Cenám škodí hned několik faktorů. Například politické sankce na Írán, které zemi od letoška ukládají EU a USA. Íránský export ropy sice propadl jen o čtrnáct procent, napětí mezi investory však zostřuje hrozba konfliktu s touto zemí.
Do komodit zřejmě zčásti zamířily také finance uvolněné peněžním ústavům Evropskou centrální bankou, která takto pustila do oběhu jeden bilion eur. Zvýšená poptávka ze strany spekulantů pak mohla tlačit na cenu ropy.
Co je ovšem pro cenu této komodity ještě horší, je možnost dalšího kola kvantitativního uvolňování v USA.
Důsledkem předchozího kola byl především na sklonku roku 2010 růst cen komodit, vedle ropy i potravin. Právě to vzbudilo v zemích třetího světa řadu sociálních nepokojů, které vyústily v politické převraty a dosud trvající napjatou situaci v arabských zemích – ani chroničtí optimisté již dopady arabského jara nehodnotí tak nadšeně jako zpočátku.
Včerejší vystoupení šéfa Fedu Bena Bernankeho na možnost opět roztočit tiskárny bankovek zatím spíše ukazuje – kritizoval totiž neklesající nezaměstnanost a slabou domácí poptávku. Nyní se odhaduje, že kdyby USA přistoupily ke třetímu kolu kvantitativního uvolňování, odnesly by to hlavně asijské státy.
Vysoké ceny ropy však představují hrozbu i pro domácí inflaci – přes nízkou spotřebu ceny obecně spíše rostou. V Česku se navíc rostoucí ceny ropy kombinují se zvýšením daně z přidané hodnoty, což je pro domácnosti i firmy kvůli zvýšeným nákladům problematické.
Kvůli vysokým cenám ropy zpochybňuje další kvantitativní uvolňování také Británie, která k němu ovšem sama přistupuje.
