Během pár let přijdou technologie, které zcela změní naše myšlení

Jak na tom jsme s výzkumem, vývojem a inovacemi v České republice?

Pohledů může být několik. Bez technologického rozvoje, ale ani základního výzkumu do 21. století nevykročíme úspěšně. Evropa si to uvědomuje a vyčlenila na ně značné finanční prostředky. Například do Evropského obranného fondu na období 2021 a 2027 bylo alokováno téměř osm miliard eur, na nichž může participovat i Česká republika. Nicméně podle posledních statistik se podařilo v unii vyčerpat necelé dvě miliardy a Česká republika se z hlediska objemu čerpání fondu nachází až dvacátém místě. Z toho si lze udělat nějaký obrázek, jak jsme schopni se na kontinentu posouvat vpřed.

Druhým pohledem mohou být výsledky, kterých dosahují výzkumná pracoviště. Podle mě jsou ty české srovnatelné s úrovní celé Evropy. Ať už jde o vysoké školy, pracoviště Akademie věd, či další místa. Existují i pracoviště, která dosahují excelentních výsledků, která mají světový význam. Ale jde o jednotlivosti, ne o něco masového.

Dáváme do vývoje dost?

Podle statistik jsou společnosti v Česku schopné dávat do průmyslového výzkumu a experimentálního vývoje až dvacet procent svého provozního zisku. Skutečné investice se však pohybují mezi třemi až osmi procenty. Na jedné straně máme expertní pracoviště, která dosahují vynikajících výsledků, a na straně druhé nejsme schopni efektivně čerpat dostupné finanční prostředky ani investovat adekvátní částky do výzkumu a vývoje.

Vy jako skupina jste se rozhodli výzkum spíše outsourcovat mimo vlastní firmy. Proč?

Uvědomili jsme si, že v minulosti byly špičkové výsledky v obranném průmyslu a vojenství dosaženy především díky účelovému financování ze strany státu. Dnes máme velké množství výzkumných pracovišť, která generují excelentní výsledky, ať už na úrovni základního, nebo aplikovaného výzkumu. Nemáme a ani nemůžeme mít ambici disponovat tak velkými a finančně náročnými pracovišti v celém spektru našeho působení. Naopak, chceme čerpat z množství technologických poznatků, které vytvářejí již existující pracoviště, jejichž hlavní činností je právě generování těchto poznatků. Myslím, že je to globální trend, rozdílný oproti tomu, jak jsme se i my dříve snažili všechno zvládnout sami.

Dneska si místo toho nastavujeme různé formy spolupráce se strategickými partnery, ať už jde o vysoké školy, nebo jiná výzkumná pracoviště. Cílem je ale přejímat jejich výsledky až na úrovni, která je aplikovatelná do praxe. Nezajímáme se tedy o celý široký záběr výzkumu, ale vždy o vybranou technologickou oblast a v ní námi definovanou výzvu, kterou ta pracoviště rozvinou do určité úrovně. My je pak na této vývojové fázi převezmeme a aplikačně rozvineme. Když to přirovnáme ke škále TRL, což znamená technology readiness level od jedničky do devítky, obvykle vstupujeme někde mezi pátou a šestou úrovní.

Přesto jste koupili některé startupy, což jsou většinou inovační firmy.

U startupů chceme využít jejich extrémně velké dynamiky a schopnosti rychle reagovat na trendy v oblastech jejich působnosti. Příkladem takového přístupu je fond Presto Tech Horizons, který jsme založili ve spolupráci s venture kapitálovou firmou Presto Ventures. Cílem tohoto fondu je investovat do inovativních firem v oblasti obranných a bezpečnostních technologií.

O kolik firem by mělo jít?

Řádově o desítky. Naším vkladem do projektu je nejen kapitál, ale i průmyslová, technologická zkušenost, která umožní lépe identifikovat firmy s vysokým potenciálem růstu v oblasti obranných a bezpečnostních technologií.

