Obchodní válku USA s Čínou i Trumpův vztah s Mileiem silně formuje prostá komodita: sója pro prasata
Vztahy mezi Spojenými státy, Čínou, Jižní Amerikou i dalšími státy planety neovlivňují pouze špičkové čipy a kritické suroviny k jejich výrobě, ale také všední komodita, která slouží především jako krmivo pro hospodářská zvířata. Sója se stala významným hybatelem současných sporů mezi nejmocnějšími politiky světa. Tak jako se Západ snaží vytvořit si s Čínou nesouvisející dodavatelské řetězce nerostného bohatství, Peking vehementně snižuje závislost na americké zemědělské produkci.
Po téměř půl roce tvrdého vyjednávaní mezi Washingtonem a Pekingem o obchodu a clech Čína na konci října souhlasila s tím, že obnoví ze Spojených států dovoz sóji, nejvýznamnějšího amerického zemědělského exportního artiklu. Luštěnina se tak během setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem v Jižní Koreji ocitla po boku cel, prvků vzácných zemin a fentanylu ve středobodu rozhovorů.
„Naši skvělí pěstitelé sóji, které Číňané používali jako politické pěšáky, to už je mimo hru. V nadcházejících letech by se jim mělo dařit,“ pochvaloval si výsledek ministr financí Scott Bessent. Také Trump jednání označil za ohromný úspěch. Jenže američtí farmáři dále tonou v nejistotě a nervózně čekají, zda skutečně dojde k realizaci dohody.
„Myslím, že nás všichni používají jako pěšáky,“ postěžoval si The Wall Street Journal (WSJ) David Isermann, který obhospodařuje asi čtyři sta hektarů půdy ve státě Illinois. „Rádi bychom, aby to pokračovalo hladce. Jestli myslím, že je to realistické? Nevím. Jsou to dvě velké, mocné země, spousta problémů,“ citovala CNBC šéfa Americké rady pro export sóji Jima Suttera, který minulý týden dorazil na mezinárodní dovozní veletrh do Šanghaje.
Ale i pokud se sliby naplní, bude letošní vývoz sóji do Číny zhruba o třetinu nižší, než činil průměr předchozích pěti let a poklesne zřejmě i v příštích letech. Peking se totiž podle vyjádření americké strany zavázal, že ještě do konce roku odkoupí od amerických zemědělců dvanáct milionů tun plodiny. Tím by jeho celkový letošní odběr přesáhl osmnáct milionů tun. Pro příští tři roky pak Čína slíbila nakoupit každoročně 25 milionů tun. V uplynulých letech ale ze Spojených států podle statistik Střediska pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) každý rok dovezla v průměru 29 milionů tun.
Farmáři jsou pod velkým tlakem
Američtí farmáři sice byli po dekády zvyklí, že je velký čínský trh hlavní destinací pro jejich export, současným napětím ale nejsou překvapeni. Podobnou zkušeností už si prošli za předchozí vlády prezidenta Donalda Trumpa, kdy se dočkali dramatického propadu poptávky po jejich sklizni a přišli tak o miliardy dolarů. Snažili se proto tentokrát Bílý dům dopředu odrazovat od tahanic s Čínou. Jistá změna tu ale oproti předchozím střetům prezidenta s asijskou velmocí je.
Pro americké pěstitele je celá situace o to horší, že se v posledních letech potýkali se zdražováním vstupních nákladů, především hnojiv, a zápolí také s nedostatkem pracovní síly. Její cena od roku 2020 vzrostla téměř o polovinu. Vše mohou do budoucna ještě zhoršit dovozní cla například na techniku z Evropy a potírání imigrace, tedy zdroje levných sezonních pracovníků.
Zemědělci, dlouho těžící z rozlehlé a vysoce úrodné půdy zejména na Středozápadě, si ale těžko mohou dovolit zvyšovat ceny. A jarní čínská odvetná cla, nyní částečně zrušená, učinila jejich produkci do jisté míry nekonkurenceschopnou. CSIS uvádí, že americký export do Číny klesl od ledna o téměř sedm miliard dolarů. Téměř polovina ztrát se týká právě sóji, další bavlny, čiroku, pšenice, hovězího a ořechů.
Nejvíce alarmující však pro americké farmáře je, že se asijské velmoci pomalu daří diverzifikovat své nákupy sóji. Už před současnou kapitolou obchodní války Číňané kupovali více sóji v zemích jako Brazílie a Argentina, nyní mají ještě větší motivaci.
Odborníci přitom varují, že jakmile se kupci přeorientují jinam, původní trhy se zotavují jen pomalu, i když příčina odchodu pomine. Spojené státy tak každým dalším sporem riskují trvalou ztrátu přístupu na čínský trh, jehož budování trvalo desetiletí. Experti proto míní, že jsme v současnosti možná svědky rozsáhlé reorganizace globálního agrárního obchodu.
