Budoucnost stavebnictví spočívá v modulárních a kombinovaných stavbách s použitím dřeva
Ačkoliv na mnohých staveništích stále vidíme cihly a „šalování“ betonu, budoucnost stavebnictví spočívá v modulárních konstrukcích, často za užití dřeva nebo jiných udržitelných stavebních materiálů. Tedy „montování“ domů, vyrobených na míru v továrně. „Nemluvím přitom jen o rodinných domech, ale o bytových a kancelářských stavbách, úřadech, školách a podobně v intravilánu měst,“ zdůrazňuje prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS) Jiří Nouza.
Právě o kombinovaných a modulárních konstrukcích a také větším využití technického dřeva nejen pro menší stavby se bude hodně hovořit na veletrhu FOR Arch, který proběhne od 17. do 21. září v Praze v Letňanech.
Většímu využití dřeva zatím brání především legislativa, která fakticky nedovolovala stavět touto metodou domy o více než čtyřech podlažích. Mimo jiné jde o požární předpisy.
V tomto ohledu se však už blýská na lepší časy, neboť SPS se podle Nouzy postupně daří nacházet s hasiči společnou řeč. Nyní jde především o to, aby šlo takové stavby povolit bez významného rizika pro projektanta. Stávající legislativa totiž umožňuje takzvaný inženýrský přístup. Ten znamená, že projektant, který projekt obhájí, pro něj může získat povolení, ale je za něj doživotně zodpovědný. Od letošního ledna funguje pokyn, podle něhož lze modulární stavby nad čtyři podlaží povolit „standardně.“
Výhod stavění z na míru vyrobených prvků, modulů a prefabrikátů, je celá řada. „Zvlášť pokud zahrnují dřevo,“ zmiňuje Petr Kuklík z ČVUT v Praze. Benefity jsou nejen rychlost, ale také přesnost, pozitivní vliv na životní prostředí, a dokonce i psychiku. Nouza pak zdůrazňuje šetrnost k okolí na místě výstavby.
„Stavby ze dřeva za použití oceli, především na jejich spoje, nejsou žádnou zvláštností. Kombinace dřeva s betonem však byla donedávna chápána spíš rozpačitě až odmítavě. Toto se však v současnosti mění zejména s ohledem na snahu více používat dřevo na stavby o více podlažích, kterým beton dává potřebnou tuhost,“ říká k aktuálním trendům Petr Kuklík.
Kombinace s kovem pak dokáže například ušetřit náklady tam, kde se dříve používaly lepené dřevěné prvky. Dřevo s betonem se ukazuje jako vhodné například také u průmyslových hal, ve kterých jsou umístěny drahé technologie.
Legislativa a schvalovací procesy se však teprve vyvíjí a s vysokými či rozsáhlými stavbami to zřejmě ještě chvíli potrvá. „V Rakousku už jsem viděl zhruba patnáctipodlažní budovu postavenou touto technologií. A i tam ale trvalo stavební povolení poměrně dlouho. Nedělejme si tedy iluze, že všude jinde to jde a jen u nás ne. Je ale třeba si z těchto zemí přinést zkušenosti a poučit se z nich,“ zdůrazňuje Nouza.
Krokem vpřed může například být, že Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT řeší pro větší stavby ze dřeva stanovení normativních podmínek požární bezpečnosti. Úkol dostalo od České agentury pro standardizaci a provedlo již řadu zkoušek, aby prokázalo vysokou požární odolnost dřevostaveb. „Navíc už loni závěrem roku Úřad pro normalizaci, metrologii a zkušebnictví zveřejnil prohlášení, že požárně-inženýrský přístup je možné použít pro dřevostavby bez omezení požární výšky. Za tím účelem jsme následně připravili příslušnou metodiku, která obsahuje tři postupy, jak to provést,“ uvádí Petr Kuklík.
Možná se tak brzy v českém stavebnictví dočkáme většího zastoupení kombinovaných a modulárních budov a také větší implementace udržitelných materiálů, a to nejen dřeva. A třeba i nějaké té udržitelné výškové stavby.
„Bavíme se tak o stavbách nad dvacet dva metrů a čtyři poschodí. Určitě ale nejde o návrat typizovaných králíkáren z prefabrikátů, jaké známe z minulosti. Podle mě to díky zapojení architektů a moderním urbanistickým řešením už ani není možné,“ uzavírá prezident SPS Jiří Nouza.
