Jaroslav Bukovský: Velký test pěti stovek ETF. Jen patero z nich má šanci do roka vydělat polovinu vložené investice
Vybírat investici je jako hledat partnera. Špatná volba se vám zatraceně vymstí a občas i prodraží. Mezi akciovými a vztahovými „trhy“ je ovšem jeden zásadní rozdíl, který stojí za to vzít v úvahu. Zatímco v českém kulturním prostředí nelze vztahovou sázku triviálně diverzifikovat, burzy nám to naštěstí umožňují. Obdobně jako ve vztazích nás pochopitelně bude zajímat diverzifikace v rámci jednoho typu aktiv, takže dnešní článek bude o veřejně obchodovaných fondech, takzvaných étéefkách. Ty má našinec stále nepochopitelnou tendenci podceňovat a upozaďovat. Paralelně s tím má pak stejně nepochopitelnou tendenci kolegům v práci vítězoslavně oznamovat: Tak jsem si zřídil penzijko! Gratulujeme a posíláme klíčenku!
Přesto nejprve malé upozornění. Paralel akciových a citových investic je pochopitelně přehršel, jednou z těch základních ale je: nehnat se do investice za každou cenu. Jakoukoli investicí přece jen jdete do těžko vypočitatelného rizika. A to navíc za situace, kdy nejvýnosnější spořicí účty nabízejí úrok přes čtyři procenta a do výše pojištění vkladů jsou bezrizikovým nástrojem, navíc s rezervou pokrývající (alespoň tu „objektivní“) míru inflace.
Je tedy otázkou, nakolik má smysl se vydávat na tenký led investic a doufat, že dosáhnete racionálního výnosu. Ten počítáme jako součet bezrizikové sazby na spořicím účtu a ocenění vaší subjektivní rizikové přirážky. Pokud ještě i pak zbyde něco navíc, jste kabrňáci. Chápeme, že prodejci penzijka a podílových fondů vám budou tvrdit, že před rokem bylo na investici pozdě. Ovšem uvědomme si, že tito lidé chtějí jezdit na dovolené alespoň k Jaderskému moři a vozit děti ráno do školy v autech alespoň trochu prémiové značky. A na to všechno si musí vydělat provizemi za prodej svých produktů.
Nicméně pojďme ukončit hovor s naším „soukromým bankéřem“, který stejně nikdy k ničemu nevedl, a zkusme se ponořit do víru – alespoň trochu – diverzifikovaných investic. Dnes jsme se pustili do obřího projektu. Vzali jsme celkem 496 étéefek a nasypali je do velkého síta, za jaké by se nemusel ve své době stydět ani kutil stavějící svůj falešný šumperák. Sítem byla přitom výše očekávaného výnosu v ročním horizontu.
Zásadní bylo pochopitelně nastavení jemnosti síta. A protože si myslíme, že oproti bezpečí spořicích účtů, které nám umožní zcela se vyhnout antidepresivním farmakům, bychom měli jít do rizika ze skutečně pádných důvodů, nastavili jsme laťku vysoko. Ostatně si také myslíme, že každá prognóza je ošidná a každý analytik má kromě své prognostické objektivity i své světské zájmy. Takže jsme požadovali očekávaný výnos do roka a do dne ve výši pětačtyřiceti a více procent. Zároveň musely fondy splňovat velikostní podmínku, a to nejméně miliardu dolarů peněz ve správě. Tím jsme se vyhnuli garážovým projektům samozvaných správců, kteří ještě včera prodávali penzijní produkty a podílové fondy.
Ze „stroje na peníze“ nám tak vypadlo pět kousků, které mohou teoreticky stát za pozornost. Pochopitelně výnosy nejsou zadarmo, takže se naše imaginární portfolio otírá o rizikovější sektory. Na druhou stranu těm se za současné éry klesajících úrokových sazeb a ne až tak tragických ekonomických vyhlídek vlastně může dařit. Pojďme na věc.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
