Výnos desetiletého italského státního dluhopisu vzrostl na 5,5 procenta a dostal se k úrovni, kterou už bankéři považují za varovnou. Výnosová přirážka k německým dluhopisům dosáhla až 2,85 procentního bodu a později klesla na 2,68 bodu. Výnos španělského desetiletého dluhopisu na trhu vzrostl na 5,86 procenta a je na maximu od roku 2000.
Italské a španělské obligace mají nyní zhruba dvojnásobné výnosy než německé a směřují postupně ke krizové sedmiprocentní hranici, nad níž byly nuceny požádat o finanční pomoc Řecko, Irsko a Portugalsko. U těchto tří zemí trvalo v průměru asi měsíc a půl, než výnosy vystoupily z 5,5 procenta na šest procent, další výstup nad sedm procent však trval už jen 40 dní.
„Reakce u výnosů je značná, což naznačuje, že investorů se zmocňuje panika. Španělsko a Itálie jsou pro eurozónu systémově důležité země a jejich záchrana bude obtížná,“ řekl agentuře Reuters Michael Leister z německé banky WestLB. Dodal, že obě země stojí z fundamentálního hlediska na pevných základech, krátkodobá dynamika trhů však pro ně může být nepříznivá.
Na záchranu Itálie a Španělska zatím nemá Evropská unie prostředky. Evropská centrální banka podle německého tisku chce, aby státy eurozóny zdvojnásobily objem peněz v záchranném fondu (EFSF) ze současných 750 miliard eur na 1,5 bilionu eur (zhruba 36,3 bilionu korun). Zvýšení objemu peněz má zabránit dalšímu šíření dluhové krize.
Itálii tíží státní dluh ve výši 120 procent HDP, což je druhá nejvyšší úroveň v eurozóně po Řecku. Země ztrácí důvěru ratingových agentur a situaci zhoršují i vnitropolitické spory, především mezi premiérem Silviem Berlusconim a ministrem financí Giuliem Tremontim, který požaduje hluboké výdajové škrty.
