Komentář: CERMAT – uniformita za každou cenu

Zkoušky

Zkoušky Zdroj: Thomas Galvez

Státní maturita
Slohovými pracemi z češtiny začala v Česku 11 dubna 2018 maturita pro tisíce středoškoláků
Slohovými pracemi z češtiny začala v Česku 11 dubna 2018 maturita pro tisíce středoškoláků
Slohovými pracemi z češtiny začala v Česku 11 dubna 2018 maturita pro tisíce středoškoláků
Slohovými pracemi z češtiny začala v Česku 11 dubna 2018 maturita pro tisíce středoškoláků
9 Fotogalerie

V průběhu dubna a května došlo opět k běžnému cirkusu státních maturit, ke kterým se přidala i jednotná přijímací zkouška na SŠ. Jako každý rok se objevilo mnoho kritiků, ať už se jedná o Společnost učitelů českého jazyka a literatury či senátora a ředitele gymnázia Jiřího Růžičku.

Asi nemá smysl kritizovat 200 milionový rozpočet, jistě v České republice podobné peníze mohou zmizet lusknutím prstů. CERMAT má však i morální rozpočet, kde hospodaří s deficitem. S ohledem na výsledek maturitních i přijímacích zkoušek se změní životy řady studentů. Je šokující, když se poté každý rok v testu objeví chyby. Horší je však arogantní přístup CERMATu jakožto tajemné centrální moci, která sotva umí přiznat chybu. Současný ředitel Jiří Zima odchází a mohly by tedy nastat lepší časy, ale již jsme viděli i odcházení ředitele Zeleného, který CERMAT opustil hned dvakrát.

Nejhorší na státních maturitách není, že vystavují studenty zdánlivě objektivnímu centrálnímu zkoušení, kde se musí dovolávat svých práv proti velké odosobnělé entitě. To lze brát jako poučení do života, podobných entit poznají ještě mnoho. Sloh totiž nelze hodnotit objektivně, zvlášť na úrovni 250 slov, je tedy otázkou, zdali nenechat opravu slohů studentů na jejich češtinářích. Nebo snad někdo tvrdí, že profilové (tzn. organizované školou) zkoušky jsou hodnoceny neobjektivně?

Nejhoršího teroru se CERMAT dopouští na učitelích a to tím, že jim nenaslouchá. Zavedením jednotných přijímacích zkoušek došlo ke každoročnímu omezení výuky pro tyto zkoušky z 2 na 4 dny. Řada škol řeší situaci tak, že vedle státních přijímacích zkoušek má ještě svoje vlastní, aby našla mezi studenty ty, které skutečně hledá. Jde totiž o to, že pokud centralizujeme vstup i výstup z dané školy, tak z ní činíme pomalu jen spádovou školu, avšak každá škola by měla mít právo vybrat si studenty a naopak. Každá škola má vlastní školní vzdělávací plán a různou kvalitu výuky, proč tedy nemůže vybírat studenty dle svých kritérií? Učitel by neměl být nástrojem vzdělávání, měla by to být osobnost, která ví, jak učit, a stát jí jen rámcově říká, co učit. A právě zde stát projevuje svými centralizačními tlaky neúctu k pedagogickým pracovníkům.

Na druhou stranu je nutno říci, že jistý rámec stát udávat musí a to jak v metodice, tak v obsahu učiva. Čím nižší je věk vyučovaných dětí, tím jednotnější by výuka měla být, avšak na úrovni střední školy již není možné dusit učitele přemrštěnými direktivními pokyny danými shora. Mimo jiné i proto, že poznatky ve specifičtěji zaměřených vědních oborech, jako jsou fyzika či biologie, se na rozdíl od počtů či základních počtů, čtení a psaní mění.

Sebelepší zkouška nemůže zlepšit úroveň našeho školství, může studenty motivovat se na ni řádně připravit, ale kde nejsou základy položené dobrým učitelem, tam se jen velmi obtížně student sám výborně připraví. A navíc předpokládat, že státní maturita motivuje studenty k větší píli, je liché. Naopak přílišné testování či příliš tvrdé testování vede k tomu, že se studenti soustředí na složení zkoušky více než na obsah učiva. Nejhorším důsledkem je, když tento přístup přijmou i učitelé a učí studenty tak, aby dosahovali nejlepších výsledků u maturit na úkor obecných vědomostí.

Mnoho studentů například volí maturitu z matematiky, protože se jedná o zkoušku jednu, kdežto v angličtině by je čekaly zkoušky tři. Pak se ale nemůžeme divit, že zhruba jedna čtvrtina studentů přihlášených k maturitě z matematiky zkoušku nesloží a obdobný počet ji složí na dostatečnou. Otázkou je, k čemu vůbec státní maturita slouží?

Jedná se o zkoušku, kterou skládají jak studenti gymnázií, tak výuční obory, kupříkladu kadeřnice. Jedná se tedy o zkoušku skoro pro všechny, ale přitom má mít hodnotu. Není snad pravdou obecnou i ekonomickou, že cena roste s poptávkou, respektive s nedostatkem daného zboží? Kdyby stačila státní maturita k přijetí na vysokou školu, jistě by její hodnota v očích mnoha studentů vzrostla, takto se jedná o kočkopsa.

Ale zpět k oněm kadeřnicím. Maturitu je nutno mít i pro vykonávání řady povolání, má se jednat o doklad jakési základní vzdělanosti. Potřebuje opravdu kadeřnice umět napsat kvalitní úvahu či určit větu hlavní? Společnost je komplexní organismus, kde každý zastává nějakou úlohu v systému. Stejně tak i naše školství by mělo zůstat komplexním organismem bez centralizačních snah, ať si každý zaměstnavatel sám vybere zaměstnance, maturitní vysvědčení mu stejnak nic neřekne.

Jak tedy hodnotit vzdělání člověka? Nejlepší by asi bylo ponechat maturity pouze v rukou škol, kde je student zkoušen v souladu s daným školním vzdělávacím plánem učiteli, kteří mají každodenní kontakt s žáky po celou svou kariéru. Ministerstvo by udělalo lépe, kdyby s pedagogy a studenty komunikovalo místo uzavírání se do byrokratických ulit a hledání spásných řešení ve stylu státních maturit.

Ani velký příliv peněz a moderních technologií nemůže české školství zachránit. Je třeba nechat ho vyléčit se pomalou poctivou prací pedagogů a ředitelů škol a pokud možno jim nechat volné ruce a dělat co nejméně zásahů z vnějšku systému. Zavedení povinných maturit z matematiky pro gymnázia a technická lycea v roce 2021 jde bohužel proti tomuto trendu a matematickou gramotnost nezvýší. Nejspíše povede ke snížení úrovně výuky matematiky, protože se studenti a učitelé zaměří pouze na krátkodobé výsledky.

Objektivní hodnocení je oxymóron, kompetentní hodnocení však ne. Daná vysoká škola či zaměstnavatel po pár letech sám pozná ze zkušeností, která škola je dobrá a která ne, a z toho pozná, že jednička na škole „A“ a jednička na škole „B“ znamená něco jiného. Ostatně státní maturita mu nic lepšího stejně nepoví. Ale CERMATu se jedno musí nechat – otevírá každý rok celospolečenskou debatu o povaze vzdělávání a testování a to je dobře, protože vzdělání je základním předpokladem bohatství jedince.