Průmysl kdysi zdevastoval přírodu Krušných hor a buldozery srovnaly se zemí většinu původní architektury, aby nepřipomínala Sudety či Sasko. Dnes se oblast nebývale zvedá. Slovy Josefa Hroudy, který na Božím Daru buduje dva bytové domy na místě hotelu Slunečná a ubytovny Slovanka, je lokalita cítit svěžestí a zdejší lesy jsou po rekultivaci mladé. Architekt Karel Jiras navrhl pro oba domy unikátní podobu hrázděné architektury, která do tohoto kraje historicky patří.
Karlovarský kraj je leckde stále chudý a zdevastovaný, zatímco Krušné hory se stávají čím dál populárnějšími a dražšími. Jak to jde dohromady?
Josef Hrouda: My Karlovarský kraj vnímáme úplně jinak. Pro nás je to krásný kraj spojený především s lázeňstvím, světoznámým filmovým festivalem, ale pro nás je důležité, že hlavně s krásnou přírodou. Ta si v minulosti okusila své. Prošla si obdobím exhalací a poničenými lesy, které však dnes již v České republice patří mezi ty nejkrásnější a nejzdravější. Díky rekultivacím jsou totiž mladé, kolem padesáti a šedesáti let. Zdejší krajina se v celé řadě míst podobá skoro až severským zemím.
Láká hosty i trochu jiný terénní reliéf než u jiných hor?
JH: Určitě je specifické, že Krušné hory v podstatě nabízejí náhorní plošinu. Z různých míst, řekněme za deset až patnáct minut, vystoupáte do hor a pak můžete jet terénem, který zvládne i ten, kdo není vyslovený běžkař nebo cyklista. Zatímco v Krkonoších nebo Jizerských horách pořád stoupáte nebo klesáte, tady jedete pohodlně, a přitom máte krásný výhled.
Karel Jiras: Pamatuji si, že jako dítě jsem byl dokonce ve Slovance na škole v přírodě a už nikdy jsem se sem nechtěl vrátit. Po létech mě překvapilo, jak jsou tu zdravé lesy a že jde v podstatě i z hlediska ovzduší snad o nejzdravější místo v Česku. A díky té pověsti zdevastovaného území nezastavěné.
Je tohle důvod, proč jste se rozhodli investovat právě v Božím Daru? Nebo je v tom třeba i ekonomická dostupnost objektů ve srovnání řekněme s Krkonošemi nebo Šumavou?
JH: Společně s mým obchodním partnerem Radkem Wolfem jsme k areálům Slunečná a Slovanka přišli trochu řízením osudu během covidu. Ale určitě vnímáme, že zdejší kraj ještě není turismem tak zatížen jako ty ostatní. Hodně se teď děje kolem Klínovce, ale nemyslím si, že rekonstrukce tamního hotelu bude znamenat masivní, násobný nárůst turistů.
V Božím Daru tomu podle mě bude bránit město, které se nechce a dá se říci ani nemůže z celé řady důvodů rozšiřovat. Celé zastupitelstvo i se starostou se nemění už zhruba dvacet let a chtějí městečko udržet hlavně pro místní obyvatele, jen s určitou kapacitou pro turisty. Pravděpodobně se poučili z některých jiných lokalit, kde to rozšiřování nedopadlo nejlépe.
Zatímco některá jiná místa jsou sezoně doslova narvaná a mimo sezonu prázdná, tak tady ty výkyvy nejsou tak velké. Také my chceme přitáhnout lidi k trvalému bydlení. Už jen proto, že když je ve městě v létě 35 stupňů, tak tady je míň a dá se tu dýchat.
Podle toho by se zdálo, že vyhlášení CHKO vám bude spíš vyhovovat.
JH: Ta ochrana podporuje neopakovatelnost některých příležitostí. Ani kdyby tu ale nebylo CHKO, tak pořád existuje řada dalších faktorů, které vám neumožní stavět. Tady na Božím Daru je to třeba kapacita vody, přírodní rezervace a UNESCO.
Popisujete to skoro jako ráj. Všude, kde jsou lidé, ale narůstá hluk, světelný a vizuální smog…
JH: Na Božím Daru jsou tři hotely. Všechny v jednom místě a dál do města se nerozšiřují. Nejsou tu diskotéky, nejsou tu večerky, takže je tu relativně ticho. Dokonce i pouliční osvětlení zajišťují historické lampy, které dávají trochu jiné světlo, než je běžné. Protože naše bytové domy budou zvenku upomínat na hrázděnou architekturu, chtěli jsme je nasvětlit. Ani na to se ale samospráva moc netvářila.
Jak jste přišli ke hrázděné konstrukci?
KJ: Nejprve jsme samozřejmě začali uvažovat, co by se do toho prostoru hodilo a co by ho dotvářelo. Trošku jsme se obávali, jak veřejnost naše nápady přijme, ale zjistili jsme, že se líbí. Památkáři byli přísní, ale nakonec velmi vstřícní.
Jak vlastně uvažujete, když chcete, aby stavba respektovala okolí a zapadla do něj?
KJ: Za celý svůj život jsem nenarazil na případ, kdy by investor řekl: něco vymysli, máš volné pole působnosti. Takže vždycky máte nějaké zadání. Pak si musíte prohlédnout okolí, podívat se na historii území..., což se hodně dělá třeba v Německu, zatímco u nás jsme se k tomu postavili trochu destruktivně. Tady šlo o cíl vrátit městečku tvář, kterou někdy v 70. letech ztratilo. Proto bylo třeba nastudovat si historii a úplně vypustit z hlavy, co tam stojí dnes. Protože v Krušných horách byla tradiční architektura, která bohužel časem zmizela.
Neobjevil se odpor k tomu, že hrázděná architektura připomíná Německo?
KJ: Ne. Naším cílem bylo udělat vše pro to, aby nové objekty navázaly na historickou tradici. Do tohoto kraje hrázděné domy vždycky patřily.
Heslem dneška je udržitelnost. Jak vás ovlivňuje?
KJ: Popravdě si nemyslím, že co je udržitelné, kvalitní a hezké, musí být nutně dražší. Spíš mně přijde, že se lidé vyhýbají náročnějším řešením, aby si ulehčili život. Velmi špatným trendem dneška je, že projektant se přizpůsobuje schopnostem stavební fi rmy. Řemesla ubývají a vyučených zedníků je málo. Kolikrát když přijdete na stavbu, tak tam vlastně nevidíte zedníka s výučním listem. Proto se často volí jednodušší řešení hlavně v zájmu rychlosti, aby to stavební firmy vůbec zvládly. Tomu se pak podřizuje i technologie, na kterou nepotřebujete odbornost řemeslníka. Je to špatný trend, který asi bude pokračovat. My jsme touto cestou nešli a o tomto promlouvá nejen marketing našeho projektu, který je společným dílem vedení, tedy pánů Hroudy a Wolfa s Nikolou Pavlíčkovou.
Josef Hrouda
Je majitelem developerského projektu Slunečná & Slovanka. Zároveň je jednatelem stavební společnosti Wetbloc, s. r. o., která tyto projekty realizuje.
Karel Jiras
Je architekt. Dle svých slov se nejraději věnuje stavbám, jejichž energii obnovuje v souladu s historií a tradicí.
