První prezidentka v historii, nová vláda tvořená z poloviny ženami, propuštění politických vězňů nebo rušení cenzury a uzavření míru s Eritreou. Vize, které ještě před rokem zněly jako utopie, se začaly ve stomilionové zemi Afrického rohu rychle realizovat. Jak se druhá nejlidnatější země vypořádá s ambiciózními plány, které přináší současný premiér? Jedná se pouze o idealistickou, ale těžko prosaditelnou politiku jednoho vizionáře, nebo se stane Etiopie iniciátorem změn pro celý etnickými a mocensky motivovanými konflikty decimovaný region? A ustojí premiérovy vize politických a společenských reforem snahy předchozích elit zachovat status quo autoritářského policejního státu, jakým Etiopie doposud byla?
V říjnu jsem se vydal na měsíční studijní pobyt do Etiopie – země se svébytnou kulturou plnou historických mýtů a země bohaté na archeologické a kulturní dědictví. Etiopie je ale i zemí potýkající se s chudobou, etnickými nepokoji a v neposlední řadě i s despocií státní moci.
Počátek podzimu v Etiopii znamená, že zde sotva před třemi týdny oslavili nový rok a po období dešťů se začíná příroda probouzet a zahalovat do malebně zelené barvy. Ve vzduchu je kromě vůně začínajícího jara cítit ještě něco – atmosféra společenských změn. Procházím hlavním městem Addis Abeba a živelnými ulicemi Piazzy, obchodní třídy, kterou zde během své krátké koloniální éry vybudovala italská okupační správa. Je to jedna z mála pozůstalosti, kterou Etiopané jakožto symbol útlaku po Italech nezbourali.
Mezi stánky s kávou a množstvím obchodů z nedalekého náměstí Menelika II. vidím i bezpočet vozů s podobiznami současného premiéra Abiyho Ahmeda. Pro Etiopany je automobil nejen dopravním prostředkem, ale také nástrojem pro manifestaci vlastních názorů: často potkáte automobily, na kterých lidé krom nového premiéra vyjadřují sympatie fotbalovým týmům, jiné pro změnu Che Guevarovi, Bobu Marleymu nebo Hailovi Selassiemu. Abiy Ahmed – vizionář, který je prvním vládcem země pocházejícím z federativního státu Oromie, se těší v etiopské metropoli a rodné Oromii obrovské oblibě. Jakpak by ne…
Nynější premiér Abiy Ahmed nastoupil do svého úřadu v dubnu tohoto roku. Dal si za cíl učinit z Etiopie pomocí progresivních reforem modernější a demokratičtější stát se svobodnější politickou i společenskou kulturou. Hned po převzetí úřadu přirovnal dosavadní situaci v zemi ke státnímu terorismu a odsoudilzneužívání moci bezpečnostními silami za předchozích vlád. Mimo jiné přiznal, že vládnoucí strana EPRDF (Ethiopian People's Revolutionary Democratic Front) v minulosti používala k posílení své moci například mučení. Nová vláda Ahmeda od začátku svého působení amnestovala několik tisíců vězňů, umožnila návrat opozičních politických představitelů z exilu, zprostila opoziční politiky obvinění z terorismu a uvolnila cenzuru médií a pronásledování novinářů. Vedle toho také uzavřela mírovou smlouvu s Eritreou, se kterou měla Etiopie až do roku 1993 společnou historii, a udělala tak krok k ukončení bolestivé etapy vztahů v regionu. Obě země spolu rozvíjí další diplomatické vztahy.
Nástup Abiyho Ahmeda do úřadu s sebou kromě souhlasné agonie velké části populace nesl i vlnu protestních reakcí, zejména z řad předchozích vládnoucích elit, konkrétně frakce TPLF – Tigray People's Liberation Front. Nový premiér čelil již mnoha pokusům o atentát – a to včetně bombového útoku či vojenského puče ze strany etiopské armády v říjnu tohoto roku.
