Země má největší prokázané zásoby ropy a stala se na ní velmi závislá. Její export tvoří 95 procent příjmů Caracasu v zahraniční měně. K udržitelnému hospodářství s náročnými sociálními programy by ale potřeboval, aby za barel suroviny dostával kolem stovky dolarů. Vláda pro letošek rozpočet postavila na ceně 40 dolarů, i to je však v tuto chvíli nereálné. Venezuelská produkce je v současnosti nejlevnější za třináct let, prodává se za zhruba 24 dolarů.
„Pro Venezuelu je to katastrofa na všech úrovních,“ řekl listu The Washington Post odborník na energetickou politiku regionu Francisco Monaldi. Mezinárodní měnový fond (MMF) odhaduje, že její hrubý domácí produkt loni klesl o deset procent a letos ho čeká propad o osm.
Socialistický stát dováží většinu potravin a spotřebního zboží a problémy se zásobováním měl už v době, kdy byla cena ropy téměř čtyřnásobná. Centrální banka země před několika dny připustila, že ceny do konce minulého září meziročně stouply o 141,5 procenta. Aktuální situace je zřejmě o dost horší, podle MMF cenový růst letos dosáhne 720 procent.
Inflace neexistuje
Hospodářství přitom od prvních lednových dnů řídí Luis Salas, který nevěří v existenci inflace „ve skutečném životě“. Považuje ji za fenomén způsobený spekulacemi, lichvou a hromaděním. Patrně v tomto by byl naplňován výnos o hospodářské nouzi, který měl podle Salase obnovit důvěru venezuelského lidu v revoluci a chránit výdobytky sociálního státu. Madurovi by mimo jiné umožnil sahat do státních prostředků nad rámec rozpočtu.
Vyrojily se však obavy, že prezident nic nevyřeší, pouze zneužije široké a nejasně formulované pravomoci k zásahům ve firmách, zabavování zboží a ještě většímu omezení přístupu k zahraniční měně. „Dekret o ekonomické nouzi bez jasných cílů jen zhorší situaci,“ napsal na Twitteru k vládě kritický ekonom Luis Oliveros.
Maduro se nezmění
Madurův krok tvrdě narazil i u opozice, která ho podezírá ze snahy posílit si moc v době, kdy nemá kontrolu nad zákonodárným sborem. Předseda parlamentu Henry Ramos Allup zdůvodnil odmítnutí receptu na krizi tím, že kosmetická vylepšení nestačí, podle něj je třeba celková změna. „Nicolás Maduro je vězněm svého ekonomického systému, on kurz změnit nemůže,“ dodal.
Opozice si vytyčila hospodářské reformy za jednu z priorit. Skeptici ale spíše než rychlé zlepšení situace očekávají vyčerpávající bitvu mezi poslanci a prezidentem, který těsně před zasednutím nového parlamentu na počátku ledna okleštil jeho kompetence.
| Caracas opět vyzývá OPEC ke změně taktiky |
|---|
| Venezuelané se už delší dobu pokoušejí lobbovat u OPEC za vyšší ceny ropy. Aktuálně ministr pro její těžbu Eulogio del Pino žádá, aby se členové kartelu i další producenti suroviny mimořádně setkali příští měsíc. Na schůzce chce prosadit kroky, které by dostaly barel ropy alespoň na šedesát dolarů. Venezuela argumentuje tím, že propad cen poškozuje nejzranitelnější členy skupiny. „Země oznamují investiční škrty a propouštějí zaměstnance. Je to žalostná situace,“ uvedl ministr, který zároveň šéfuje státní ropné společnosti PDVSA. Je však nepravděpodobné, že iniciativa Caracasu bude mít kladnou odezvu. Země Perského zálivu v čele se Saúdskou Arábií dřívější pokusy Venezuely o krizovou schůzku odmítly. OPEC se tak nemusí sejít dříve než v červnu. Rijád očividně stále věří v to, že se díky taktice vysoké produkce zbaví konkurence a udrží si svůj podíl na trhu i poté, co se na něj dostane ropa z Íránu. Podle některých názorů ale nepotrvá éra levné ropy příliš dlouho. „Pokud ceny spadnou na dvacet dolarů, mnoho producentů trh opustí,“ řekl pro Reuters zdroj z kartelu. |
Nedostatek všeho živí pašeráky
Venezuelané se učí žít v krizi a neustálém nedostatku základního zboží a hledají způsoby, jak si přilepšit. Vláda podporuje domácí chov drobných zvířat a pěstování zeleniny, mnoho lidí ale sahá k nelegálním způsobům obživy. Do pašování benzinu a dalších dotovaných produktů jsou zapojeny všechny vrstvy obyvatelstva. Prezident Nicolás Maduro zdůrazňuje, že pašeráci přispívají k hospodářským obtížím a nedostatku potravin na trhu.
„Cilia a já máme doma padesát slepic. Je čas na rozvoj nové kultury produkce,“ snažil se Maduro nedávno motivovat občany země k domácímu hospodaření. Tomuto záměru má napomoci i nový úřad, ministerstvo pro městské farmaření. Vláda organizuje workshopy pro lidi, kteří se chtějí naučit, jak co nejlépe využít balkon a podobné prostory.
„Pokud má budova 120 bytů a všechny mají úrodu, mohly by si dokonce vyměňovat různé výpěstky,“ podotkla podle Fox News Latino Emma Ortegová, která se v pozici šéfky úřadu udržela jen pár dní. Opozice nad tažením kroutí hlavou. Podle ní nemůže tato forma hospodaření vyřešit potravinové výpadky. Za nesmyslné považuje i zakládání ministerstva v době, kdy by měl stát šetřit.
Podobně smýšlí i řada obyvatel. Jedenačtyřicetiletá Alejandra dříve chovala kuřata, nyní se ale věnuje pašování, aby uživila šest dětí. Do Kolumbie pokoutně dostává benzin, který díky štědrým státním dotacím ve Venezuele stojí zlomek ceny oproti sousední zemi. „Vojáci, učitelé, inženýři, lékaři – všechny typy profesí sem přicházejí prodávat benzin, protože platy za nic nestojí,“ řekla pro Reuters.
Do ciziny se přitom ve velkém dostávají i dotované potraviny, což zhoršuje výpadky zásobování. Vláda tvrdí, že nelegální obchod obnáší více než dvě miliardy dolarů ročně. V Kolumbii podle jejích odhadů končí 16 procent benzinu z venezuelských rafinerií a až 40 procent jídla. Maduro se snaží pašeráctví potírat, loni byly uzavřeny přechody do sousední země a pozatýkány stovky lidí.
Nelegální obchodníci se však jen začali více skrývat. Mnozí se navíc netají tím, že není žádný problém hlídkující policisty a vojáky podplatit. Pašerákům by však mohly zlaté časy skončit. Zdá se, že Maduro dotace na benzin, které stojí ročně státní kasu miliardy dolarů, považuje za dále neudržitelné. Jejich ukončení je ale v době všeobecného růstu cen politicky velmi ožehavé. Politik má patrně v paměti krvavé protesty proti zrušení této podpory v roce 1989, při kterých zahynuly stovky lidí.
