Zajištění proti riziku má díry, ukazuje odpis řeckého dluhu

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

Dohoda o odpisu části řeckého dluhu ukázala na nedostatky, které jsou spojeny s takzvanými úvěrovými swapy (CDS). Podle ekonomického listu The Wall Street Journal (WSJ) část investorů a právníků začíná volat po změnách, které by použití CDS vyjasnily a do budoucna také zamezily nesrovnalostem. Pomocí CDS se investoři zajišťují proti riziku nesplacení dluhu.

Skupina finančníků má dnes rozhodnout o částce, kterou držitelé CDS kontraktů dostanou. Celkem vlastní kontrakty na 3,2 miliardy dolarů, v rámci kompenzace ale patrně obdrží jen kolem 2,5 miliardy dolarů.

O využití CDS kontraktů se začalo hovořit kvůli tomu, že Řecko využilo doložky o společném postupu (CAC), aby donutilo k výměně starých dluhopisů za nové i ty držitele, kterým se návrh příliš nezamlouval. Tento postup má teď vliv i na výpočet, který se použije pro určení náhrady držitelům CDS kontraktů.

Částka, kterou držitelé CDS obdrží, se zpravidla odvíjí od hodnoty původních dluhopisů. V případě Řecka ale staré dluhopisy zmizely, protože vláda je nahradila novými, s nimiž jsou spojeny úplně jiné podmínky. Ty původní pak zlikvidovala.

Nové papíry, které věřitelé dostali v rámci restrukturalizace řeckého státního dluhu, jsou jen součástí balíku, v němž jsou i vysoce kvalitní dluhopisy emitované záchranným fondem eurozóny. Nové řecké dluhopisy tudíž není možné považovat za srovnatelnou náhradu těch původních. V tom je i potenciální nejistota kolem výplaty CDS.

Doložky o společném postupu jsou v poslední době čím dál oblíbenější, na příkladu Řecka lze ukázat, že vlády jednotlivých zemí si mohou použití těchto klauzulí jednoduše vynutit.

Jak mají fungovat CDS

Některé nové dluhopisy, které Řecko vydalo a poskytlo věřitelům výměnou za původní obligace, mají na trhu cenu blízkou celkové hodnotě balíku, který věřitelé při restrukturalizaci obdrželi. To znamená asi 22 centů z eura. Tyto bondy pomohou stanovit i výši částky, která se bude vyplácet na CDS kontrakty. Podle této formulace by tedy věřitelé měli dostat 78 centů z každého eura. To zároveň zhruba odpovídá ztrátě, kterou držitelé řeckých dluhopisů utrpěli.

Kontrakty CDS fungují následovně: někdo drží dluhopis v nominální ceně 100 eur. Zároveň si koupí „pojistku“ proti riziku nesplacení dluhopisu, v tomto případě swap, která pokryje celou investovanou částku. Pokud dlužník včas a v plné výši nezaplatí, což je případ Řecka, vlastník CDS jednoduše tento swap předá tomu, kdo mu jej prodal, a požádá o proplacení. Dostane tak svých 100 eur, které původně investoval.

CDS se staly i nástrojem spekulací

Stává se ale také, že CDS jsou v rukou těch, kdo žádné dluhopisy nevlastní. K CDS se mohli dostat z různých důvodů, nejpravděpodobněji ale kvůli spekulaci. Tito lidé vždy dostanou hotovost, tedy nikoli náhradu za původní nesplacené dluhopisy. Proto je také nutné správně spočítat částku, která bude v souvislosti s uplatněním CDS vyplácena.

Aby šlo vyplácenou částku spočítat, musí se nejprve uspořádat aukce. Na základě nabídky a poptávky se stanoví cena, kterou je trh ochoten za nesplacené papíry zaplatit. Výsledek aukce poslouží i pro stanovení ceny swapů. Pokud by například vyšlo, že u původních dluhopisů je trh ochoten za každé euro nominální hodnoty zaplatit 40 centů, pak by cena CDS činila 60 centů.

Aukce starých řeckých dluhopisů se bude konat dnes. Atény už ale vyměnily více než 80 procent původních papírů, které byly v oběhu, takže k aukci už zbývají maximálně tak nestandardní obligace, které byly emitovány většinou podle jiného práva než řeckého. Držitele takových obligací totiž Řecko k žádné výměně donutit nemohlo.