Obyvatelé Turecka se podle ekonomických údajů mají ve srovnání s rokem 2002 dvakrát lépe. Má to však jeden háček, turecké domácnosti jsou téměř desetkrát víc zadlužené. Během posledního desetiletí Turecko kopírovalo to, co původně vypadalo jako recept na úspěch v západních zemích: úvěry bez konce. Kreditní karty, spotřebitelské úvěry a leasing zabraly i v Turecku.
Finanční produkty nabízeli prodejci na ulicích a tržištích. Stačilo vyplnit formulář, podepsat a nabitá kreditka byla okamžitě k dispozici. Vůbec nezáleželo na tom, že žadatel neměl stabilní příjem ani bankovní účet a žil z nepravidelné mzdy, kterou mu zaměstnavatel dával v hotovosti. „Často nezkušení a naivní lidé v Turecku nashromáždili obrovské dluhy v rekordním čase,“ uvádí německý server Welt.de .
Erdogana už nebaví role demokrata. Raději by se stal osvíceným diktátorem
Současné průměrné zadlužení turecké domácnosti činí 51,7 procenta celkových příjmů. Turecká opozice již dluh domácností přirovnává k valící se sněhové kouli. Na jaře se bankovní dohled pokusil začlenit do finančního systému dluhovou brzdu. Držitelé kreditních karet by měli nejprve splatit polovinu dluhu, aby mohli z karty dál čerpat. Přesto celkové zadlužení domácností roste. Spotřebitelské úvěry meziročně o sedm procent, a dluhy z kreditních karet dokonce o 15 procent.
Jinými slovy, Turecko roste na úvěr. Situace sice zatím není tak dramatická jako na Západě, ale vláda si je dobře vědoma doutnajícího problému. Pokud by tento trend pokračoval, zadlužení domácností brzy dosáhne západních standardů a dosáhne nepřekročitelného limitu.
