Tentokrát znělo přání našeho imaginárního investora lačného výnosu a stock pickera v jedné osobě zcela konkrétně. Náš burzián hodlá dát do kupy portfolio z pětice akcií, které musí splňovat hned několik netriviálních podmínek. Náš investor, říkejme mu třeba Jindřich, jako jeden z mála respektuje princip alespoň nějaké diverzifikace, a to oborové i regionální. Tedy zaprvé musí být každá akcie z úplně jiné branže. Pokud se svět zase jednou postaví na hlavu, Jindřich sází na to, že různé části ekonomiky utrpí různě velkou újmu. Ale pokud půjde vše také jednou dobře, vydělat mohou všechny. Z hlediska regionální struktury chce mít zastoupené nejen různé země, ale ideálně různé kontinenty, aby stál v případě dalšího geokonfliktu na obou stranách barikády.
A teď ty náročnější podmínky. Nejdříve očekávaný výnos. Jindřich chce do roka a do dne vydělat na každé akcii alespoň třicet procent. Nechce troškařit a chce bezpečně pokrýt případnou druhou a bůhvíjaké další vlny inflace. S přivřenýma očima je přitom ochoten řídit se při výpočtu očekávaného výnosu aktuálními investičními doporučeními a cílovými cenami analytiků povětšinou z Wall Street.
Ale to zdaleka není vše. Jindřich zároveň pochopitelně nechce do svého portfolia nakupovat kdejaké čučkaře, ale akcie velkých, renomovaných firem s ověřeným byznys modelem, které navíc kdekdo zná. Jinými slovy akcie firem s tržní hodnotou alespoň sto miliard dolarů. Možná si teď myslíte, že skloubit všechny podmínky je prakticky nemožné, ale povedlo se. Pětka velikánů, jejichž akcie zrovna z nějakých důvodů klopýtly, čímž se jim podle analytiků otevřel až zatraceně velký růstový prostor, následuje. Výsledné portfolio pochopitelně protřepat, nemíchat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
