Roste nám nový dolarový jednorožec s českým zakladatelem, hlásí partner fondu Purple Ventures
Jan Staněk má před sebou coby partner Purple Ventures dvě klíčové události. Zaprvé v portfoliu sleduje, jak klíčí nový jednorožec s českým zakladatelem. Investorská firma na něj investičně vsází už podruhé, a to v rámci svého fondu Purple Ventures 2. Fond již mimochodem sehnal na podobné investice 27 milionů korun. Zadruhé se loučí se svým nickem Electrodad, pod kterým propagoval elektromobilitu. „Elektromobily už nepotřebují podporu, stávají se běžným technologickým produktem,“ říká v rozhovoru pro e15.cz.
Váš fond Purple Ventures 2 má objem čtyřicet milionů eur a cíl investovat do více než 50 startupů v období do roku 2028. Jak se ho podařilo naplnit zdroji kvalifikovaných investorů?
Vedle tří zakládajících investorů máme dalších 43 kvalifikovaných investorů. Pod smlouvami je podepsáno celkem 27 milionů z cílových čtyřiceti, což je už taková výše kapitálu, která nám dovoluje naplnit naši strategii. To znamená, že bychom už uměli udělat 50 investic do technologických startupů evropských zakladatelů.
Co to ale v propojeném technologickém světě znamená evropský zakladatel?
Pokud má zakladatel třeba entitu v Delawaru nebo v Singapuru, je to za nás v pořádku. Jde nám o to, aby za firmami, do nichž investujeme, stáli primárně lidí ze střední a východní Evropy.
Jaké jsou vlastně parametry toho fondu? Jeho existence, pokud se nepletu, je limitována devíti lety?
Čtyři roky trvá investiční období, teď začínáme jeho druhý rok, pak následuje pětileté divestiční období, kdy začneme podíly ve startupech prodávat. Nyní dokončujeme prvních pět z devatenácti investic za první rok. Průměrně se pohybujeme pod 10 procenty podílu, které v dané firmě držíme.
Investorům jste slíbili trojnásobné zhodnocení. To stále platí?
Určitě. Venture kapitál funguje tak, že vám zhruba dvě procenta firem vytváří nadvýnos, díky kterému uspějete. Zároveň se ten rizikový kapitál z dobrého důvodu jmenuje rizikový, protože víte, že se pouštíte do rizika. Nedáváte zakladatelům podepisovat žádné směnky, nic takového. Musíte počítat s tím, že klidně dvacet z padesáti zainvestovaných firem může dříve či později skončit, aniž byste z toho dostali nějaké prostředky zpátky.
Jsou na to v našich podmínkách investoři připraveni?
V Česku a v Evropě obecně jsme silně podkapitalizovaní. Velmi malé procento kapitálu společnosti jde do rizikových investic, a to dusí ekonomický rozvoj společnosti jako takové. Přitom konvenční ekonomice, která šlapala 30 let díky investicím do infrastruktury, montoven a podobně, začíná docházet dech. Buď uděláme rychle posun do znalostní ekonomiky, nebo se začneme propadat do irelevance.
Má podle vás Česko schopnost to zvládnout?
Myslím, že má, a uvedu to na konkrétním příkladu. My jsme fond s brněnskými kořeny, a to město si muselo na konci devadesátých let v malém projít něčím takovým, co čeká celou zemi. Všechny ty Královopolské, První brněnské strojírny, Zbrojovky, Zetory, Šmeralovy závody, různé textilky a další, coby páteře tamní ekonomiky, prostě ustoupily ze svých pozic. Svět se změnil a neměly trh.
Ale díky těm šesti univerzitám a osvícenému přístupu jak města, tak kraje vzniklo Jihomoravské inovační centrum a s tím ekosystém nové ekonomiky. Začaly přicházet zahraniční technologické firmy – desítky tisíc lidí pracují v softwarovém průmyslu, který má vysokou přidanou hodnotu. Tohle potřebujeme udělat jako země a potřebujeme to udělat jako region, jako Evropa.
Co je k tomu potřeba?
Změna myšlení. Podívejte, mně bylo 50 let. Ve svých 25 letech jsem si začal spořit do penzijního fondu. Z dnešního hlediska je to nepochopitelné. Když se podívám na těch 850 tisíc, které mám naspořeno, tak kdybych ty peníze postupně spořil do ETF, tak z toho mám třikrát čtyřikrát tolik. Já jsem tím spořením nepokryl ani inflaci. Takhle brutálně špatný produkt to je. A my jako společnost jsme to nepochopili, stále spoříme, a neinvestujeme. Bojíme se, a ten strach vede k tomu, že dřív nebo později – pokud nebudeme mít odvahu pouštět se do oborů, které jsme neznali – se prostě propadneme.