Vracíme se z návštěvy Baleských hor, ležících v oromské části Etiopie. Jde o národní park se spoustou úchvatných scenérií a oblast bohatou na přírodní krásy s výskytem endemických druhů zvířat. Přichází SMS z české ambasády, že před premiérovým palácem se srocuje dav a protestuje proti premiérovi. Vzhledem ke zkušenostem, které diplomaté v Etiopii mají, nás raději varovali, ať se místu obloukem vyhneme. Místo střelby, jak bylo zvykem rozpouštět demonstrace v minulosti, se však ze zpráv BBC později dozvídám, že tentokrát byly vášně uklidněny dohodou. Rozhořčený dav totiž tvořili příslušníci etiopské armády požadující navýšení platů. Ahmed situaci vyřešil tím, že sešel mezi vojáky, promluvil si s nimi a dal si s nimi několik shybů.
Moderní Etiopie – federace s minulostí policejního státu
Etiopie prošla složitým historickým vývojem a zejména moderní dějiny jsou lemovány bezprávím a konflikty. Stejně jako z ostatních částí „třetího světa“ se i ze zemí Afrického rohu během bipolárního rozdělení stalo místo pro projektování vlivu obou mocenských bloků. Etiopie se kvůli moci tehdejšího diktátora Mengistua Haileho Mariama dostala do sféry vlivu Sovětského svazu a tehdejšího východního bloku. Po dvouleté éře tzv. „rudého teroru,“ při kterém docházelo k fyzické likvidaci oponentů Mariamovy ideologie, jakož i rolníků a lidí demonstrujících nesouhlas s jeho mocenskými praktikami, vládla více než deset let (1974–1987) komunistická vojenská junta a posléze krátce fungovala Etiopská lidově demokratická republika. Po skončení studené války a po následném období tranzice režimu vznikly referendem roku 1993 dva nové státy: Eritrea a Etiopská federativní demokratická republika. Etiopii tvoří devět federálních států, které jsou rozděleny na základě etnického principu, a dvě samosprávné městské oblasti (Addis Abeba a Dire Dawa).
V tomto novém zřízení získala prominentní politické postavení strana EPRDF – Etiopská lidově revoluční demokratická fronta. Tato strana jako jediná působí na celostátní federální úrovni, kde dále sdružuje i vybrané regionální strany. Pod vedením premiéra Melese Zenawiho strana stále více protežovala regionální TPLF, zastupující zájmy etnika Tigrajů. Po válce s Eritreou vedenou kvůli sporům o hranice – která byla navíc vedena zákopovým způsobem, čímž si za dva roky vyžádala více než 100 000 životů – koncentroval premiér stále více moci do svých rukou. Zenawi umlčoval kritické názory a mnoho lidí z řad politické opozice a novinářů bylo uvězněno. Zenawi také běžně násilně umlčoval demonstranty: například v roce 2005 při masivních protestech kvůli podezření ze zmanipulovanosti voleb. Vládní zásahy proti demonstrantům měly tehdy na svědomí stovky životů. Zenawi se stranou TPLF v zemi stále více utužoval svou moc a kontrolu nad ozbrojenými složkami a médii. Před volbami v roce 2010 došlo k vraždě dvou představitelů opozice těsně před volbami. Ve volbách pak získala EPRDF 534 z celkových 547 křesel dolní komory etiopského parlamentu. Podezření z ještě rozsáhleji zmanipulovaných voleb tak nabrala na intenzitě.
Strašák terorismu jako nástroj mocenské kontroly
Během posledních desetiletí byl v Etiopii hlavním nástrojem pro udržení mocenské kontroly stranickými elitami „boj proti terorismu“. Vládní představitelé z této formulace učinili účinnou mantru, jak legitimizovat vlastní zločiny, páchané za účelem upevnění moci v zemi. V roce 2009 přijala Zenawiho vláda zákon o terorismu, který například organizace Reportéři bez hranic kritizuje za to, že do definic o teroristické činnosti mnohokrát řadí i žurnalistickou činnost. Jedná se o jeden z nejpřísněji formulovaných antiteroristických zákonů na světě, pomocí něhož tehdejší představitelé bezprecedentně ospravedlňovali umlčování nesouhlasných a opozičních názorů a omezování práce médií. Bezpečnostní složky ve jménu těchto zákonů zavíraly opoziční politiky, novináře, akademiky, aktivisty, náboženské představitele nebo blogery. Poté je podrobily politicky motivovanému soudnímu řízení, které lze přirovnat k totalitním zinscenovaným soudním procesům. Množství autonomistických politických hnutí bylo automaticky označeno za teroristické organizace a následně vytlačeno ze země. Svou činnost tato hnutí dále vyvíjela v exilu – šlo například o Oromo Liberation Front (OLF) nebo Ogaden National Liberation Front (ONLF).