Zmínil jste základní výzkum. Jak byste vysvětil úplnému laikovi, k čemu ho vlastně potřebujeme?

To je velice těžká otázka. Zcela principiální, a proto se těžko vysvětluje. Ale vezměte si třeba příklad pana profesora Antonína Holého. I když působil v základním výzkumu, jeho objevy vedly ke zcela praktickému využití. Daly vzniknout řadě nových léků, dokonce antivirotik, kterými se léčí HIV a AIDS. Těžko budete něco podobného demonstrovat na kvantových technologiích, ale u zdravotnictví je to viditelné a pochopitelné poměrně jednoduše.

Na konferenci v Karlových Varech jsem potkal českého vědce působícího v USA, který se také zabývá výzkumem a vývojem léků. Rovněž pracuje na základní úrovni výzkumu. Pokud se takový výzkum podaří, má to společenský přínos a díky možnému prodeji patentů i ekonomický. Bez základního výzkumu by nebylo možné dosáhnout žádných zásadních a pokročilých změn.

Evergreenem je u vás mimo jiné vodíková Tatra. Jak se něco takového vyvíjí v situaci, kdy se zásadně mění názory na spalovací motory, na to, zda bude ekologického vodíku dostatek, jak ho k nám dostaneme a odkud?

Člověk musí být schopen identifikovat a pochopit strategické technologické trendy. Když se zabývám těmito otázkami, není pro mě zásadní, jaký výsledek vidím dnes. Protože dnes existuje obrovské množství výsledků, ze kterých si stačí jen vybrat a aplikačně je rozvinout. Jde o to, kde se bude potřeba nacházet zítra.

To je první základní klíč. Samozřejmě nemusíme se stoprocentně trefit. Nicméně přístupem je identifikace strategických technologických trendů, jejich pochopení, hodnocení jejich potenciálu a strategických důsledků a schopnosti je aplikovat do našich prostředí. Produkt je pak samozřejmě tím podstatným klíčem, jak tyto trendy využít. K tomu pak ještě musíte brát v úvahu možné varianty makroekonomického vývoje. Jak říkám, nemusíme se trefit, ale tímto pracujeme s přiměřeným manažerským rizikem.

Profesor Wichterle říkal, že ve výzkumu nemá co dělat fantazie. Že musíte vědět, co hledáte, jak to hledáte a proč zrovna tak. Platí to vždycky?

Já bych to trochu relativizoval. Jednou věcí je, jak vnímáme směr, kudy se bude výzkum ubírat. Přičemž je třeba ještě reagovat na aktuální situaci. Ale pak jsou tu vizionáři jako Steve Jobs. Byl to prostě inovátor, který si jednou řekl, že to udělá jinak. Že vytvoří mobil s velkou obrazovkou, na kterou se lidi budou dívat. Myslím, že si to v tu dobu ani nedokázal teoreticky zdůvodnit, stejně tak nevycházel z nějakého rozsáhlého výzkumu. Měl vizi, měl myšlenku a ta byla určitě spojená s velkou dávkou fantazie, nebo chcete-li kreativity. Pak je tu ale samozřejmě velká část výzkumu, pro který jsou slova pana profesora Wichterleho zcela přesná.

U těch vizí je klíčové propojit je do obchodního úspěchu, což závisí na „genialitě“. Můžete mít excelentní výsledek, ale pokud není podepřený marketingem a obchodní strategií, zůstane nevyužitý. Důležitá je také schopnost technologicky a výrobně tento výsledek zvládnout, což se někdy opomíjí. Z druhé strany jsou inovace mnohdy vedeny potřebou zákazníka nebo aktuálními společenskými požadavky.

Léta slýcháme od ekonomů i politiků, že jsme montovnou Evropy. Vznikla u nás ale i spousta inovativních nebo třeba velkých softwarových firem. Jak to vidíte vy?

