Děti škola nebaví, když nevidí smysl v tom, co se učí. To chceme změnit, říká ředitelka Nadace České spořitelny

Oblasti vzdělávání se profesně věnujte řadu let, co aktuálně považujete za největší výzvy, na které by dnes školy měly reagovat?

Digitalizace, klimatická krize, geopolitické změny, to všechno klade nové nároky na schopnost lidí myslet kriticky, spolupracovat, adaptovat se. A škola má hrát zásadní roli v rozvoji takzvaného růstového mindsetu. Klíčoví jsou učitelé, a právě proto podporujeme v rámci Nadace České spořitelny takové projekty, které mění vzdělávací kulturu. Například nezisková organizace „Učitel naživo“ je skvělým příkladem toho, že příprava učitelů nemusí být jen akademická, ale že má smysl stavět na praxi, vzájemném sdílení, společném učení a budování profesních komunit. To jsou přístupy, které u nás dlouho chyběly a stále nejsou běžným standardem.

S kolika projekty aktuálně spolupracujete?

V současné době se zhruba 30 až 40 projekty různých organizací. Jsou různě velké, ale mezi nimi je i několik strategických, na kterých stavíme naši dlouhodobou práci. Vedle toho jsme se v posledních letech ale pustili i do vývoje vlastních řešení. Důvod je jednoduchý: projekty třetích stran se často zabývají systémovými změnami, které vyžadují dlouhodobou podporu a trpělivost. Například příprava budoucích učitelů je dnes velké téma, a právě konkrétně Učitel naživo se zasadil o výrazné změny v této oblasti. Výsledkem spolupráce neziskového a státního sektoru je například dohoda všech pedagogických fakult na revizi vzdělávacích programů pro učitele. Ale to je teprve začátek. Bude nutné nová pravidla uvést do praxe, zavést je tak, aby z univerzit vycházeli učitelé schopní učit jinak, než bylo zvykem. Tedy takoví, kteří jsou připraveni spolupracovat, sdílet zkušenosti, učit kompetenčně.

A to bude trvat…

Ano. Jenže co učitelé dnes? Ti jsou pak ve složité situaci, kdy opakovaně slyší, že mají učit jinak, ale chybí jim k tomu konkrétní nástroje. Nechtěli jsme proto vytvářet něco, co bude vyžadovat dlouhá školení nebo teoretické studium. Chtěli jsme nabídnout praktický nástroj, který jim usnadní práci a zároveň jim nezabere příliš času. A výsledkem je naše vlastní digitální platforma pro finanční vzdělávání Skoala.

Co konkrétně učitelům nabízí?

Je určená učitelům na základních a středních školách a má usnadnit výuku finanční gramotnosti. Největší bariérou pro inovace učitele je jeho čas, a proto jsme vytvořili nástroj, který nevyžaduje složitou přípravu a je ihned použitelný. Materiály jsou navržené tak, aby šly využít v různých předmětech, nejen v matematice nebo občanské výchově, kde se obvykle finanční gramotnost probírá. Platforma umožňuje třídění podle témat, předmětů i úrovně pokročilosti, inspirovali jsme se jazykovými úrovněmi A1 až B2, protože u finanční gramotnosti záleží spíš na předchozích zkušenostech žáků než na jejich věku.

Takže učitel si podle úrovně třídy nastaví, s čím začít?

Ano, učitel může ověřit úroveň žáků a platforma mu nabídne vhodné materiály a sestaví studijní plán. Máme přes 140 metodik pokrývajících různá témata. Klíčový je srozumitelný, atraktivní a interaktivní obsah. Pracujeme s QR kódy, videi, hrami a pracovními listy, které žáci vyplňují sami nebo ve skupinách. Platforma pak vyhodnotí odpovědi a učitel s nimi může dále pracovat.

Zvládne s ní pracovat i člověk, který není expert přes finance?

To byl jeden z hlavních cílů. Mnoho učitelů se finanční gramotnosti obává, necítí se být dostatečně připraveni. Platforma jim poskytuje jasnou strukturu hodiny: s čím začít, jaké otázky pokládat, jak navazovat. Cílem je, aby se cítili jistě i bez hlubší odbornosti. A metodiky pracují také s reálnými daty, aktuální nezaměstnaností, cenami zboží i dalšími ekonomickými údaji. Zavazujeme se k tomu, že obsah bude vždy aktuální. Často se stává, že metodiky na jiných portálech rychle zastarávají, protože chybí čas nebo prostředky na jejich aktualizaci. My je ale pravidelně upravujeme, aby odpovídaly realitě.

Takže když žáci počítají, vycházejí z aktuálních dat?

Ano, například kolik, co stojí, jak funguje reklama nebo co ovlivňuje spotřebitelské rozhodování. Snažíme se, aby děti chápaly propojení s běžným životem. To je totiž obecně důvod, proč je škola často nebaví, nerozumí, k čemu jim učivo bude. Nejde o to, znát jen teorii, třeba jak spočítat úrok. Důležité je porozumět tomu, co skutečně dělat, když si budou chtít vzít půjčku, půjdou na brigádu, budou dostávat výplatu a budou s ním muset hospodařit.

To ale znamená, že platforma má svůj vlastní tým, který jí rozvíjí?