Kompletní decimace tisku a občanské společnosti společně s autoritářskou despocií byla mnohými politickými pozorovateli přirovnávána k orwellovskému státu. Právě zrůdnosti režimu, který nechal zbudovat Zenawi, nyní Ahmed uznal jako praktiky policejního teroru. Ahmedova upřímná omluva za teroristické praktiky bývalého státního aparátu vyslala pozitivní signál k obětem policejního mučení, jakožto i do celé terorem traumatizované etiopské společnosti.
„Po propuštění novinářů a blogerů a odblokování mnoha internetových médií se zdá, že nová etiopská vláda se po letech pronásledování žurnalistů rozhodla obrátit list. Etiopský ministerský předseda nyní bude muset pokračovat v úplném přepracování velmi represivních právních předpisů týkajících se novinářů a sdělovacích prostředků. Zaměřit se bude muset zejména na zákon o terorismu, který byl často používán jako záminka k útoku na novináře a neloajální média.“
– Arnaud Froger, ředitel kanceláře Reportérů bez hranic v Africe
Rušení cenzury a nesvobody tisku
Že Ahmedova slova nejsou prázdná politická gesta, která měla pouze vyslat pozitivní signál mezinárodnímu společenství, napovídá celá řada politických kroků, jež Ahmed od svého nástupu do funkce až dosud učinil. Jak již bylo zmíněno v úvodu, jeho kabinet postupně uvolňuje mediální cenzuru a osvobozuje politické vězně z řad žurnalistů a blogerů. V červnu tohoto roku nechala nová etiopská vláda odblokovat přes 260 webových stránek a blogů, včetně opozičního webu Zehabesha.com. Vláda přestala zasahovat do chodu televizních stanic, které předtím podléhaly cenzuře – například regionální Oromo Media Network nebo Ethiopian Satellite Television (ESAT).
Přináší více svobody i více konfliktů?
Přes veškeré tyto kroky jsou vize demokratizace Etiopie během na dlouhou trať. Větší svoboda působení řady předtím zakázaných organizací vyvolala i negativní reakce. Podle některých názorů právě uvolňování státní politické kontroly v zemi v posledních měsících přispívá k eskalaci etnicky motivovaného násilí. The New York Times píše, že této eskalaci napomáhají dříve zakázané organizace, jejichž členové se letos vrátili z exilu. Jako příklad uvádí Oromskou osvobozeneckou frontu, která byla až do června považována za teroristickou organizaci. Etiopská vláda s ní v srpnu podepsala dohodu o ukončení bojů, ale v září po návratu 1500 bojovníků této separatistické organizace z Eritreje se počet etnicky motivovaného násilí zvedl.
Také stanice Al-Džazíra 9. listopadu informovala o tom, že jen od srpna uprchlo kvůli etnicky motivovaným konfliktům na pomezí států Oromie a Somali do uprchlických táborů přes 200 000 lidí. Na hranici těchto států objevila na počátku listopadu policie hromadný hrob s dvěma sty mrtvými těly, který se situací patrně souvisí. Napětí také stále panuje mezi Oromy – největším etnikem v Etiopii – a menšinou Tigrajů – etnikem, které má v etiopské společnosti (nejen na politické úrovni) privilegované postavení. „Na místě je pár skupin humanitárních pracovníků a zatímco zdroje jsou přetížené, každým dnem přichází více rodin,“ konstatovala místní poradkyně NRC (Norwegian Refugee Council) Evelyn Aerová.
Tyto argumenty však nelze brát jako důvod k zachování statu quo politické situace v zemi. Etnické konflikty byly totiž vyvolány zejména nerovným postavením jednotlivých etnik, které zapříčinily mocenské struktury minulých vlád. Právě to chce teď Ahmed změnit. Mimoto se nový premiér zasadil o řadu pozitivních změn – například podpis mírové smlouvy s Eritreou ukončil dlouhotrvající pohraniční válku mezi oběma zeměmi. V reakci na stupňující se etnické nepokoje bylo vytvořeno nynější vládou tzv. ministerstvo pro mír. Jakkoli se jako první asociace opět nabízí paralela s Orwellovým románem, ministerstvo takového formátu má v Etiopii svoji logiku – cílem ministerstva má být právě řešení etnicky motivovaného násilí v zemi.