Někdy v Česku vidím jakousi malou schopnost dohlédnout, kam až se dneska naše špičkové firmy dostaly. Avšak existuje jeden zásadní problém. Můžeme mít skvělý nápad, můžeme ho dokázat rozvinout na úrovni České republiky, ale ta je bohužel dost malá, abychom jej dokázali uvést do globálnějšího využití. To se týká i jiných zemí, kde společnosti narážejí třeba i na nedostatek kapitálu, aby mohly své myšlenky rozvinout do širšího a komplexnějšího měřítka.

To je typické třeba pro farmaceutický průmysl. Ale například v podobně velkém Finsku vyrostla Nokie, ve Švédsku se Eriksson stal technologickým lídrem…

Samozřejmě to není vždy jen o velikosti, ale i o státní podpoře. Chtělo by to udělat více třeba pro podporu čerpání peněz z onoho evropského fondu. My máme výhodu, že se nám daří využít synergie v rámci holdingu. Zároveň se díváme o několik kroků napřed, zejména z pohledu technologií. Důležitým faktorem je také mít silnou produkční základnu. Není problém něco vymyslet, ale mnohdy je výzvou dostat produkt do výroby a následně na trh. Holding pro to musí vytvořit vhodné podmínky, ale kompetence jsou čím dál víc na jednotlivých společnostech.

Jak se přesvědčují ostatní členové managementu o potřebě dalšího vývoje, když aktuálně je poptávka po výrobcích obranného průmyslu vysoká?

To, na co nám dnes přichází poptávka, budeme dodávat za tři i více let. Mnohdy se ty produkty musí ještě dovyvinout podle nových požadavků, které budou aktuální v době jejich dodání. Zákazníci v obranném průmyslu si objednávají technologie, které budou používat deset, patnáct, ale třeba i dvacet let. Takže první argument je, že pokud chceme dodávat produkty pro naše strategické zákazníky, musejí být využitelné v horizontu řady let, musejí v sobě nést již nové technologie anebo být schopné se na ně adaptovat. A druhým je monetizace výsledků výzkumu. Pokud chcete být konkurenceschopný, musíte mít produkty na vysoké technologické úrovni. Prostě jiná možnost není.

Kolik procent výzkumných nebo vývojových projektů musí dojít do realizace, aby se dalo mluvit o ekonomickém úspěchu?

Spolupráce se strategickými partnery nám umožňuje značně eliminovat riziko tržního selhání. Hlavně tím, že náš partner dokáže původní myšlenky rozvinout až do vysoké aplikační úrovně, se tento problém stává okrajovým jevem. Ale pak jsou dynamické oblasti, které mohou přinést unikátní výsledky, avšak jejich úspěšnost je tak deset až dvacet procent.

Vyvíjíte například munici, která bude rozložitelná v přírodě. Je to sázka na vizi, nebo reakce na potřebu klientů?

To je produkt, po kterém bude poptávka, protože společnost si to prostě žádá. Jde o typický příklad, kdy musíme reagovat na potřeby zákazníků. Oni v podstatě tu inovaci řídí. Samozřejmě můžeme diskutovat o efektivitě takové munice, o nákladech na výrobu, její ceně a dalších aspektech. Ale klíčové je, že musíme na tu potřebu reagovat.

Podporujete udílení cen za vědu a výzkum Česká hlava. Co vás k tomu vede?

Je to další z forem, jak být na tržišti nápadů a výsledků. Případně v prostoru, kde se ty trendy identifikují a kde se pohybují lidé, kteří vidí dál než ostatní. Můžeme tak využít i výsledky těchto lidí a týmů, pokud se jejich oblasti zájmů shodují s našimi. Přičemž může jít i o takové výsledky, které oceněny nebyly. Do té soutěže vstupuje několik desítek, ne-li stovek vědců, malých skupinek, anebo i společností. Česká hlava je pro nás zase dalším nástrojem, jak identifikovat, s kým bychom mohli spolupracovat. Kromě toho má i svou společenskou roli, která spočívá v poskytnutí prostředků, které umožní vědcům dál rozvíjet jejich nápady.

