Teploty klesající hluboko pod bod mrazu vedle Česka zasáhly i další evropské země, úřady hlásí desítky mrtvých. V Maďarsku a Srbsku extrémní mrazy ohrožují na životě také uprchlíky, kteří tam přežívají v improvizovaných podmínkách.
Přicházejí z Afghánistánu či Pákistánu. Někteří z nich s sebou mají děti. Tucet migrantů, kteří čekají poblíž srbských hranic, až na ně přijde řada a budou moci pokračovat dál do Maďarska, chrání před dvacetistupňovými mrazy pouze improvizované přístřešky.
Společně s nimi bojuje v Srbsku s extrémními klimatickými podmínkami dalších sedm tisíc migrantů z Asie a Blízkého východu. Uprchlické tábory jsou přeplněné, o místo v nich se mohou navíc ucházet jen ženy a děti. Muži se musí sami postarat o to, kam složí svoji hlavu – v Bělehradu využívají opuštěná skladiště, kolem hranic stanují na polích.
„Lidé trpí. Spousta se jich potýká s infekcemi dýchacích cest,“ popsala pro Huffington Post situaci na místě Milana Radosavljevič, doktorka působící v řadách Lekařů bez hranic.
Podle Huffington Post jsou uprchlíci nuceni žít v životu nebezpečných podmínkách kvůli pomalému vyřizování azylových žádostí. Na hraničních přechodech Horgoš a Tompa, kde mohou migranti podat žádost o azyl, někteří z nich žijí již měsíce, protože Maďarsko na každém přechodu pouští do země pouze 10 uprchlíků denně.
„Dříve pouštěli každý den patnáct lidí,“ posteskl si mladý pákistánský žadatel o azyl Ali Reza. „Slyšel jsem, že vyřizování žádostí o azyl trvá i šest nebo sedm měsíců,“ dodal.
Maďarská vláda eviduje každoročně 30 tisíc žádostí o azyl, schválí méně než polovinu z nich. Zdlouhavé řízení a nejistota jeho úspěšného konce vedlo dle Huffington Post už zhruba 20 tisíc uprchlíků k pokusu dostat se do země nezákonnou cestou.
„Překročil jsem hranice nelegálně, protože pobyt v uprchlickém táboře pro mě byl už déle neúnosný. Čekal jsem v něm pět měsíců,“ říká pákistánský uprchlík Kashif Raza. „Šest dní jsem přežíval v opuštěné krajině takřka bez vody a bez jídla. Pak už jsem to hlady nemohl vydržet, tak jsem šel k silnici a vzdal se policistům,“ konstatoval odevzdaně.
Výzkumnice mezinárodní lidskoprávní organizace Human Rights Watch Lydia Gallová tvrdí, že místní autority uprchlíkům neposkytují dostatečnou pomoc, a dokonce ještě brání humanitárním pracovníkům, aby jim ji poskytli místo nich.
Gallová kritizuje maďarskou vládu za uzavření největšího maďarského uprchlického tábora v Bicske, který prý úřady rozebraly v prosinci bez oficiálního zdůvodnění a uprchlíky rozvezly do jiných táborů, včetně dočasného stanového tábora v Körmendu na západě Maďarska nedaleko rakouských hranic. V něm se ale uprchlíci potýkají s nevyhovujícími životními podmínkami. Tábor totiž není vůbec připravený na pobyt v zimním období. Situaci prý částečně zachraňuje místní kněz, který uprchlíkům poskytl k užívání obecní sál.
Kritice lidskoprávní pracovnice neunikla ani srbská vláda. Gallová kritizuje, že na přelomu listopadu a prosince nevyslyšela výzvu humanitárních organizací a nevybudovala dočasné zazimované uprchlické tábory.
„Když jsem byla na konci listopadu v Bělehradu, srbská vláda zakázala humanitárním organizacím poskytnout pomoc uprchlíkům a žadatelům o azyl, kteří žijí na ulici,“ uvádí Gallová.
Jedna z humanitárních organizací se však zákazem nedala odradit a dál distribuuje teplé pokrmy mezi více než tisíc migrantů, včetně dětí, kteří žijí ve skladišti poblíž vlakového nádraží v srbském hlavním městě. „Ti lidé nemají topení, záchody ani sprchy. Pálí cokoliv, co najdou, aby se zahřáli,“ poukazuje Gallová na jejich strádání. Místní autority prý sice doposud proti humanitárním pracovníkům nezakročily, Gallová se nicméně obává, že k tomu může v budoucnu dojít.
