Značka ČSAD je k vidění na silnicích už téměř 70 let. Nehynoucí slávu jí v padesátých letech zajistila zřejmě nejznámější česká road movie Florenc 13.30. Historie značky je přitom plná paradoxů. Vznikla znárodněním soukromých dopravců a vyčleněním silniční dopravy z Československých státních drah, nicméně velkou oslavu padesátin jí v devadesátých letech vystrojili už noví soukromí majitelé. Unikátní je i samo kolektivní vlastnictví ochranné známky.
Nejbouřlivější byla pro známku ČSAD (zkratka pro Československou státní automobilovou dopravu) devadesátá léta minulého století. Původní konglomerát podniků z osobní i nákladní dopravy řízený před listopadovou revolucí téměř po vojensku se rozpadl a jednotlivé závody prošly odstátněním.
Noví majitelé, často z řad bývalých manažerů, pak zvažovali, jak se čtyřmi písmeny naloží. Volili v zásadě tři přístupy: odklon od socialistického označení jako starého haraburdí a volba nového názvu, dočasné užívání po dobu porevolučních zmatků nebo hýčkání staré značky.
Příkladem prvního přístupu je někdejší ČSAD Jihlava, které se už v roce 1996 změnilo na ICOM Transport. Dnes jde o jednu z největších dopravních skupin v zemi.
„Po revoluci jsme se snažili vyniknout a své zákazníky přesvědčit především kvalitou, která v té době nebyla pro všechny dopravce prioritou,“ říká předsedkyně představenstva Kateřina Kratochvílová.
Ani ICOM ovšem značku nezavrhl zcela. V roce 2000 koupil majoritní podíly hned ve čtyřech okresních ČSAD: Slaný, Benešov, Jindřichův Hradec a Ústí nad Orlicí. Podle Kratochvílové byly firmy zanedbané a nebylo možné je hned přeznačit na ICOM, aby matce nekazily pověst.
Tenhle důvod sice již pominul, společnosti ale dodnes zajišťují pouze základní obslužnost ve svých regionech, a tak jim ČSAD na dveřích už zůstalo. Právě jako místní dopravci s dotacemi od krajů hrají menší firmy s logem ČSAD dodnes významnou roli ve venkovských oblastech.
Podobně jako ICOM má kořeny v ČSAD například táborská firma Comett Plus, prostějovská FTL podnikatele a prezidenta Svazu průmyslu Jaroslava Hanáka nebo brněnský Tourbus.
Do roztrhání plachet
Střední cestou se po privatizaci vydali noví majitelé českobudějovického závodu 201, když spojili staré s novým a vybudovali skupinu ČSAD Jihotrans.
„V nákladní dopravě ta značka měla v devadesátých letech veliký význam, protože do Evropy najednou vyjely z Východu stovky tisíc soukromých dopravců, měnily se názvy a policisté ve Francii, Německu či Rakousku z toho byli diví. Oni byli rádi za nás, protože věděli, že máme nějaký systém, školení, opravy a podobně. Určitě to do začátku pomohlo, nevozili se po nás tak, jako když tam někdo přijel s avií a tři dny nespal,“ vypráví dnes předseda představenstva Miloslav Mrkvička.
Výhoda se ale postupně přeměnila v nevýhodu, neboť zákazníkům i státním orgánům nešlo na rozum, že ČSAD není jediná skupina.
Do Budějovic tak začaly chodit pokuty za řidiče jiných ČSAD v republice, autobusový ombudsman Jihotransu se ještě dnes probírá stížnostmi, které z 90 procent patří jiným. Podle Jihočechů je navíc značka dnes již vyčpělá, nemá marketingový potenciál a v autobusové dopravě skoro překáží.
I proto s ní firma do budoucna nepočítá, hodlá se nadále prezentovat jako skupina Jihotrans, případně využívat akvizicí získané značky GW Bus, GW Train a další s předponou GW.
Nápis ČSAD Jihotrans bude firma vozit už jen do konce životnosti plachet na návěsech a polepů aut a autobusů. Jihotrans přitom vedle role uživatele sehrál v historii značky ČSAD i zajímavou roli vlastníka.
