Jediný člen NATO na Blízkém východě se koncem července odhodlal k leteckým úderům na islamisty v Sýrii a vzápětí poskytl spojencům strategickou leteckou základnu Incirlik. Obrat v jeho jednání nastal po sebevražedném atentátu ve městě Suruç nedaleko syrské hranice, při kterém zahynulo více než třicet lidí. „Mezi IS a Tureckem panovala téměř dva roky dlouhá studená válka, během které se vyhýbaly bojům s vědomím, že by jejich konfrontace mohla vést ke zkáze na obou stranách. Studená válka je definitivně u konce,“ řekl podle amerického magazínu Time Soner Cagaptay z Washingtonského institutu pro blízkovýchodní politiku.
Turecko sice bylo členem aliance proti IS už dříve, dlouho však zůstávalo pasivní. Kritici mu navíc vytýkali, že umožňuje radikálům ze Západu, aby přes jeho území pronikali do Sýrie na pomoc džihádistům. Podle expertů Ankara v podstatě uplatňovala politiku otevřených dveří vůči všem, kteří měli v úmyslu pomáhat se sesazením Asada. Objevují se i obvinění, že islamistům přímo pomáhala, například při prodeji ropy či starožitností.
| Syrská komunita v Turecku bude růst |
|---|
| Ankara doufá, že v „bezpečné zóně“ na severu Sýrie najde útočiště část z téměř dvou milionů uprchlíků, kteří před boji hledali dočasnou záštitu v Turecku. V zemi tak žije nejpočetnější komunita Syřanů, kteří utekli před současným konfliktem a podle odhadů OSN se bude dále rozrůstat. Do konce roku by tam počet běženců mohl dosáhnout 2,5 milionu. Turecká vláda uvádí, že na pomoc pro ně už padlo šest miliard dolarů. |
Je zřejmé, že jednou z příčin turecké liknavosti byla obava z přenesení konfliktu na jeho území. Sílící aktivita islamistů pronikající přes hranice země ale ukázala, že právě vyčkávání může být v tomto ohledu chybou. Vedení země je tak nyní ochotné přenést se přes svoji dlouhodobou výtku proti džihádistické koalici, že postrádá komplexní strategii. Turecko totiž vždy považovalo IS za pouhý symptom krize v regionu a za trvalé řešení odstranění Asada.
Nevyvážená synchronizace
Situace je však velmi nepřehledná a mnozí analytici ani teď nevěří, že záměry Ankary jsou křišťálově čisté. Podle nich chce zdánlivou aktivitou pouze ukonejšit západní spojence, jejichž tlak už pro ni začal být neúnosný. Vláda země si také dost možná tvrdým postojem vůči islamistům chtěla uvolnit ruce pro operaci proti zakázané Straně kurdských pracujících (PKK) doma i na jejích základnách na severu Iráku.
Nálety na zařízení organizace, která je na teroristické listině, začaly bezprostředně po úderech na IS. Podle kritiků se na ně Turci soustřeďují podstatně více než na na cíle islamistů. Zkolaboval tak mírový proces vlády s Kurdy, který po dekádách bojů započal v roce 2012. Podle některých názorů se Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) spřízněná s prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem těmito útoky pokouší před podzimním opakováním voleb přetáhnout nacionalistické hlasy a dostat se tak z politické krize.
Přestože Ankara hájí své jednání jako „synchronizovanou válku proti teroru“, Washington její chování sleduje se znepokojením. „Je jasné, že IS byla vějička. Turecko chtělo zasáhnout proti PKK, ale potřebovalo návnadu,“ řekl podle The Wall Street Journal nejmenovaný zdroj z americké armády. Podle dalších zdrojů byly USA zaskočeny rychlostí a intenzitou zásahu proti Kurdům.
„Toto je nesprávná priorita. PKK zcela jistě vyhlásí další příměří a návrat k jednacímu stolu. Islámský stát naproti tomu nemá o čem jednat s členskou zemí NATO, která dovoluje Washingtonu, aby prováděl výpady z jejího území,“ napsal na tureckou adresu komentátor The Wall Street Journal. Washington tlačí Turecko k tomu, aby projevilo větší iniciativu i proti IS a lépe kontrolovalo pohyb radikálů přes hranice. „Je to důležité, ale nestačí to,“ vzkázal do Ankary před pár dny americký ministr obrany Ashton Carter k ochotě poskytnout spojencům zázemí k leteckým úderům. Šéf turecké diplomacie Mevlut Cavusoglu včera řekl Reuters, že obě země spolu brzy spustí proti islamistům rozsáhlou vzdušnou operaci.