Vezměte si, jak se chovají bohatí lidé. Mají zhruba čtvrtinu jmění k dispozici hned, další v nemovitostech nebo nemovitostních fondech, pak čtvrtinu ve firmách, které jsou veřejně kotované, a pak mají zhruba čtvrtinu v private equity a venture kapitálu.
Mluvíte o ideálním rozložení portfolia?
Jako společnost musíme mít odvahu jít do nálepky rizikového kapitálu. Vždyť když si investici rozložíte například do sta firem, čili dáte prostředky do třech fondů kvalifikovaných investorů venture kapitálu, tak na tom nemůžete prodělat. Jak říkáte, tohle je ten portfoliový přístup.
Když jsme u toho rizika, proč má váš fond sídlo v Lucembursku?
Nám trvá relativně dlouhé roky, než se investice vrátí s nějakým zajímavým zhodnocením, proto hledáme domicil, který je po desítky let právně stabilní. Zároveň je to domicil, který je daňově transparentní. Většinou naši investoři investují jako fyzické osoby, to znamená ze svých zdaněných příjmů. Na výnos se potom uplatní české daňové zákony, takže nedochází ke zdanění v Lucembursku. Čili pokud bychom drželi jako fyzické osoby více než pět let podíl v „eseróčku“, myšleno ve startupu, tak podle současné legislativy je následný exit osvobozen od daní, vztahuje se na něj takzvaný časový test.
Bavili jsme se o tom, jak se daří fond naplňovat zdroji od investorů. Ale jak se daří ve vyhledávání startupů? Vím, že jste třeba oznámili vstup do energetické Delta Green, jaké jsou další akvizice?
Jak jsem říkal, máme podíly už v devatenácti firmách. Mezi ty nejnovější teď patří Kilde. Má českého zakladatele Radka Jezberu a sídlí v Singapuru. Shání investory, kteří půjčují tamním úvěrovým firmám, a extrémně se jí daří. My jsme tu firmu podpořili už ve fondu 1 z našich privátních prostředků a teď jsme se rozhodli na výrazně větší valuaci. Vstoupili jsme na třech milionech dolarů, nyní tam vstupujeme už na 24,5 milionu dolarů. Věříme, že tohle je firma, která má potenciál být někdy kolem roku 2030 dolarovým jednorožcem – její hodnota překročí miliardu dolarů. Nyní každý měsíc roste o patnáct procent.
Také jsme dokončili vstup do britské firmy z oboru nabíjení elektromobilů, konkrétně nabíjení fleetových vozů, jmenuje se Rightcharge. Platforma umožňuje uživatelům rychle najít vhodný typ nabíječky a tarif podle typu vozu, bydliště nebo toho, zda mají garáž či příjezd.
Pak jsme podnikli první ukrajinskou investici do oblasti duševního zdraví. Firma se jmenuje Clearly a je to online platforma pro terapie s psychoterapeuty. Jsou jednička na ukrajinském trhu, velice rychle se pouští do španělského trhu a mají ambice jít to do Brazílie.
Velká část startupů z vašeho portfolia využívá AI – ArtMaster, Kardi AI, TASS Vision, Clearly. Je to jen módní vlna, nebo zásadní faktor budoucnosti?
AI není jen faktor, který do budoucnosti „promluví“. Ona ji bude formovat. Mění geopolitiku, ovlivňuje robotizaci, dopravu, energetiku, zdravotnictví i školství. Když investujeme do raných fází firem – často dvouletých tříletých –, musíme koukat pět až sedm let dopředu, kdy z nich budeme vystupovat. Zakladatel dnešního startupu musí přemýšlet o tom, zda AI jeho byznys zničí, nebo naopak nastartuje.
Jsme techničtí optimisté: věříme, že obecná umělá inteligence tu bude do osmi let. Při investičním rozhodování hledáme firmy, které budou vůči AI odolné, nebo ji využijí jako turbo pro růst. Nehledáme další OpenAI – na to nemáme miliardy dolarů –, ale startupy, které si díky AI udrží „místo na slunci“. A kdo dnes nepracuje s AI, ten se dobrovolně připravuje o konkurenční výhodu. AI nevezme práci lidem. Práci vezmou lidé, kteří AI umí používat.
Proč do druhého fondu neberete fintech startupy?
Nevyhýbáme se jim úplně, ale jsme opatrní. Hodně záleží na kvalitě zakladatelů a fázi sektoru. U fintechu i u jiných odvětví platí, že pro raný rizikový kapitál je ideální být na začátku růstové křivky. Fintech byl na správném místě ve správný čas třeba před 10–14 lety. Dnes už načasování tak příznivé není. Tvrdé „ne“ máme jen na vyloženě neetické oblasti, ale třeba zbraně dnes nevnímáme negativně – v kontextu bezpečnostní situace v Evropě mohou být naopak důležité. Moje zkušenost z Číny, kde jsem viděl, jak rychle technologie mění ekonomiku i společnost, mě naučila, že timing a geopolitika jsou stejně důležité jako samotná technologie.