Novou značku si nedávno přihlásil i konkurent z jihočeské metropole ČSAD Autobusy České Budějovice ze skupiny Rakouských státních drah. Jeho autobusy dnes nesou označení „busem“.
Zprávy z dopravy najdete zde >>>
Naopak v Uherském Hradišti jako nadšenci pro ČSAD razí třetí zmíněnou cestu a čtyři písmena opouštět nehodlají. „O změně značky ČSAD v žádném případě neuvažujeme, jelikož ji považujeme nejenom za zažitou na veřejnosti, ale hlavně za značku pro firmu s velkou tradicí a prověřenou kvalitou,“ uvedl předseda představenstva ČSAD Uherské Hradiště Antonín Kusák.
Společnost tradiční grafické ztvárnění zmodernizovala a hodlá na něm dále stavět byznys. „O budoucnost značky nemám nejmenší obavu. Naše společnost je hrdým nositelem této značky. Její marketingová přitažlivost však bude určitě významně ovlivněna úspěchy, které budou firmy pod hlavičkou ČSAD dosahovat,“ doplnil Kusák.
I on zmiňuje výhody a nevýhody plynoucí z toho, že značku užívá řada firem.
Především v mezinárodní kamionové dopravě má ale podle něj ČSAD výborný zvuk. Podobně tvrdošíjně se drží tradiční značky například v ČSAD Hodonín nebo ČSAD Autobusy Plzeň ze skupiny Z-Group.
Majitelem značky ČSAD je Sdružení uživatelů kolektivní ochranné známky ČSAD. Jde o ojedinělou formu vlastnictví značky, podle Úřadu průmyslového vlastnictví je kolektivních ochranných známek v tuzemsku platných pouze 49. Celkem přitom úřad eviduje přes milion ochranných známek. Sdružení vzniklo v době počínající privatizace na začátku devadesátých let, jeho zakládajícími členy je dvanáct krajských podniků ČSAD (dnes jejich nástupci), devět z Česka a tři ze Slovenska.
Ačkoliv značka vesměs nebyla součástí privatizace, řada firem ji využívala bezplatně a s právy k ní si nelámala hlavu. Dnes je známka ČSAD v celé Evropě prohlášena za proslulou, podobně jako třeba Budvar nebo Čedok. Uživatelé značky pak musejí uzavřít se sdružením smlouvu, ročně se za možnost honosit se označením ČSAD platí deset tisíc korun. Některé firmy neplatí, například ICOM za své čtyři dcery platit odmítl po poradě s právníky. Žádný soudní spor se ale nevede.
Uživatelů přitom postupem času ubývá. Zatímco v devadesátých letech jich bylo přes 70, nyní je to podle předsedy sdružení a ředitele brněnského Tourbusu Antonína Grunda kolem padesáti. Řada firem ale nevykazuje žádnou činnost. „V průběhu doby si některé společnosti změnily název, a tedy přestaly ochrannou známku užívat,“ sdělil Grund deníku E15.
| • Vznik: 1949 |
| • Vlastník: Sdružení uživatelů kolektivní ochranné známky ČSAD |
| • Uživatelé: zhruba 50 |
| • Roční platba za užívání: 10 tisíc korun |
| • Počet cestujících v dotovaných autobusech (celá Česká republika): 275 milionů (2015) 271 milionů (2016) |
Zajímavou kapitolou je vlastnictví značky v zahraničí. Sdružení si totiž v roce 1992 známku nepojistilo v Německu, Rakousku a Itálii, kde si ji naopak koncem devadesátých let zaregistroval Jihotrans, což při vstupu do unie hatilo její celounijní ochranu pod křídly sdružení.
V roce 2012 obě strany uzavřely dohodu a Jihotrans své známky sdružení prodal za symbolických 150 tisíc korun s tím, že sám značku může využívat dalších 15 let. To odpovídá zmíněným deseti tisícům ročně. Jihočeská skupina ale značku opouští už nyní.
