Právě stále větší odolnost bakteriálních kmenů i vůči silnějším a komplikovanějším antibiotikům je mnohými lékaři označována jako „časovaná bomba“, která může v budoucnu způsobit rozsáhlé epidemie ohrožující celé části světové populace.
„Reaktivnost antibakteriální látky na světlo by v budoucnu mohla být využita také k cílenému nasvícení infekcí postižené části těla. Zbytek tělesné mikroflóry by nemusel být ovlivněn,“ nastínil pro odborný časopis Chemistry World další možné využití svého objevu profesor Ben Feringa z Groningenské univerzity, který zmíněný výzkum vedl.
Feringův tým využil k fotochemické reakci v látce princip takzvaného molekulárního motoru - isomerizace, kdy se jednotlivé funkční skupiny navázané na hlavní části sloučeniny po specifickém stimulu (UV světlo, teplo) přesouvají na jinou pozici a tím tak mění vlastnosti celé sloučeniny – v tomto případě tedy z neaktivní a vůči bakteriím netečné látky učiní na několik hodin efektivní antibiotikum.
Chemikové pracovali s chinolonovými antibiotiky, v jejichž chemickém složení nahradili piperazinovou skupinu navázanou na chinolové bicyklické jádro různými aryldiazoniovými sloučeninami, které právě reagují na světlo převážně v UV oblasti. Jako pokusný kmen bakterie zvolili E. Coli, nejefektivnější kombinace pozic funkčních skupin přitom měla „životnost“ zhruba dvě hodiny.
Jako předmět dalšího výzkumu si profesor Fering zvolil hledání dalších poloh funkčních skupin v antibiotikách, které reagují na infračervené světlo, a testování jejich variací na dalších kmenech bakterií.