Brazílie americkou konkurenci válcuje
Druhá nejlidnatější země světa potřebuje komoditu s vysokým obsahem bílkovin na krmivo svých vysokých stavů prasat a drůbeže. Je tak suverénně největším světovým dovozcem bobů. Američtí zemědělci začali svou sóju velmi aktivně nabízet čínským kupcům už v osmdesátých letech, o dekádu později pak profitovali z toho, že si čínská střední třída mohla dovolit oblíbit si vepřové a drůbeží maso. Farmáři proto začali vyčleňovat stále více své půdy pro tuto luštěninu na úkor pšenice a dalších plodin.
Kolem prodeje sóji do Číny se v USA zformoval celý logistický řetězec od skladišť přes železniční tratě po přístavy na řece Mississippi. Na této obživě se staly závislými tisíce farmářů. Jenže první Trumpovo funkční období narušilo čínskou důvěru a Peking od té doby vyčlenil desítky miliard dolarů na vytvoření alternativního dodavatelského řetězce v Jižní Americe. Aktuálně tam buduje megapřístavy, státní agrární obr COFCO v Brazílii staví svůj největší terminál mimo Čínu. Hladkému obchodu se zemědělskou produkcí mají napomoci i nové železniční tratě.
Brazilská část čínského sójového importního koláče tak rychle roste na úkor té americké. Zatímco v roce 2016 Čína dovážela z USA čtyřicet procent bobů a z Brazílie 46 procent, loni byl už tento poměr 18 procent ku 74 procentům. A k dalšímu nárůstu odběru z jihoamerické země po realizaci současných nákladných projektů nepochybně dojde.
Američtí farmáři připouštějí, že Brazílii se konkuruje nesnadno i bez obchodních sporů. Zemědělci v Amazonii ale zároveň čelí globální kritice za likvidaci deštných pralesů a téma paradoxně zvedá i současná americká administrativa, která jinak ekologickým zájmům nefandí.
„Jsme nuceni soutěžit se zemí, která doslova ničí jeden z největších ekologických pokladů našeho světa, aby zvýšila svou zemědělskou stopu. To je nefér. To je upřímně řečeno nemorální,“ stěžoval si nedávno náměstek americké ministryně zemědělství Stephen Vaden.
Nahradit čínské nákupy je velmi těžké
Američtí farmáři se snaží přizpůsobit a hledají po celém světě náhradní zákazníky. S různými komoditami dosahují odlišných výsledků. Poměrně dobře jsou na tom pěstitelé kukuřice, protože po ní je nyní velká globální poptávka. Producenti bavlny navazují kontakty s textilkami ve Vietnamu, Pákistánu a Turecku. Udat hovězí a čirok jinde je však nesnadné.
Nejhůře jsou na tom ale pěstitelé sóji, i když i jim se podařilo sehnat nové kupce například v Thajsku, Bangladéši či v Evropě, a rozhlížejí se v severní Africe. Čínu ale tato místa zatím nahradit nedokážou, a tak jsou její producenti často nuceni pod cenou prodávat své výpěstky na domácí zpracování. Především menší a středně velké farmy proto čelí klesajícím maržím, odkládají nákupy zařízení, omezují investice do moderních technologií a v mnoha případech se zadlužují, jen aby se udržely nad vodou.
Trump se snaží do jisté míry škody svých obchodních sporů napravovat. Minule zemědělce kompenzoval miliardami dolarů a finanční pomoc slibuje i tentokrát. Přípravu balíčku komplikoval rekordně dlouhý shutdown, tedy platební neschopnost vlády. Zdroje webu Politico ale dříve uváděly, že se počítá s programem za až dvanáct miliard dolarů.
Washington vytváří páky na Argentinu
Šéf Bílého domu se však pokouší působit i na jihoamerickou konkurenci. Brazílii uštědřil vysoká dovozní cla, zdá se však, že jinak na ni má poměrně malé páky. Teoreticky by si měl daleko lépe poradit s třetím největším světovým producentem sóji Argentinou, které vládne jeho spojenec Javier Milei. Buenos Aires ale v září dočasně zrušilo exportní daň pro zemědělské zboží, což vedlo k čínské sójové nákupní horečce. Tah byl veden snahou posílit vývoz a stabilizovat peso.
Jenomže ve stejné době jednala země s Washingtonem o podpoře ve výši dvaceti miliard dolarů. A američtí zemědělci tak argentinské počínání vnímali jako zradu. „Použili jsme peníze daňových poplatníků, abychom pomohli cizí zemi, a pak nám v podstatě podřízli krky,“ řekl WSJ další farmář z Illinois Dean Buchholz. Záchranné lano pro Argentinu čelilo kritice i v Trumpově okolí.
Podle některých názorů má ale pomoci k vystrnadění asijské velmoci ze země v dlouhodobém horizontu. „Nechceme další zkrachovalý nebo Čínou vedený stát v Latinské Americe,“ naznačil Bessent. Trump Mileiovi výslovně řekl, že s Pekingem může obchodovat, ale neměl by se pouštět do podniků týkajících se bezpečnosti a armády.
Převažování čínského vlivu ale bude velmi komplikované, protože je pro Argentinu po Brazílii druhým největším obchodním partnerem a odebírá od ní klíčové produkty, jako je například hovězí maso. Čína má navíc v zemi důležité projekty, mezi nimi i elektrárny.