Ano, máme interní i externí odborníky, akademické garanty a spolupracujeme s vysokými školami a dalšími institucemi. Je to příklad dobré spolupráce mezi neziskovým, soukromým a veřejným sektorem. Vzniklo něco, co školám opravdu pomáhá – a navíc velmi rychle.  A zájem škol ukazuje, že jsme trefili dlouhodobě opomíjené téma, které postrádalo kvalitní a aktuální materiály. Od začátku jsme na všem spolupracovali s učiteli, kteří testovali jednotlivé fáze vývoje a poskytovali zpětnou vazbu.

A máte jí i přímo od dětí?

Ano a je velmi pozitivní. Letos na jaře jsme na Roadshow České spořitelny navštívili deset měst a dělali ukázkové hodiny s platformou. Přes 10 tisíc žáků pracovalo na tabletech i telefonech, často ve skupinách, a bylo vidět, že je to baví. Oceňovali, že vidí spojení s tím, co znají z běžného života. Mnoho dětí má platební kartu, ale nerozumí například slevám, cenám nebo reklamě.

Do výuky je tedy zapojen i mobil? Školy s tím nemají problém?

Do výuky se lze zapojovat i přes mobil, pokud to škola dovoluje. Snažíme se ukázat, jak ho mohou ve výuce používat smysluplně. Pokud s tím ale škola nesouhlasí, pracují žáci se školními tablety nebo přímo v počítačových učebnách se stolními počítači. Zásadní ale je, že děti to baví a aktivně se výuky účastní. A s tím souvisí i to, že mnoho škol má sice dobré vybavení, ale neví, jak ho efektivně zapojit, platforma jim v tom může pomoci.

Můžete uvést konkrétní příklad, jak žáci mohou mobil nebo třeba tablet dobře využít?

V metodice učitel využívá QR nebo číselný kód vložený do prezentace, který žáky zavede třeba na hru nebo úkol s několika ariantami řešení problému. Žáci vybírají správnou možnost, často společně vymýšlejí řešení. Můžou si dohledat informace. Jde o aktivity podporující spolupráci a přímé zapojení, které vedou k praktickému uplatnění získaných dovedností.

Dana Brandenburg, ředitelka Nadace České spořitelny | Zdroj: Nadace České spořitelny

Jak moc je platforma ve školách rozšířená?

Ostrý provoz jsme spustili letos v březnu a už se na ni zaregistrovalo přes 3000 škol, což je přes 55 % všech základních a středních škol u nás. Zpětná vazba je velmi pozitivní, což nás motivuje k dalšímu rozvoji.

Převládají mezi uživateli základní nebo střední školy?

Zatím většinu tvoří základní školy, na ty jsme se zaměřili zpočátku. Postupně ale tvoříme i obsah i pro střední školy, s nimiž máme svůj pracovní panel. Přidáváme do nich i složitější témata.

Kolik prostředků do vzdělávacích aktivit aktuálně Nadace souhrnně investuje? Například za loňský rok to bylo téměř 160 milionů korun, částka ale postupně roste. Když jsem do nadace přišla v roce 2021, bylo to zhruba sto milionů korun. Na vzdělávání a rozvoj společnosti už nadace za dobu své více než dvacetileté existence vložila miliardu korun, každoroční příspěvek se neustále zvyšuje.

Jsou i další směry, na které se chcete soustředit?

Finanční vzdělávání určitě zůstane v naší strategii, vidíme ho jako dlouhodobý závazek, protože je to nezbytná životní dovednost. Budeme pokračovat i v kompetenčním vzdělávání, protože konkrétní znalosti rychle zastarávají, ale kompetence zůstávají, a to zaměstnavatelé požadují. Chceme, aby učitelé věděli, co znamená učit kompetenčně, a dokázali to promítnout do výuky. Mnozí už to dělají, jen je třeba jim pomoct to správně uchopit a zasadit do širšího rámce. Doposud jsme se také zaměřovali hlavně na děti a školní prostředí, ale teď vidíme potřebu změny v celkovém přístupu společnosti ke vzdělávání. Svět práce se mění rychle a chceme podpořit i dospělé, aby chápali nutnost rozvíjet své dovednosti celý život.

Jinak řečeno, když má člověk vysokou školu, nestačí to.

Možná je to nadsázka, ale opravdu by se každý měl učit něco nového každý den. Hlavní je změnit přístup, vnímat vzdělávání jako radost, a ne povinnost. Naše generace často školu vnímala negativně, bohužel i dnešní děti do ní většinou nechodí rády. Studie Health Behaviour in School-aged Children z Univerzity Palackého jasně ukazuje, že se do školy těší pouze devět procent českých dětí a teenagerů, což nás řadí k zemím s nejnižší mírou pozitivního vztahu ke škole v Evropě i ve světě. Navíc tento vztah se v posledních 10–15 letech zhoršuje.

Ke zmíněnému celoživotnímu vzdělávání máte už připravený konkrétní projekt?

Zatím jsme na začátku, máme spíše představu. Cílem bude dělat osvětu a změnit pohled na vzdělávání, aby lidé nevnímali učení jako nepříjemnost. Často totiž slyšíme: „už jsem se naučil dost, nechci dál“, a to je problém. Podle šetření Adult Education Survey 2022 Českého statistického úřadu se do dalšího vzdělávání zapojilo 45 procent osob ve věku 18–69 let, což je o procentní bod méně než v roce 2016.  Nejčastěji uváděným důvodem neúčasti na dalším vzdělávání u dospělých je, že to nepotřebují.  A evropské statistiky také tuto neradostnou skutečnost potvrzují. Ve srovnání s průměrem EU, kde se chce dále vzdělávat celá čtvrtina lidí, je to u nás jen devět procent.