšetřování své bývalé hlavní žalobkyně.
Haradinaj se chce znovu zapojit do vysoké politiky a mluví se o něm i jako o možném budoucím premiérovi. Stěžuje si, že jeho obvinění bylo „výsledkem dohody, ve které byl platidlem“ mezi Haagem a Bělehradem. Kosovská vláda tvrdí, že žaloba, kterou Del Ponteová vůči Haradinajovi vznesla, byla nepodložená, tendenční a že přitom zneužila své pravomoci.
K žádosti o prověření nynější komisařky OSN se připojila i Albánie. Bývalý prokurátor ICTY Geoffrey Nice novinářům řekl, že proces s Haradinajem je pro tribunál ostuda. Podle něj několik právníků Del Ponteovou varovalo, že v tomto případě chybějí důkazy. „Pokud měla žaloba Haradinaje skryté motivy, jak někteří naznačují, musí to kancelář žalobce vyšetřit a jasně určit, kde se stala chyba a kdo je za ni zodpovědný,“ dodal.
Co je to ICTY
Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii v Haagu založila OSN v roce 1993 v reakci na válku v regionu. Stal se prvním mezinárodním válečným soudem od procesů v Norimberku a Tokiu. Má 16 stálých soudců a další ad litem (povolávaných k jednotlivým případům). Celkově zaměstnává devět set lidí, hlavními jednacími jazyky jsou angličtina a francouzština. Jeho činnost je hrazena z příspěvků členských států organizace, ale také z darů zemí a různých institucí.
Srbský radikál Nikolić si navlékl špatně padnoucí oblek demokrata. A zvítězil
