Umělá inteligence vládne médiím. Podle Tomáš Mikolova, který pomohl například Googlu k lepším strojovým překladům, jsou zdejší výzkumníci v této oblasti špičkoví. Ale chybí jim podpora ze strany státu. „Věda ve vysokých patrech je politika a lidé by neměli brát vědce jako někoho, kdo vždycky mluví pravdu,“ říká ve velmi otevřeném rozhovoru. Mikolov se zúčastní Týdnu inovací ČR 2023, který odstartuje 10. října v Praze.
Jako panelista se zúčastníte letošního Týdnu inovací. S jakým tam jdete záměrem a v jakém rozpoložení vzhledem k tomu, jak se dnes píše a mluví o umělé inteligenci?
Zájem o strojové učení a umělou inteligenci skutečně narůstá. Není to úplná novinka, byl velký už v předchozích letech, ale teď ještě výrazně stoupl. Vracel jsem se do Česka s cílem pomoci, aby se tu věci kolem AI dělaly lépe. Zní to jako spasitelský komplex. Ale prošel jsem si vzdělávacím systémem v Česku a vím, že tu například moc nefunguje dobrá podpora základního a aplikovaného výzkumu ani podpora talentovaných lidí.
Co pro to může udělat jedinec?
Chci, aby diskuze byla užitečná. Dneska se na ni nabaluje řada lidí, kteří možná ještě před rokem nevěděli, o čem je řeč. Netušili, co je to jazykový model, ale nemají problém o tom poučovat ostatní. Říkají jim, jak mají co zlepšit, trousí spoustu zkratek a celé to dělají jen pro osobní prospěch.
Já bych chtěl, abychom se kupříkladu netočili jen kolem výzvy k zastavení vývoje na šest měsíců, kterou podepsal Elon Musk. Nezastavilo se nic a také nás nic nezničilo. Chtěl bych, aby diskuze byla racionální a lidé se dozvěděli, co je pro ně užitečné.
Onu slavnou výzvu ale kromě podnikatele a showmana Elona Muska podepsali i poměrně seriózní výzkumníci, kteří se na vývoji umělé inteligence dokonce podíleli.
Bylo tam několik technologických sci-fi autorů, kteří říkají, co bude za 500 let. Ale už dneska na to chtějí peníze. Pak do toho nahnali někoho, jako je Elon, aby tomu zvedli popularitu. Byly tam ale i opravdu seriózní lidé. Některé z nich dokonce znám z doby, kdy jsem byl v Americe.
Těžko říci, jaká byla jejich motivace. Může za tím být jakási všeobecná představa, že se něco ve společnosti děje velmi rychle a že by bylo dobré se nad tím zamyslet. Když pak někomu takovou výzvu někdo podá, není zas tak těžké ji podepsat.
Jinou věcí je, co se z toho stane potom, kdy Elon Musk začne říkat, že když nezastavíme trénování jazykových modelů na šest měsíců, nastane konec světa. Je dobré se zamyslet nad tím, že když tady vzniká něco nového, tak to bude mít i negativní účinky. Například se nevyřešilo, jak zabránit zneužití umělé inteligence pro kriminalitu. Každá technologie, která se začne ve společnosti používat, má své klady a zápory. Podle mě ta výzva ony zápory nespecifikovala a byla velmi obecná.
Není u AI problém spíš v tom, jak se vnímá a co se od ní očekává, než v ní samotné? Podobně jako když třeba někdo věří jen a pouze vědě a každému, kdo má titul a bílý plášť?
