Los do Německa přišel z Polska nebo České republiky a stále častěji je k vidění ve spolkových zemích Braniborsko, Meklenbursko-Přední Pomořansko a Bavorsko. Braniborsko právě vypracovalo návrh strategie přístupu k losům, Bavorsku už ji má od roku 2008. Jde o to, jak v budoucnu zacházet s těmito velkými zvířaty. V centru plánu stojí především otázka, jak omezit škody na polích a v lesích, které toto až tři metry dlouhé a 800 kilogramů těžké zvíře způsobuje, a jak zajistit bezpečnost dopravy.
„Na rozdíl od plaché srnčí zvěře mají losi ten hloupý zvyk zůstat stát,“ vysvětluje braniborská bioložka Ina Martinová, kterou citovala agentura DPA. „Neuvědomují si nebezpečí od přijíždějícího auta,“ dodala. Tento problém se podle ní musí vzhledem k rostoucímu počtu těchto zvířat brát vážně. Dokládají to poslední setkání člověka s losem v Braniborsku, která nebyla zrovna bez problémů. Naposledy začátkem září 2012 zemřel na dálnici u Berlína los, do něhož narazilo auto. Řidič utrpěl zranění.
V Bavorsku bylo jen mezi lety 2009 a 2012 spatřeno 22 losů z Česka - a zaznamenáno několik dopravních nehod s účastí tohoto zvířete. V Meklenbursku-Předním Pomořansku byl v roce 2011 viděn jeden los, v Sasku našli myslivci v sezoně 2010/2011 stopy po sedmi přivandrovalcích. „Chceme do toho vtáhnout co možná nejvíce spolků,“ řekla bioložka Martinová. Vedle majitelů lesů se na strategii vůči losům podílejí zemědělci, ochránci přírody, myslivci a správci silnic.
Od roku 2010 byl podle Martinové jen v Braniborsku los spatřen pětačtyřicetkrát. Před rokem 1990 byl jeho lov podle zákonů tehdejší Německé demokratické republiky povolen, dnes se ale v Německu losi střílet nesmějí, jsou celoročně chráněni.
V Polsku žije podle úředních odhadů asi 16 tisíc losů. Mnoho z nich se vydává po prastarých stezkách - a to i přes hranice. Němečtí experti je sice nepovažují za domácí, někteří z těchto velkých savců se však při svých výletech za Odru a Nisu zdrží déle. V Braniborsku jsou některá zvířata už rok a půl, tvrdí Martinová. ČEská polulace losů čítá několik desítek zvířat.
Losi patří ke spárkaté zvěři - škody, které způsobí, tak jdou na účet zemských mysliveckých svazů nebo nájemců půdy. „Jelikož jejich populaci nemůžeme ovlivnit, chceme alespoň vědět, jaká je situace a jak se bude vyvíjet,“ zdůrazňuje prezident mysliveckého svazu Braniborska Wolfgang Bethe.
Jasno v tom má do budoucna udělat monitoring losů. Evidenci zvířat má ulehčit formulář pro všechny lovecké revíry. Myslivci však požadují, aby padlo rozhodnutí: buď více ochrany pomocí vyšších plotů v oborách, nebo povolení k odstřelu. Z pohledu mysliveckých svazů je zejména nebezpečí pro silniční dopravu příliš velké.
