Bez levné energie průmysl z Česka odejde

Zdeněk Sobotka, Solek

Zdeněk Sobotka, Solek Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Španělsko dnes přitahuje datacentra, protože má levnou energii. Pokud ji u nás mít nebudeme, přijdeme o průmyslové podniky, říká zakladatel skupiny SOLEK Zdeněk Sobotka. Ta investuje do solární energie, a právě teď velkou část vybudovaných aktiv převádí do fondu kvalifikovaných investorů MW Investiční fond.

Vaše chilská aktiva přecházejí pod MW Investiční fond SICAV. Co stojí za tímto krokem?

Fond existuje od roku 2019 a tvořili jsme jej s dlouhodobou vizí, že bude držet aktiva v solární energetice. V minulém roce to vygradovalo do rozdělení skupiny na dvě části. Jedna je servisní a druhou tvoří fondová struktura, která bude držet majetek. Zároveň se o něj bude starat a taky jej bude od servisní části nakupovat. Je to podobné, jako když u nemovitosti jedna firma řeší projektování, stavbu a vše co s tím souvisí. A druhá se pak stará, jak tam dostat nájemníky.

Tohle už jste předpokládali v roce 2019, kdy jste SICAV zakládali?

Ano. Do té doby jsme byli nuceni své projekty z důvodu rotace peněz a neustálého získávání nových zdrojů prodávat. Dnes už ta potřeba není i díky různými investorům tak nutkavá. Zároveň platí, že pokud máte diverzifikované portfolio v solární energetice v rozsahu gigawatt, můžete získat od investorů příplatek zhruba dvacet procent na jednotku oproti tomu, kdybyste měli ta aktiva menší nebo rozdrobená. Fond, který získal peníze od investorů, je na začátku půjčil servisní části a nyní bude aktiva odkupovat.

Jde o elektrárny v Chile?

V tuto chvíli, nicméně počítáme i s aktivy v dalších zemích. Ta současná jsou zhruba z poloviny už v provozu a záhy očekáváme zapojení našeho největšího projektu Leyda. Tím se dostaneme na výkon přes 230 megawatt. Zbytek se připojí do konce roku. Tato aktiva se primárně pořídila nejen z peněz fondu, část financování ještě poskytla skupina BlackRock. Teď se úvěr vymění za aktiva, takže půjčka zanikne. Fond tím získá 49 procent v daných elektrárnách. Zbývajících 51 procent by měl nakoupit v příštím roce. Musí ovšem získat další peníze od investorů.

Fondové financování tu bylo před pár lety spíš chimérou. Co vás přesvědčilo?

Hlavně to, že chceme někde zaparkovat aktiva. S tím, že se na tom budou podílet čeští investoři. Dneska si asi málokterý individuální investor koupí fond od BlackRocku, ale může si koupit něco, do čeho právě BlackRock také investoval.

Jak to bylo složité?

Založit fond v Česku až tak složité není. Musíte mít samozřejmě správce, kterým je u nás investiční společnost Codya. Větší problém byl přesvědčit americké institucionální investory, že SICAV je v pořádku. Protože to je evropská specialita, kterou v USA moc neznají.

Kdo jsou vaši investoři?

Většinou jde o fyzické osoby, individuální investory s větším množstvím majetku. I proto že ten největší podíl na výnosech je u tříd od 20 milionů korun investice výš.

Jakou vizi pro investory nabízíte z hlediska toho, co by mělo generovat budoucí výnos?

Já myslím, že je v první řadě třeba se na aktiva fondu dívat jako na komoditu, podobnou jakékoli jiné. Většina českých investorů, nebo prostě Čechů má většinu úspor v nemovitostech. Což ve světě není typické. Tam lidé mívají v nemovitostech třeba třetinu. Nabízíme tak možnost diverzifikace do energetiky.

Poptávka po energiích roste s elektromobilitou, datacentry…  a v podstatě vás do energetiky nikdo moc nepustí. Český investor si může koupit leda ČEZ nebo nějaký diverzifikovaný mezinárodní fond. Evropa míří k zásadnímu posílení elektrické energie namísto plynu, o fosilních palivech nemluvě. K tomu řada investorů potřebuje investovat do udržitelnosti.

Ovšem hovoříme hlavně o aktivech v Chile a zdá se, že vaše zlaté vejce není v Evropě ale tam.

Do této části světa jsme šli především proto, že v Česku byly solární investice doslova hanobené a ve zbytku Evropy neustále docházelo k výrazným retroaktivním zásahům, které investory odrazovaly. Navíc byla elektřina levná. Až covid dokázal ceny zvednout a potom samozřejmě přišla krize s invazí na Ukrajinu. Najednou jsme v Evropě zjistili, že chceme být soběstační. Když se podíváte třeba na Španělsko, které je v budování solárních elektráren daleko před námi, tak průměrná cena na spotovém trhu byla loni mezi dvaceti a třiceti eury za MWh. Což je pro tu zemi super, protože třeba všechna datacentra nebo těžký průmysl tam chtějí jít.

Proto máme i v Evropě vytipované země, kde ještě není solární byznys tak rozvinutý, jako Kypr, Srbsko, Rumunsko, kam jdeme nebo chceme jít. Jsme i ve Francii, kde je velká poptávka po agro voltaice. Takže ve finále by se měl fond rozkročit mezi latinskou Ameriku a Evropou v poměru půl na půl.

Pořád ale mluvíte o zemích, které mají mnohem více slunečního svitu.

