Internet – má k němu přístup více než polovina planety a pro mnohé z nás se stal neodmyslitelnou součástí života. Nejde jen o nutnost připojení v práci nebo kvůli škole (kde už je zadávání úkolů či známkování přes internet běžná praxe), nejtypičtější formou trávení času je pro západní společnost právě online stav – ať už je to připojení na mobilu, hraní online her na počítači nebo čtení tohoto článku na tabletu. Kyberprostor zkrátka zaujímá svou pestrostí značnou část lidí. Některé více, než je zdrávo.
Spolu se studenou válkou a rozvojem technologií (zejména počítačů) vznikla v polovině minulého století první forma internetu, takzvaná datová komunikace. Během vývoje trvajícího přibližně čtyřicet let se z původně vojenského aparátu stalo masové médium. To odstartovalo rapidní zvýšení toku informací a jejich globalizaci. Doprovodným fenoménem byl rozmach videoher a ostatních forem zábavy se širokým spektrem působnosti. Jedinec ale může virtuální realitě propadnout a trávit v online stavu celé dny, týdny, roky… Internet, mobil nebo i televize mohou mít na člověka stejné účinky jako chemické návykové látky. Mezi symptomy patří snížená koncentrace, poruchy spánku, příjmu potravy, stres, problémy se zády, ale i snížené sociální schopnosti. Netolismem, neboli závislostí na takzvaných digitálních drogách, trpí stále více mladých lidí.
Léčení novodobé závislosti je možné, mimo jiné, třeba ve Spojených státech nebo Číně. Ta ostatně jako první v roce 2008 označila internetovou závislost jako nemoc. Ve státě Washington zase pro změnu funguje soukromá léčebna reSTART, která zachraňuje od online závislosti především muže ve věku od 18 do 28 let (za osm let existence reSTARTu byl poměr mužů a žen 25:1). „Hraním videoher jsem strávil 14 nebo 15 hodin denně. V pozadí jsem měl zapnutý Netflix a kdykoliv jsem měl aspoň chvilinku volnou, hrál jsem hry na telefonu,“ tak jeden z pacientů, pětadvacetiletý Marshall, popisoval svůj stav před léčbou. Ta probíhá částečně v lese, kde pacienti bydlí ve společném domě, sami si uklízí a vaří. Součástí jsou také psychoterapie (připodobňované terapiím anonymních alkoholiků). Následkem absence technologií si pacienti právě zde prochází detoxem. Druhá fáze je v odlehlejším komplexu, kde si kromě pokračujících terapií mladí muži hledají práci.
Obdobná léčba v Číně je zaměřená na teenagery. Ti se sem většinou dostanou na základě rozhodnutí svých rodičů. Za zcela běžné se zde už považují scény mladých pacientů plné řevu a vyhrožování při odjezdu zbytku jejich rodiny. Oproti americkému léčení má čínská odvykací kúra zcela jinou podobu, a to vojenského tábora. Součástí je dietní režim, cvičení a celkové budování disciplíny. Jeden čas se dokonce vyskytovaly zprávy o praktikování elektrošoků. Ty ale za nevhodné a nelidské považuje jeden ze zakladatelů odvykacích center Xu Xiangyang, který je také vedoucím léčení ve městě Chuai’an (asi 400 km severozápadně od Šanghaje). Tvrdí, že se závislí zpět do normálního života dostanou, mimo tvrdou disciplínu, skrze kulturu – příkladem může být balet nebo hudba.
U nás žádné centrum vyhraněné pouze na léčení online závislostí zatím není, ačkoli je riziko závislosti na internetu stále větší, a to především u dětí. Nadějnou první vlaštovkou můžeme nazvat projekt #denoffline, do kterého se zapojili někteří influenceři a celebrity. To jistě některým otevře oči, možná si uvědomí, kolik času denně tráví surfováním na internetu. Ale stačí to? Je nutné brát v potaz, že jde o psychickou nemoc a ti, kteří jí trpí, se během jednoho dne nevyléčí. Pokud by alespoň den bez připojení vydrželi, což je krajně nepravděpodobné. Proč by tedy internetoví závisláci neměli mít stejnou šanci na pomoc, jaké se dostává jejich drogovým „kolegům“? Doufejme, že si potřeba i tohoto druhu léčby, dříve nebo později, probojuje cestu do psychiatrických léčeben.
