V kanceláři majitele Zámeckého pivovaru Frýdlant Marka Vávry beru do ruky historicky vyhlížející láhev, která je ze třetiny plná tmavé tekutiny. „Nějaké archivní pivo,“ nadhazuji s ironickým úsměvem. „Ano, víc než sto let staré,“ odpoví vážně místní podnikatel a politik, který se zasloužil o to, že na dohled frýdlantského zámku stále stojí pivovar a ne parkoviště.
Procházka areálem, jehož kořeny sahají až do konce 14. století a za dob průmyslové revoluce patřil k největším na českém území, připomíná pivní archeologii. Frýdlant pamatuje hodně a stopy pivovarské historie jsou dobře dochované. Nový majitel přinesl moderní technologii, ale pamětihodný areál se snaží udržet ve stavu, který umožňuje praktický výklad o dějinách vaření piva v českých zemích. A Marek Vávra vypráví s rozkoší, která prozrazuje, že vedle podnikatele v něm dříme pivní a architektonický nadšenec.
Záchrana zámeckého pivovaru Frýdlant znamená zejména obrovskou investici, která se v současnosti pohybuje kolem sto padesáti milionů korun. Převedeno na výstav, aby areál v budoucnu uživil sám sebe a splácel náklady na rekonstrukci, mělo by se množství uvařeného piva pohybovat kolem třiceti tisíc hektolitrů ročně. V současnosti je Frýdlant ve třetině cesty a díky přípravě na novou varnu a sklep má možnost růst i nadále.
Milovníkům craftového piva nabízí široké portfolio druhů, u nějž by možná občas stálo zvážit poměr mezi kvantitou a kvalitou. Ale ta nejlepší frýdlantská piva jsou dlouhodobě etalonem kvality, o čemž svědčí nejen četná ocenění z prestižních soutěží. Za sebe bych vyzdvihl spodně kvašenou černou dvanáctku Kateřina a ze sezónních piv vždy znamenitý Summer Ale, pivo s velmi nízkou stupňovitostí a osvěžující citrusovou dochutí.
Vedle vaření piva slouží pivovar jako prostor pro různá firemní setkání a především se zde konají rekvalifikační kurzy, ze kterých vycházejí noví a úspěšní sládkové. Za jedním z nich, jabloneckým Martinem Paloušem, se podíváme v příští epizodě.
