Česká distribuční soustava není připravená na rozvoj fotovoltaiky. Podle Petra Částka z Columbus Energy potřebuje jak investice do zařízení, tak zvládnout řízení špiček, kdy obnovitelné zdroje začnou najednou dodávat víc než obvykle. Tato adaptace podle něj potrvá deset, možná dvacet let. I proto se fotovoltaika vyplatí hlavně tomu, kdo dokáže energii akumulovat a využít doma.
Asi nejžhavějším tématem fotovoltaiky je připravenost a kapacita přenosové soustavy. Jak na tom podle vás jsme?
Naše distribuce nebyla na špičky, kdy lidé potřebují odvádět do sítí přebytky energie, vůbec připravená. Protože doposud šlo zjednodušeně řečeno o tok jedním směrem, od elektrárny přes distributora ke klientům. Najednou se vám ale z centralizovaného a jednosměrného systému stává systém decentralizovaný a obousměrný.
Soustava na novou situaci není připravená jednak kapacitně, aby zvládla špičky produkce při dobrých podmínkách pro obnovitelné zdroje, jednak regulačně. To se ukázalo o Velikonocích, kdy začalo intenzivně svítit slunce, spotřeba velkých továren byla samozřejmě minimální a distribuce na to zareagovala tak, že malé solární elektrárny vypnula. Upřednostnila statické zdroje, se kterými se jí pracuje lépe.
Jestliže do té doby se říkalo, že odpojení obnovitelných zdrojů je jen teorie, a nikdy k němu nedojde, tak teď jsme to viděli v praxi. Navíc se nově mají podobné regulace dotýkat i nabíječek elektromobilů. Takže se vám může stát, že přes den vyrobíte energii, kterou síť neodebere, a v noci vám ta samá síť nedá šanci nabít elektromobil, protože to prostě neutáhne.
Fotovoltaik ale přibývá. Takže co teď s tím?
Musí se to řešit, ale bohužel se to nezvládne jen nějakým razítkem. Samozřejmě jde o vedení v zemi, ale také o transformátory, které usměrňují toky energie správným směrem.
Fotovoltaika má největší smysl ve chvíli, kdy se vyrobená energie hned spotřebovává. Panel ji vyrobí, střídač změní z jednosměrného proudu na střídavý a pračka nebo myčka ji hned použije. V reálu to ale takhle nefunguje. Proto se ukládá do baterií, které jsou však drahé a nedává proto smysl jich mít moc. Když jsou nabité, nezbývá než poslat energii distributorovi.
Samozřejmě, každý si chce výrobou přes léto zajistit zdroje na zimu, a proto prodávat. Z tohoto důvodu budou nutně nastávat potíže. Dnes už třeba máte mapy některých distributorů, kde nové zdroje připojí a kde ne. Už dopředu říkají, že si tam můžete fotovoltaiku pořídit, ale nedovolí vám pustit přetoky do sítě.
Za jak dlouho se to změní?
Rozhodně to není otázkou jednoho nebo dvou let. Podle mě tak deseti, dvaceti. Nejprve se budou muset posílit hardwarové prvky sítě a pak bude třeba se naučit to regulovat. Jako Česká republika jsme v tomto ohledu zaspali. Zavázali jsme se instalovat ročně 180 megawatt kapacity obnovitelných zdrojů. Loni jsme sice nainstalovali 280 megawatt, ale v těch předchozích letech cíl rozhodně naplněn nebyl. A přesto máme problém.
Nelze asi pominout, že distributorům boom fotovoltaiky přidělává problémy.
Přidělává, protože je s ní víc práce a je lepší mít nasmlouvané zdroje, u nichž si mohu říct, zda mají právě vyrábět či nikoliv. Pokud ale chceme jít cestou čisté energie, tak budou fosilní zdroje či jádro muset spíš vyrovnávat zdroje obnovitelné. Na to ale není nikdo připravený.
Řekněme, že jsem člověk, který až dodatečně zjistil, že ho nikdo nepřipojí do sítě. Co dělat?
I mně osobně teď řekl distributor, že mě připojí až v březnu příštího roku. První věc, kterou se může člověk zabývat, je akumulace. Baterie ovšem stojí statisíce a přikupovat je pouze dočasně, než vás někdo připojí, nedává smysl. Zajímavé je ukládání přetoků do vody. V okamžiku, kdy mám hodně energie, nahřívám bojler na mnohem vyšší teplotu než běžně. Dvousetlitrový bojler znamená zhruba 10 kilowatthodin. Což může dobře posloužit jako druhá baterie.
