Centrální banky oprašují zašlou slávu zlata

Čtyřicet let po odstranění systému měnových kurzů pevně navázaných na zlato a dvacet letech poté, co centrální banky téměř stály frontu, aby se mohly zbavit svých zlatých rezerv, se tento drahý kov stává mezi centrálními bankéři opět poptávaným artiklem. Nejčerstvější statistiky Světové rady pro zlato ukazují, že čisté nákupy zlata centrálními bankami dosáhly v první polovině roku překvapivých 208 tun.

Tyto nákupy znamenají čistý přírůstek zlata v trezorech centrálních bank, nejde tedy o prodeje mezi bankami navzájem.

Od konce brettonwoodského systému v srpnu 1971 nakoupily centrální banky nejvíce zlata – 276 tun – v roce 1981, kdy cena troyské unce dosáhla reálného maxima (přibližně 2500 dolarů v dnešních cenách).

Velkými kupujícími jsou především banky takzvaných rozvíjejících se trhů. V posledních měsících nakoupily značné množství zlata centrální banky Thajska, Mexika či Jižní Koreje. Bankéři prodávající fyzické zlato se nyní chystají propagovat zlato jako rezervní aktivum v metropolích Brazílie, Argentiny či Saúdské Arábie.

Nákupy zlata centrálními bankéři v době dluhové krize v eurozóně a vyhrocené debatě amerických politiků o zvýšení dluhového stropu demonstrují ošidnost globálního měnového systému, který staví do svého středu jen jednu či dvě měny. Místo toho roste mezi centrálními bankéři poptávka po multipolárním měnovém systému. Nedávný průzkum švýcarské banky UBS ukázal, že více než polovina dotázaných centrálních bankéřů věří, že určitě portfolio měn nahradí během 25 let americký dolar na místě nejdůležitější rezervní měny.

Zlato by se podle některých dokonce mohlo stát součástí tohoto portfolia. „Nový měnový systém by měl být založen na koši měn a také zahrnovat zlato jako určitý referenční bod tržního očekávání inflace, deflace a budoucího kurzu měn,“ napsal loni na podzim prezident Světové banky Robert Zoellick pro deník Financial Times.