S tím naprosto souhlasím. Na druhou stranu i na jihu Evropy potřebují bateriová úložiště, většinou mají v soustavě plyn na vykrytí výpadků. I v Řecku se stane, že nesvítí a nefouká. Podobný vývoj nás myslím čeká všechny. Naší výhodou je, že nejsme na kraji energetické soustavy ale uprostřed. Slováci investovali do jádra, Poláci masivně investují do solární energie. Přebytek zdrojů má i Německo. Pokud si nezajistíme levnou energii, tak od nás průmysl odejde. 

Není to ale něco, čemu se ubránit prostě nelze? Podobně jako nemůžeme konkurovat nákladům na pracovní sílu někde v Asii, tak s našimi podmínkami prostě nemůžeme mít solární energii tak levnou jako Řekové nebo Španělé. A i z Německa už odcházejí firmy třeba do USA.

Ovšem v USA energie zdaleka tak levná není. Teď jsem se vrátil z Texasu a zjistil, že řada obnovitelných zdrojů se tam buduje s dotacemi. Potom samozřejmě může být energie na trhu relativně levná. Ovšem na výstavbu větrné nebo solární elektrárny dostanete fixních třicet procent dotace.

Zmínil jste import z Německa, ale to také podle všeho počítá s tím, že samo bude elektrickou energii spíš dovážet.

Možná v celkové roční bilanci. Ale když se podívám na denní toky, tak je vidět, že velmi často z Německa energii dovážíme. Někdy dokonce za záporné ceny. Ovšem potom ve špičkách to jde velmi rychle nahoru. Z toho důvodu je vidět, jak důležité je v energetickém mixu zapojení baterií. I obyčejná baterie, která by vydržela dvě hodiny, by znamenala obrovskou výhodu.

Mluvíte o bateriích pro domácnosti, eventuálně firmy nebo pro celý systém?

O obojím. Vezměte si, že v brzké budoucnosti razantně naroste počet elektromobilů. Ty vám dohromady mohou dát 2 GWh kapacity pro ukládání, se kterou můžete pracovat. Neříkám, že absolutně. Avšak díky softwaru dnes můžete nabíjet v okamžiku, kdy máte elektřinu levnou, nebo z vlastního zdroje. Tím se dá vyřešit hodně. Nicméně stejně bude třeba řešení systémové. Což znamená gigawatty nainstalované v bateriích u trafostanic a podobně. Jinak budete muset investovat mnohem víc do soustavy, a to samozřejmě bude drahé. 

Ve Španělsku už dnes 80 až 90 procent spotřeby pochází z obnovitelných zdrojů. U nás to podle mě může být 70 až 80 procent. Zbytek se bude muset vykrýt jádrem. 

Bavíme se o létě nebo o zimě?

Já spíš hovořím o nějakém vývoji. Penetrace obnovitelnými zdroji je u nás opravdu nízká. Podívejte se na zmíněný Texas, který máme zafixovaný jako petrolejářský kraj, a dnes jsou tam nainstalované gigawatty větru a soláru.

To je ale kraj, který není zdaleka tak hustě zabydlený, proti nám ani třetinově.

Tím spíš zase musíte investovat do sítí, které tu energii přenesou. Ale to známe z Chille, kde se taková páteřní síť už staví mezi pouští Atacama a Santiagem. A vidíme, že se začínají budovat i v Evropě. Na druhou stranu ale pořád platí, že nejlevnější je ta energie, kterou spotřebujete v místě výroby. Takže pro můj elektromobil je nejlepší mít prostě soláry doma. Ale celé to na decentralizaci postavit nemůžete. Bude potřeba systémové řešení, a to bude zahrnovat obrovské baterie.

V Česku prostě potřebujeme do budoucna osm až deset GW výkonu v solárních elektrárnách, k tomu stavět proporcionálně úložiště. Časem se dostaneme na 15 až 20 GW ze soláru a 40 GW uložišť. Tak bychom od dubna do konce září neměli mít v 90 procentech problém s energií, a zbytek je třeba vykrýt jádrem. Problém může nastat v zimě, kdy se neobejdeme bez lokálních větrníků. Sice tady nikdy nebude foukat tak jako na Baltu, ale přeshraniční přípojky nikdy nebudou tak silné, abychom počítali s tím, že všechno dovezeme.

V jakém časovém horizontu se k něčemu takovému podle vás můžeme dostat?

V České republice by bylo fajn, kdybychom v roce 2035 měli nějaký rozumný mix. Otázka zní, jak se bude dál vyvíjet spotřeba. Podle mě poroste. Vezměte si jen elektromobilitu a umělou inteligenci. Ty spotřebu dramaticky zvýší.

Největším výrobcem solárních panelů je dnes Čína. Vnímáte to jako riziko?

Na to je jednoduchá odpověď. Evropa zásadním způsobem zaspala, pokud jde o získání komodit nutných k výrobě těchto technologií. A jestliže nejste schopni si zajistit klíčové komodity, nemůžete nic vyrábět. Takže nezbývá než dovážet. Mimochodem z těch dovezených věcí můžete ty komodit časem recyklovat.

Pokud Čína rozhodne, že sem přestane vyvážet, tak budeme mít vážný problém. Ovšem bude ho mít i ona, protože potřebuje prodávat. Důležité je, že v panelech je křemík a další drahé kovy. Takže je třeba nic nevyhazovat, ale recyklovat.

 

Zdeněk Sobotka

Založil v roce 2010 skupinu Solek Holding SE zaměřenou na projektování, výstavbu a provoz solárních elektráren v Evropě a Latinské Americe. Je předsedu jejího představenstva, zároveň také členem rady Smíšené obchodní komory Českotichomořské aliance a zakladatelem Chilsko-české obchodní komory.