Jak si váš první fond vlastně vede a kdy plánujete exity?
Investice držíme v průměru tři a půl roku. Už příští rok bychom rádi začali aktivně exitovat. Máme několik firem, u kterých si jen vrátíme kapitál, ale také „železa v ohni“, která mohou vrátit třeba polovinu fondu. Například maďarský fintech Barion, kde jsme vstupovali na valuaci 18 milionů eur a dnes cílí na Series B kolem 100 milionů eur. S podílem necelých 12 procent to může být velmi pěkný výnos.
Máte startupy z Česka i z Británie. Jak se liší zakladatelé a jak fungují firmy jako právní entity?
V Česku není problém založit firmu jako s.r.o. Většina funguje takto, ale při příchodu velkého kapitálu ze západní Evropy nebo USA často dělají flip – vznikne holdingová společnost v Holandsku, Británii nebo – při americké investici – v Delawaru. To obvykle přichází po pěti šesti letech růstu. Pozitivní je, že i díky nové Asociaci startupů se posouváme – například k lepším opčním programům pro zaměstnance nebo k daňovým pobídkám pro investory.
Volný trh v Evropě je zatím iluze – bariéry mezi státy, i nepsané, jsou velké. Mluvil jste o Delta Green, moderní energetice. Když přijedou na německý veletrh, tak pokud nemluví německy, pomalu se s nimi nikdo nebaví. Ale věřím, že témata jako válka na Ukrajině, vláda Donalda Trumpa v USA či vzestup Číny jsou takové políčky, které Evropu probudí.
Věříte tomu?
Jsem v tom obrovský optimista. Po staletích bojů a utrpení, které vyvrcholily obrovskými hrůzami první a druhé světové války, jsme v Evropě dokázali udělat něco jako fázovou změnu. Uvědomili jsme si, že to, co děláme, nemá cenu – podřezávali jsme si krky jen proto, že mluvíme různými jazyky, máme jiná náboženství a kultury. A přesto jsme našli sílu a moudrost říct si: pojďme najít cestu, jak spolu žít v harmonii a spolupracovat. A to se nám opravdu podařilo. Evropa i svět teď chtějí přijít s další fázovou změnou spočívající v našem vztahu k přírodě.
Čeká nás opravdu zásadní posun ve způsobu, jak žít s umělou inteligencí a robotizací, ale i v tom, jak spolu lidé mezi sebou budou vycházet. Tohle bude opravdu zásadní změna, která nás přiměje přehodnotit hodnoty a způsoby, jak žijeme. A v téhle souvislosti věřím, že vzniknou nové globální instituce, třeba něco jako moderní Spojené národy, které budou mít schopnost nejen diplomaticky, ale případně i silou prosadit potřebné změny a srovnat nerovnováhy ve světě.
Vy to reflektujete i investorsky – vaším favoritem je mexický startup Toroto, který se věnuje snižování dopadu klimatických změn. Jak ten si stojí? Do konce dekády se stane jednorožcem?
To je naše „srdcovka“. Mají zakázky od Microsoftu, Coca-Coly, Pepsi i Anheuser-Busch. Spolupracují s vlastníky deštných pralesů na prodeji CO2 offsetů a na projektech zadržování vody v krajině. Je to kulturně i logisticky složité – propojit svět korporací a komunit v pralese není jednoduché. Do Torota jsme vstoupili na valuaci 300 tisíc dolarů, dnes má přes 11 milionů a v Series B by mohla mířit na 25 milionů dolarů. To by pro nás znamenalo více než 60násobné zhodnocení.
Jak velkou roli u vás vlastně hrají environmentální témata?
Silnou. Vyrůstal jsem v zemědělské rodině, stavěl jsem vlastní dům na pozemku, kde hospodařili moji předci. Téma péče o krajinu a klima mám v DNA. Když jsem působil v Číně, viděl jsem, jak obrovské tempo průmyslového růstu dokáže proměnit celé regiony – k dobrému i k horšímu. Proto se dnes dívám na svět čím dál víc holisticky: kromě klimatu sleduju i stárnutí populace, vliv umělé inteligence, geopolitické změny, energetiku, zdravotnictví a vzdělávání.
Zůstáváte u elektromobilů jako hlavního tématu?
Elektromobily už dosáhly kritické masy a jsou na trajektorii, kdy budou levnější než spalovací auta ve všech segmentech ještě v této dekádě. Už nepotřebují podporu, stávají se běžným technologickým produktem podléhajícím Wrightovu zákonu. Proto se posouvám k širším tématům a technologiím s dlouhodobým dopadem. A mimochodem, už nebudu používat přezdívku Elektrodad – chci, aby moje investiční a obsahová práce byla spojena se širší agendou než jen s elektromobilitou.
