Výsledkem je, že v lednových volbách do parlamentu drtivě zvítězila opozice. Vláda ve 167členném parlamentu nyní drží jen 55 křesel. Nicméně výkonná moc zůstává nadále v rukou pokračovatele v Chávezově odkazu, prezidenta Madura, kterému šestiletý volební mandát končí až v roce 2019.
Vládu ve Venezuele skládá právě hlava státu po prezidentských volbách. Řada nově zvolených zákonodárců přitom vedla svoji kampaň se slibem, že odstraní Madurovu vládu už před řádným koncem jejího mandátu. A od vítězných voleb vymýšlejí, jak na to.
Generální sekretář MUD Jesús Torrealba tento týden uvedl: „Voláme na venezuelský lid, aby vyvinul tlak na vládu, jaký tu ještě nebyl, aby se aktivovaly všechny možné mechanismy pro změnu.“
| Na pokraji kolapsu |
|---|
| Nejenže je Venezuela postižena kolapsem cen ropy, svého hlavního vývozního artiklu. Země trpí dlouhodobě vysokou inflací a chronickým nedostatkem základního zboží. Prezident Maduro za zoufalý stav ekonomiky viní ekonomickou válku, kterou proti jeho režimu rozpoutala opozice podporovaná „šedými eminencemi z Miami, Bogoty a Madridu“. Opozice za stav země viní vládní snahu o úplnou cenovou a kurzovou kontrolu. Podle odhadů MMF se venezuelská ekonomika loni propadla o deset procent a letos klesne o dalších šest. Inflace měla loni dosáhnout 159 procent a letos se dostane až na 200. |
Podle venezuelské ústavy může být prezident odvolán v referendu. Aby k němu ale mohlo dojít, muselo by petici za vyvolání referenda podepsat 20 procent registrovaných voličů.
To znamená 3,9 milionu podpisů. Navíc by pro jeho odvolání muselo být více voličů, než jej v posledních volbách zvolilo. To v případě Madura v roce 2013 bylo téměř 7,6 milionu hlasů.
Opozice si tak pohrává i s myšlenkou ústavního dodatku, který by prezidentské období zkrátil s okamžitou platností na čtyři roky. Pak by nové prezidentské volby musely být nejpozději letos v prosinci. Dodatek musejí ale voliči také schválit v referendu prostou většinou.
