Suzuki před sto lety ještě nevyráběla motorky ani auta – firma začínala výrobou tkalcovských stavů. Dnes je ale jedním ze symbolů spolehlivých automobilů a nadupaných motorek. A životopis firmy je lemován mnohými úspěchy v kategorii jednostopých i dvoustopých vozidel – nejen sportovních.
Současné japonské automobilky za sebou mají vesměs dlouhou historii. Většina z nich se ale nezrodila jako výrobci dopravních prostředků, těžištěm podnikání byly původně jiné obory. To je i případ původně rodinného podniku Suzuki. Cesta k motocyklům a automobilům však byla dlouhá.
Kořeny společnosti sahají až do října 1909, kdy Michio Suzuki ve městě Hamamatsu založil dílnu na výrobu tkalcovských stavů. Toto umístění není náhodné, Hamamatsu je největším městem historického regionu Enshū.
Díky příznivému klimatu a rozvinutému zemědělství se v této oblasti už od středověku dařilo pokročilým řemeslným postupům. Tato tradice se s postupujícím dvacátým stoletím přirozeně promítla do rozvoje průmyslu, zejména pak tkaní bavlny a hedvábí.
Rodina Suzukiových měla farmu na výrobu obou druhů látek a Michio zde od svých sedmi let pracoval. Pak se vyučil tesařem, ale v období rusko-japonské války byla poptávka po zručných řemeslnících mizivá, takže tehdy dvaadvacetiletý rodák z vísky Nezuminomura skončil u „rodinné“ profese.
Místo pěstování bavlny a bource morušového se staral o tkalcovské stavy – a vynalezl ovládání pedálem, které práci desetkrát zrychlilo. První takový stav vyrobil pro svou matku, pak založil komerční dílnu a řešil požadavky a podněty klientů. Výroba rostla a spolehlivé stroje putovaly i za hranice, Suzuki úspěšně požádal o tři patenty a nechal si průmyslově chránit na 120 dalších inovací.
V roce 1920 je pak Suzuki Loom Works přetvořena na Suzuki Loom Manufacturing Company, tedy v akciovou společnost a vstupuje na burzu, proto aktuálně slaví století.
Prototypy dopravních prostředků vyvíjela už před druhou světovou válkou. První automobil spatřil světlo světa v roce 1937, tedy dříve než jednostopé stroje, což je málo známý fakt. Pak japonská vláda přikázala veškeré vývojové a výrobní kapacity nasměrovat pro potřeby armády. Pokračování se tak dočkal až po krvavém konfliktu, který skončil japonskou kapitulací 2. září 1945.