Ankara se bojí vzniku velkého Kurdistánu
Váhavost Ankary zasáhnout proti Islámskému státu je do jisté míry pochopitelná. Jeho likvidace může snadno nahrát hned dvěma nepřátelům tureckého vedení – kromě Asada také syrským Kurdům, kteří s islamisty vedou tuhé boje o území na severu. Klíčová kurdská politická síla v Sýrii, Strana demokratické unie (PYD), je přitom napojená na PKK. Úspěchy jejího ozbrojeného křídla, Lidových obranných jednotek (YPG), tak dělají Erdoganovi starosti.
Díky nim Kurdové spějí k propojení svých dosud oddělených enkláv v zemi a pod jejich kontrolou je nyní zhruba polovina 900 kilometrů dlouhé hranice s Tureckem. Prezidenta zřejmě máloco děsí víc než vidina vzniku kurdského státu na severu Sýrie. Útvar by se výhledově mohl spojit s iráckým autonomním Kurdistánem a povzbudit i separatistické choutky této menšiny v Turecku. Erdogan kurdské síly obvinil z etnických čistek na dobytém území a změny demografické struktury. „Říkám mezinárodnímu společenství, že ať to bude stát cokoli, nikdy nedovolíme ustavení nového státu na naší jižní hranici, v severní Sýrii,“ prohlásil na konci června.
Následné posilování pozic turecké armády na hranicích přiživilo spekulace o přípravách na intervenci v sousední zemi. Kurdové jsou přesvědčeni, že by byla namířena spíše na ně než na islamisty. „Budeme to považovat za invazi a budeme se bránit,“ řekl k případnému zásahu týdeníku Der Spiegel jeden z šéfů PYD Sálih Muslim. Popírá přitom, že by měla strana v úmyslu vytvořit samostatný stát. Část etnika v oblasti se však už nyní cítí být nezávislá na Sýrii.
Erdogan se mezitím pokouší vliv Kurdů eliminovat méně násilným způsobem. Ankara uvedla, že se Spojenými státy dojednala vytvoření nárazníkové neboli bezpečnostní zóny na severu Sýrie, která má být vyčištěna jak od IS, tak od bojovníků YPG. Kontrolní roli by tam měla hrát umírněná opoziční Svobodná syrská armáda (FSA), která od Turků získává výcvik a výzbroj. Dodneška však není jasné, zda konečná dohoda skutečně existuje, případně jaké jsou její detaily.
| Blízkovýchodní člen NATO je pro koalici proti IS cenný |
|---|
| Tlak USA a dalších zemí na Ankaru mimo jiné souvisí s její vojenskou a strategickou hodnotou. Spojenci v boji proti Islámskému státu by stěží mohli najít lepšího partnera než Turecko, které je vojensky vyspělé, je členem NATO a z jeho základen jsou džihádisté takřka na dostřel. |
| Podle webu Business Insider má druhou nejsilnější armádu na Blízkém východě po Izraeli a před Saúdskou Arábií. V tomto hodnocení se uvádí, že disponuje zhruba 400 tisíci vojáky, 3700 tanky a tisícovkou letadel. V celosvětovém měřítku se pak Turecko řadí v žebříčcích na osmé až desáté místo. V rámci Severoatlantické aliance má druhé největší vojsko. |
| Armádní rozpočet země podle institutu SIPRI mezi lety 2010 a 2014 postupně stoupl ze sedmnácti miliard dolarů na osmnáct a tvořil v této době 2,2 až 2,4 procenta HDP. To je pokles oproti devadesátým létům, kdy výdaje dosahovaly až ke čtyřem procentům. |
| Podle mnohých názorů se však turecká armáda potřebuje zaměřit na kvalitu než na kvantitu. Ankara má v plánu dalekosáhlou modernizaci, jejíž součástí je i snaha vytvořit soběstačný zbrojní průmysl. „Chceme kompletně zbavit obranný průmysl závislosti na zahraničí do roku 2023,“ řekl v květnu prezident Recep Tayyip Erdogan. |
| Vzhledem k síle Turků vyvolávala jejich liknavost vůči IS až vlnu mezinárodní nevole. Nejvíce se to projevilo loni na podzim, kdy celý svět sledoval boj o město Kobani, zatímco turecké tanky nečinně stály na nedaleké hranici. „Turecko by mohlo zničit IS během pár hodin,“ řekl tehdy pro Russia Today Huseyin Bagci z katedry mezinárodních vztahů Blízkovýchodní technické univerzity v Ankaře. |
Autorka je spolupracovnicí redakce