Myslím si v podstatě něco podobného. Adorování vědců ve společnosti je přestřelené. Jsem samozřejmě rád, že mají větší prestiž než třeba politici. Ale když půjdete na vyšší úroveň ve vědecké komunitě, tak je to vlastně dost politika. Jedna věc je realizovat nějaké objevy a druhá věc být díky nim známým. Všem doporučuji, ať se podívají na dokument „Z kapky krve“ o Elizabeth Holmesové. Na mě to strašně dýchá atmosférou Silicon Valley, kde jsou naprosto geniální a pracovití lidé a pak samozřejmě i podvodníci. Podobně dneska vypadá komunita okolo umělé inteligence. Teď je prostě na vrcholu, všechno se kolem toho točí a je to podobné, jako když Musk tvrdil, že za chvíli bude vozit lidi na Mars. Mnozí z těchto vědců zároveň nenápadně vytahují lidem z kapes peníze.
To je na vědce dost odvážný postoj.
Je třeba nebrat všechny lidi, kteří dělají skvělé technologie, jako ty úžasné, jedinečné a svaté osobnosti. Vědci patří k zajímavým osobnostem. Jsou mezi nimi skvělí lidé a jsou mezi nimi hrozní lidé, kteří zneužívají svoji moc. Stačí se podívat na ekologii. I tam se leccos manipuluje tak, aby to vyšlo dobře, jak někdo potřebuje. Potom se odstavují jaderné elektrárny ve prospěch uhelných, což mně nedává vůbec žádný smysl. Stejně tak tlačíme elektromobilitu pro záchranu planety a vůbec nás nezajímá ekologie spojená s těžkými kovy při jejich výrobě.
Ne že bych byl příznivcem spalovacích motorů, ale jde mi o to, že ta diskuze se pak stává jednostrannou a každý se tam zaštiťuje vědou. Podobné to bylo během covidu, kdy nejvíc prostoru dostávali ti, kteří byli extrémně negativní nebo extrémně pozitivní.
Rád bych přispěl k tomu, abychom tyto negativní jevy poněkud vyvažovali. Lidé by neměli brát vědce jako někoho, kdo vždycky mluví pravdu. O vědeckých podvodech bych mohl napsat knihu. Včetně lidí okolo umělé inteligence.
Jaké jsou naše šance na poli umělé inteligence coby malé země?
Vracel jsem se mimo jiné proto, abychom si už neříkali, že jsme malá země. Některé národy jsou prostě agresivnější a připisují si úspěchy za věci, které neudělaly. Češi jsou pravý opak. Nejsme velká země, ale nejsme ani malá. Obyvatelé některých jiných jsou ambicióznější, třeba Finska nebo Švýcarska. Tam by o sobě nikdy neřekli, že jsou malí a bezvýznamní.
Když pak Indové, Vietnamci, Francouzi přijedou do Ameriky, tak tam vytvoří určitou síť a vzájemně si pomáhají. Ve vedení řady amerických korporací uvidíte lidi z Indie, kteří jsou právě velmi proslulí tím vytvářením networkingu. Češi takto vůbec nefungují a moje vysvětlení je takové, že jde o důsledek přerušení přirozeného vývoje komunismem.
Snad si to, že nejsme tak malí, dříve či později uvědomíme. Protože i vědecký úspěch je hodně o propagaci a marketingu. Když se podívám, které země vyhrály Turingovu cenu za umělou inteligenci, což je určitá obdoba Nobelovky, tak jsou to Kanada a USA. V některých případech přitom za věci, které vznikly jinde. Špičkový vědec ve Švýcarsku to bude mít mnohem těžší. V Česku je to už úplně zabité. Jsou tu chytří lidé, kteří vymyslí neuvěřitelné věci, ale ten vědecký kredit s naším přístupem nedostaneme. Dokud nepochopíme, jak svět funguje, budeme pořád čekat, kdo náš vynález prodá.
Řadu českých vynálezů uvádějí do praxe zahraniční firmy, třeba ve výrobě léků.
To je velká otázka, jak převádět výsledky výzkumu do praxe. Jsme průmyslová země, ale bohužel spíš montovna než technologická velmoc. Když se nějaká licence prodá zahraniční firmě, tak na tom její autoři samozřejmě vydělají. Ale ta firma na tom vydělá mnohonásobně víc. Tady třeba ve farmacii není vůbec žádná šance to někomu prodat na domácím trhu, protože tu tak velká společnost není.