Otázky rovnoprávnosti – polovina vládních resortů a prezidentský post obsazeny ženami
„V patriarchální společnosti, jako je ta naše, jmenování ženské hlavy státu nejen stanoví normu do budoucna, ale normalizuje i ženy jako osoby, které rozhodují ve veřejném životě,“ uvedl Fitsum Arega, náčelník generálního štábu předsedy vlády.
Snižování nerovnosti žen v etiopské společnosti je dalším důležitým cílem nového premiéra. Tuto snahu demonstroval tím, že ministerské posty nového kabinetu obsadil z poloviny ženami. „Naše ministryně vyvrátí staré přísloví o tom, že ženy neumějí vést,“řekl premiér, když prezentoval nominované členky kabinetu. Poslanci jeho volbu schválili jednohlasně. Kromě ministerstva pro mír povede žena i ministerstvo obrany, což je vůbec poprvé v historii Etiopie.
Týden poté, co Ahmed jmenoval nový kabinet, byl učiněn další významný symbolický krok – do čela země byla jmenována první žena v historii Etiopie. Stala se jí 68letá Sahle-Work Zewde, zkušená diplomatka, která předtím působila v OSN v rámci mírových operací v Africe. Ve svém prvním projevu v parlamentu prohlásila: „Jsem produktem snah lidí, kteří bojovali za rovnost a politickou svobodu v této zemi. Budu tvrdě pracovat, abych těmto lidem sloužila.“ Etiopie se tak stala v současné době jedinou zemí v Africe, kde zastává post prezidentky žena. Spolu s Namibií a tamější premiérkou Saarou Kuugongelwou se tak zařadila mezi africké země, které vedou ženy.
Zprávy posledních týdnů naznačují, že nová vláda se reálně pokouší také o zvětšení politické plurality a důvěry ve volební instituce. Do čela volební komise byla postavena někdejší soudkyně a přední opoziční vůdkyně Birtukan Mideksaová, která se do země vrátila tento měsíc z exilu. Orgán volební komise by tímto krokem mohl pomoci k obnovení důvěry obyvatel ve svobodné volby, jež utrpěla zejména kvůli oprávněným podezřením z manipulace během předchozích voleb. Právě Mideksaová byla mezi desítkou opozičních představitelů, kteří po parlamentních volbách v roce 2005 skončili ve vězení.
Demokracie v Etiopii je během na dlouhou trať
Po nástupu do úřadu Ahmed nařídil vyšetřování zločinů minulé vlády, které vyvrcholilo v polovině listopadu, kdy bylo zatčeno 63 členů zpravodajské služby, vojáků a podnikatelů v souvislosti s porušováním lidských práv nebo korupcí. Zatýkání ocenila etiopská opozice i Amnesty International. Mezi donucovací prostředky předchozí vlády patřily podle závěrů vyšetřování „bitím vynucená přiznání, znásilňování, mučení elektrickým proudem, a dokonce i vraždy,“ sdělil etiopský generální prokurátor Berhanu Tsegaye. Další zatčení byli obviněni ze špatného spravování státní vojenské společnosti Metal and Engineering Corporation, která přišla kvůli korupci o miliardy dolarů.
Etiopii a její nové vedení čeká mnoho výzev. Osvícené ideje v otázkách společenských reforem však mohou snadno narazit na skutečnost, že Etiopie je sice zemí s nejrychleji rostoucí ekonomikou v subsaharské Africe, ale majoritní populace z tohoto ekonomického "zázraku" příliš netěží. V zemi stále přetrvává etnicky determinované sociální rozvrstvení společnosti a enormně rozevřené sociální nůžky. Ekonomický rozkvět týkající se zejména bankovních čtvrtí, jako je addisabebské Bole, je vykoupen bídou většinové populace Etiopie, pro kterou ekonomika, závislá stále především na zemědělství, nenabízí mnoho příležitostí. Otázkou také zůstává, jak se Ahmedovi a novému kabinetu bude dařit vyřešit etnické konflikty, které jsou v nové éře země, vedle trvající chudoby a potřeby vzdělávacích reforem, nejpalčivějším problémem etiopské společnosti.
