Poslanecká sněmovna stále nemá vyřešený dlouhotrvající spor o schvalování výročních zpráv České televize. Je sice pravda, že ty z roku 2016 a 2017 byly schváleny v říjnu minulého roku, ale ta z roku 2018 prozatím ne. Proč? A jak se k tomu poslanci chystají postavit?
Proti jsou hlavně poslanci SPD a KSČM, ale nejen oni. Se zprávami nesouhlasí například i poslanec Pavel Juříček (ANO). Podle něj je rozpočet již od roku 2011 ve ztrátě. Ještě na konci toho roku měla ČT na účtech v bankách tři miliardy korun, teď již pouze jednu. Televize podle něj není schopna efektivně čerpat z rozpočtu. Nesouhlas s hospodařením podkládá auditem, který si nechal minulý rok sám zhotovit. Nechce však říct, co přesně obsahuje, nebo kdy a kdo jej zhotovil.
Česká televize se proti tomuto tvrzení vymezuje. Komora auditorů říká, že jde o falešný audit, že nemůže být anonymní a musí jej vyhotovit auditor. Opozice na změny reaguje poněkud opatrně. Sama chce hlavně zachovat veřejnoprávnost televize a tím bránit demokratické principy společnosti. Sněmovnou zaznívaly i další návrhy na řešení situace kolem ČT, jako například nechat ji kontrolovat Nejvyšším kontrolním úřadem.
Viceprezident a prezident NKÚ je jmenován prezidentem na návrh Poslanecké sněmovny. Otázkou je, zdali takový úřad či anonymní audit jsou legitimnější nebo o tolik odlišnější než současná Rada. Rada České televize je volena poslaneckou sněmovnou, ta rozpočet schvaluje, volí i odvolává generálního ředitele.
Dobrovolně, nebo výběrově
Dalším návrhem, se kterým přichází poslanec Václav Klaus mladší (Trikolora, dříve ODS), je to, aby se koncesionářské poplatky platily jen dobrovolně. Tomio Okamura (SPD) zase navrhuje jejich částečné zrušení – chce prosadit, aby je důchodci, samoživitelé a lidé s příjmy pod čtyřnásobek životního minima neplatili. Pokud by tento návrh prošel, přišla by Česká televize o zhruba 30 procent svých příjmů, což by pro ni mohlo být likvidační. Jan Hamáček (ČSSD) se nebrání debatě o částečném financování ze státního rozpočtu. Podle něj by se dalo pobavit o nastavení jasných pravidel, aby následně nebylo možné televizi likvidovat politicky.
Například slovenská veřejnoprávní televize je navázaná na státní rozpočet. Bývalý generální ředitel Rozhlasu a televize Slovenska Václav Mika připouští, že u každého vyjednávání je potenciální sféra vlivu, nějaká závislost. Jestli slovenský generální ředitel připouští potenciální vliv, měli bychom být opatrnější, vzít si z toho ponaučení a nevystavovat se podobnému možnému riziku.
Podle výroční zprávy České televize z roku 2018 tvoří poplatky více než 90 procent všech příjmů televize. Koncesionářské poplatky jsou od roku 2008 stále ve stejné výši. Reálná hodnota poplatku tak poklesla o 18 procent. Zvýšil se počet přijímačů, počet zaměstnanců i počet vyrobených pořadů (v roce 2018 ČT vytvořila o více než dva tisíce pořadů více než v roce 2008).
A k čemu to povede?
Dvojí neschválení zpráv může vést k odvolání televizní rady. Ta má na starosti rozpočet, volbu i odvolání generálního ředitele České televize. Podle Petra Gazdíka (STAN) jsou dlouhé průtahy se schvalováním cílené a mají vyvolat tlak na Českou televizi. Sám nesouhlasí například s její nedostatečnou transparentností – ne všechny smlouvy televize jsou v registru smluv, přiznává však, že co se týče mezinárodních přenosů a licenčních podmínek, je jejich zveřejnění problematičtější.
Na jaře bude poslanecká sněmovna volit třetinu členů Rady. (Členové Rady jsou voleni na funkční období 6 let, každé 2 roky je volena jedna třetina členů, pozn. red.) Má tedy smysl přemýšlet nad novým systémem, když bude část lidí, kteří funkčnost celého procesu tvoří, za pár měsíců obměněna? Nebylo by vhodné investovat své síly do hledání způsobilých kandidátů?
Jestliže nesouhlasíme s nedostatečnou transparentností této veřejné instituce, je poté potřeba směřovat debatu spíše na vnitřní změny instituce než měnit její financování. Není potřeba měnit celý systém a její veřejnoprávní podstatu jako takovou. Návrh kontroly hospodaření v rozpočtu Nejvyšším kontrolním úřadem namísto Rady z důvodu větší legitimity je nesmysl. Prezident, který si občas vykládá ústavní zvyklosti po svém, jmenuje jeho hlavní členy sám pouze s návrhy poslanců, což oproti Radě, která volena poslanci je, jeho legitimitu nezvyšuje.