Vědci rádi říkají, že peníze investované do základního výzkumu se vrátí desetkrát. Ovšem často na tom vydělá někdo úplně jiný než ten, kdo výzkum zaplatil. Což se týká třeba i dnes tak populárních jazykových modelů. Když vezmu neuronové jazykové modely, tak ty nejpřekvapivější objevy vznikaly ještě v době, kdy já byl student, a to tady v Česku. Ale aby to všechno mělo přínos u nás, potřebujeme peníze, potřebujeme transfer a potřebujeme průmysl, který je schopen ty výsledky aplikovat.
Kde vzít peníze?
Základní výzkum financují ve světě státy. Nejen ty velké jako USA nebo Čína, ale všechny vyspělé ekonomiky. Ale rozdělování peněz je zase politika. Nemohu to říct jinak, než že to na mě působí dojmem, že si nějací kamarádi rozporcují medvěda. Když jsme se letos účastnili řízení na rozdělování asi sedmi miliard korun z programu OP JAK, tak jsme tam jako AI komunita v hodnocení skončili úplně na chvostu. Přitom AI experti patří mezi top české vědce. Lze to doložit články, citacemi a vůbec standardními metodami hodnocení.
Není to ale celosvětový problém?
Když se podíváme na vyspělé země, tak tam je to přece jenom lepší. Především v Americe mi přijde, že se peníze rozdělují efektivněji. Neříkám, že je to skvělé, ale čím víc jdeme na východ, tím je to horší. Vidíme neskutečný paradox, máme u nás skvělé výsledky, v oblasti strojového učení jsme bez debat mezi státy bývalého východního bloku země číslo jedna, ale pokud jde o podporu, jsme skoro na konci. V Bulharsku získali AI vědci od vlády 100 milionů dolarů v roce 2020 na vytvoření AI institutu, ještě o něco více získali nedávno Poláci.
Evropa v rámci AI proti USA a Číně zaspala a my jsme z hlediska financování ještě pozadu v rámci Evropy. Už od loňska tady s kolegy vymýšlíme, jak zkopírovat alespoň to, co vidíme v tom Bulharsku a Polsku. Mluvíme o tom s vládou, ale je to složité. Vždycky to sklouzne do nějakých byrokratických záležitostí a skutek utek.
Celou dobu se bavíme o umělé inteligenci, ale je strojové učení a jazykové modely umělá inteligence?
Jazykové modely nejsou nějaká zcela nová technologie. Vznikly v polovině minulého století. Není to umělá inteligence, ale možná by mohla být v budoucnu. K tomu, aby byla myslící, bychom asi potřebovali udělat ještě několik přelomových objevů. Matematické modely, na jejichž základě to všechno běží, mají určité nedokonalosti a ty není vůbec jednoduché odstranit.
Představte si to asi tak, že musíte zlepšit zhruba dvacet věcí naráz, a když to uděláte, tak čtyři další se nějakým způsobem zhorší. To, že vidíme, co ta technologie neumí, neznamená, že to dokážeme triviálně vyřešit. Bude proto potřeba ještě hodně základního výzkumu. Pro běžného člověka je to ale vlastně úplně jedno. Pro něj je důležité, jestli mu AI dá dobrý výsledek, nebo ne. Když to shrnu, tak skutečná umělá inteligence možná bude vycházet ze strojového učení, ale musíme udělat další přelomové objevy.
Tomáš Mikolov (40)
Je českým vědcem v oboru umělé inteligence. Roku 2018 obdržel Cenu Neuron za excelenci ve vědě. Zabývá se jazykovými modely a během doby, kdy pracoval v Googlu, přišel s nápadem, jak skokově zlepšit Google Translate pomocí neuronových jazykových modelů. Pracoval také pro Facebook AI.
