„Venezuelská ekonomika je extrémně slabá a oficiální vývoj její měny nezohledňuje obrovskou míru inflace v zemi, riziko silné devalvace je tak všudypřítomné,“ upozorňuje ekonom zámořské brokerské firmy Rogge Global Patners, Michael Ganske. Stejně jako ve Venezuele tak existuje i v Argentině paralelní černý trh s měnami, kde hodnota místních platidel klesá podstatně rychleji než v oficiálních kurzovních lístcích. „Při ročním růstu cen o 40 až 60 procent je stabilita měny iluzí,“ dodává Ganske.
Sázet na riziko v Jižní Americe přitom letos nebylo nutné, akcie vyspělých evropských ekonomik vydělaly jen o málo méně. Opět ale záleželo na domácí měně investora. Burzy nejvyspělejších zemí eurozóny sice na rozdíl od Wall Street nabídly i více jak dvacetiprocentní zisky, zámořským hráčům však zlomil vaz pád eura vůči dolaru. „Při zohlednění měnového vývoje se rozdíly mezi evropskými a americkými akciemi téměř smazaly,“ říká Martin Krajhanzl z České spořitelny.
Obdobným případem byla během prvního kvartálu i Čína. Zatímco šanghajská burza vydělala v místní měně kolem 16 procent, takřka desetiprocentní posílení jüanu vůči euru výrazně zvýšilo zisky těch investorů, kteří po uzavření svých spekulací v Číně směnili své peníze na společnou měnu. Za pouhý kvartál tak hráči inkasovali 25procentní výnos.