Další věcí je změna návyků v domácnosti. Doposud jsme byli zvyklí, že v noci funguje nízký tarif, takže se vyplatí například prát prádlo. S fotovoltaikou je třeba to dělat přesně naopak. Tedy spotřebovat co nejvíce elektřiny kolem poledne, od 11 do 15 hodin.
V takovém systému, při spotřebě kolem 40 až 50 kilowatt denně, si řekněme dvacet pošlete do spotřeby přímo, 15 si uložíte do baterie a deset do bojleru. Takže jste schopen být téměř soběstačný.
To je ale o balancování během dne. Na zimu v létě neuložíte.
Všechny moderní metody ukládání energie jsou skutečně pro uložení ze dne na den. Obecně je ale třeba neustále pracovat s akumulací. Nemít průtokový ohřívač na vodu ale nádrž. Mít tepelné čerpadlo, které ve dnech, kdy svítí slunce, předehřeje vodu na dny další.
Do jisté míry na to už reagují výrobci střídačů, které na sebe umožňují pověsit o 60 procent větší kapacitu panelů, než odpovídá jejich nominálnímu výkonu. Takže na deseti kilowattový střídač máte panely na 16 kWh. Tím pádem si během zimy vyrobíte dostatek elektřiny, protože z těch panelů na 16 kWh dostanete jen deset, což vám ale bude stačit.
Některé firmy rovnou v inzerátech slibují návratnost třeba do pěti let. Nikdo ale neví, jak se ceny budou vyvíjet. Dá se podle vás mluvit dopředu o návratnosti?
Samozřejmě, takové kalkulace vychází z dnešních cen. Já myslím, že ceny moc neklesnou a v takovém případě mi návratnost vychází tak na osm let. Musíte ale většinu spotřebovat doma, jen část prodávat a ceny nesmí dramaticky klesnout.
Pomůže nějak komunitní energie?
Může pomoci k tomu, že mohu energii vyrábět jinde, než kde ji spotřebuji. Ale pořád budete řešit problém s distribucí.
Vaše skupina vyvíjí fotovoltaické fólie, které půjde lepit na různé plochy. Přinese to zpřístupnění tohoto zdroje více lidem?
Hlavní výhodou těchto perovskitových článků je, že je můžete umístit třeba na budovy, kde by klasické panely vypadaly ošklivě. Typicky třeba na domy, které jsou z velké části prosklené.
Pro většinu uživatelů je to zatím drahé, a tudíž ne moc dostupné. Na druhou stranu jsou tyto články vyvinuté firmou Saule Technologies efektivnější než ty klasické, na bázi křemíku. Je to ověřené v praxi, protože první perovskitové fólie už fungují v Dubaji.
Výhodou také je, že když budete chtít třeba za 15 let zvýšit výkon svých panelů, tak je těmi fóliemi jen přelepíte. Věřím, že v budoucnosti bude jejich cena klesat. Jak se začnou vyrábět masově, může se stát, že přijdou inovace, kdy je třeba půjde instalovat na rámy okem nebo rolety. Rozhodně to ale bude vždy hlavně otázka designová.
Kromě připojování do sítí se jako docela velký problém fotovoltaiky ukazují požáry. Hlavně proto, že se špatně hasí.
V první řadě je třeba panely, střídače a vše ostatní odpojit od sítě. Proto vždy instalujeme jednoduché uživatelské tlačítko, které vše odpojí za vás. Tedy panely, střídače i baterie. V podstatě udělá malý lockdown.
V té chvíli systém přestane vyrábět. Určité napětí ale na panelech zůstane, protože panel je jak článek, na jehož výstupu je v případě osvitu určité napětí. Kromě vypínačů ale máme patentovanou technologii, která detekuje elektrický oblouk. V případě zkratu pak začnou naše zařízení ze speciálních pásek vypouštět plyn, který vytlačuje kyslík, a tím omezuje hoření a zároveň zařízení i ochlazuje. Tyto „samozhášecí“ pásky jsou součástí ochranných pouzder. Je to první ochrana a zásah ještě dříve, než se na místo dostane někdo, kdo je schopen hasit.
Na co je ještě třeba myslet?
Že si kupujete systém na řadu let. Řada dodavatelů vám nabídne klasickou dvouletou záruku a na samotné panely třeba třicet let. Ovšem ty nebudete reklamovat u toho dodavatele ale výrobce. My nabízíme deset až patnáct let na celé dílo a přijde nám to takto pro uživatele výhodnější. Včetně revizí a servisu. Zákazník reklamuje poruchy přímo u nás. Jsme schopni rychle vyměnit kus za kus.
Petr Částek
Petr Částek je členem představenstva společnosti Columbus Energy, jejíž mateřská skupina patří k největším dodavatelům fotovoltaiky v Polsku. V minulosti byl generálním ředitelem TG Community Holding nebo BK Instal.