Je něco v oblasti defence, co nás v brzké době překvapí?

Určitě nás nepřekvapí, že se blížíme k limitům některých zbraňových systémů. Kdybychom se třeba bavili o dostřelu děl, tak se dá zvyšovat jen za obrovských nákladů. Dnes jsme na standardu někde mezi čtyřiceti až sedmdesáti kilometry. Pokud bychom chtěli jít za tyto hranice, potřebovali bychom prostředky, které by byly extrémně náročné z hlediska fyzikálních principů. Musely by dále snášet například extrémně vysoké tlaky, což je výrobně složité. Takové dělo bude střílet o pět kilometrů dál, ale bude desetkrát dražší. Což z ekonomického hlediska války nedává smysl.

Tím se dostáváme na určitou hranici zlomu, na němž se stávající technologie dostávají na limit své účelnosti. Proto se jako cesta jeví takzvané nastupující a přelomové technologie, které budou v příštích letech považovány za hlavní strategické disruptory. Tyto technologie přinášejí nejen nové příležitosti, ale také potenciální hrozby a rizika. Charakteristické je pro ně vysoké tempo inovací, které mají původ v dynamice výzkumné a akademické sféry a soukromého obraného průmyslu.

V roce 2019 ministři obrany zemí NATO schválili osm technologií, které označili právě za přelomové. Překvapí nás tím, že změní vzorce našeho chování. Bude se jednat o využívání umělé inteligence, kvantových technologií, robotických systémů, pokročilých senzorů, biotechnologií a technologií směřujících na vylepšení schopností člověka, ale i nové materiály… To vše posune vojenství a s tím spojený obranný průmysl do úplně jiné polohy.

Navíc se projeví synergie. Pokročilé senzory budou generátory velkých dat s potřebou jejich pokročilé analýzy. Doplněním autonomie získáme potenciální výhody strategického a operačního rozhodování a působení. Celé to provážete s novými materiály a získáte nové formy válčení. Přirovnal bych to k rozšíření internetu. Ten také svou přelomovostí změnil naše vzorce chování. Teď je to vše předvídatelné jen v tom, že půjde o přelom.

O jak vzdálené budoucnosti se bavíme?

U některých z těch technologií nás to čeká už v horizontu pěti, deseti let. U některých technologií bude potřeba více času, deset až patnáct let, než se jejich přelomovost skutečně projeví ve vojenských schopnostech. Takže to není až tak daleko.

Skoro to zní, jako že dnes je třeba už sázet nikoli na to, co bude zítra, ale co bude pozítří.

Přesně tak. My tu dynamiku dnes nedokážeme plně uchopit. Zároveň ani dohlédnout, co to v kontextu technologie a její aplikace znamená. Proto je důležité sledovat trendy, chovat se podle nich, protože se strategicky nikam nepohneme. Proto je naší ambicí být strategickým lídrem v oblasti technologických inovací. Je to pro nás klíčová věc.

Neměl by tak uvažovat i stát? Nesnažit se dohnat svět ale soustředit se na technologie zítřka?

Měl. Nemá cenu dnes říkat, že u nás budeme vyvíjet čipy, když USA nebo Jižní Korea jsou na míle před námi. Vzhledem ke své velikosti a malé kapitálové síle to nemůžeme dohnat. Dívejme se spíš na to, co teprve přijde.

Bohuslav Přikryl

Je viceprezidentem pro výzkum, vývoj a inovace divize CSG Aerospace, sdružující firmy skupiny Czechoslovak Group v oborech spjatých s letectvím. V minulosti působil v Armádě ČR, mimo jiné jako rektor Univerzity obrany s hodností brigádního generála.