Kdo má všechno a kdo nic? Deset zemí světa, kde se majetek soustředí v rukou vyvolených
Země s koloniální minulostí, monarchie postavené na ropě, ale i západní světová supervelmoc či evropský stát s rovnostářskou pověstí. Jaké státy se dostaly do žebříčku zemí s největší majetkovou nerovností a proč? Nový Global Wealth Report 2025 ukazuje, jak hluboké propasti dělí elity od zbytku společnosti. Hodnotí země pomocí Giniho koeficientu, který měří, jak nerovnoměrně je rozdělen skutečný majetek – akcie, firmy, nemovitosti a kapitál. Čím blíž je jeho hodnota k 1, tím víc se bohatství soustředí v rukou úzké skupiny. Kdo se ocitl v první desítce – a které dvě vyspělé země vás možná překvapí?
10. Mexiko
Giniho koeficient: 0,72
Mexiko je typickým příkladem země, kde se střetává velký ekonomický potenciál s hluboce zakořeněnými strukturálními problémy. Na jedné straně má země rozvinutý průmysl, blízkost Spojených států a milionáře, kteří si užívají životní styl západních elit. Na straně druhé zde žijí miliony lidí v chudobě, často bez přístupu k základnímu zdravotnictví, vzdělání nebo bezpečnosti. Rozdíly jsou viditelné i geograficky – zatímco severní regiony napojené na americký trh prosperují, jih země je výrazně chudší.
Velkou roli hraje i korupce, násilí a vliv drogových kartelů, které oslabují státní instituce. V kombinaci s nedostatečně progresivním daňovým systémem tak vzniká situace, kdy bohatí stále bohatnou, zatímco chudší vrstvy stagnují.
9. Turecko
Giniho koeficient: 0,73
Turecko je zemí obrovských kontrastů. Na západě, v Istanbulu a Ankaře, najdeme moderní čtvrti plné luxusních hotelů a výškových budov, zatímco ve východních regionech se životní podmínky blíží spíše venkovským oblastem Blízkého východu. Bohatství je koncentrováno v rukou několika velkých rodinných konglomerátů a firem blízkých politické moci, které ovládají bankovnictví, stavebnictví i energetiku.
Ekonomická krize posledních let spojená s hyperinflací zasáhla především střední a nižší vrstvy, které viděly, jak jim úspory mizí doslova před očima. Bohatší Turci dokázali své majetky ochránit díky investicím do dolarových aktiv nebo nemovitostí, zatímco běžní lidé přišli o velkou část hodnoty svých peněz. K tomu se přidávají sociální a politické rozdíly mezi sekulárními a náboženskými komunitami, což ještě víc rozděluje společnost.
8. Indie
Giniho koeficient: 0,74
Indie je známá svou velkou rozmanitostí. Na jedné straně tu máme miliardáře, kteří vlastní globální konglomeráty v oblasti IT, farmacie nebo těžby a staví si nejdražší rezidence světa. Na straně druhé stále žije více než 75 milionů lidí pod hranicí extrémní chudoby, mnozí z nich ve slumech bez základní infrastruktury. Situace se ale nicméně zlepšuje, ještě okolo roku 2012 žilo podle Světové banky v extrémní chudobě přes 344 milionů Indů.
Nerovnost má v Indii i kulturní a historický rozměr. Kastovní systém stále nepřímo ovlivňuje přístup ke vzdělání, práci a majetku. Ekonomický růst se navíc koncentruje hlavně ve velkých městech, jako je Dillí, Bombaj nebo Bengalúr, zatímco venkov a chudší regiony zůstávají mimo hlavní proud rozvoje.
7. USA
Giniho koeficient: 0,74
Spojené státy jsou v tomto seznamu jednou z nejvyspělejších zemí a ukazují, že bohatství a extrémní nerovnost mohou existovat vedle sebe. Podle reportu společnosti Redfin je nejbohatší jedno procento Američanů natolik bohaté, že by teoreticky mohlo koupit 99 procent všech domů v zemi, aniž by se zadlužilo.
Zatímco technologičtí miliardáři jako Elon Musk nebo Jeff Bezos bohatnou raketovým tempem, střední třída často stagnuje a stále více se zadlužuje, aby si udržela životní standard.
Velkou roli hraje slabá sociální záchytná síť – v porovnání s Evropou mají USA omezené veřejné zdravotnictví, minimální podporu bydlení a vysoké školné. To vede k situaci, kdy pro běžné rodiny je téměř nemožné ušetřit a investovat, zatímco horní vrstvy díky kapitálovým výnosům dále násobí své bohatství.
6. Švédsko
Giniho koeficient: 0,75
Švédsko je největším překvapením tohoto žebříčku. Má pověst rovnostářské země s vysokými daněmi, silným sociálním systémem a téměř stejnými příjmy pro všechny. Jenže to platí pouze u příjmů, ne u majetku. Klíčové průmyslové podniky, banky a investiční fondy ovládá několik historicky vlivných rodin a trustů, které mají kořeny ještě v 19. století.
Běžný Švéd sice vlastní byt, dům nebo auto, ale největší část bohatství – akcie, firmy a investiční aktiva – je koncentrována v rukou malé elity. Tento rozdíl je často skrytý, protože Švédsko působí navenek velmi rovnostářsky, ale v oblasti vlastnictví kapitálu je propast obrovská.
5. Saúdská Arábie
Giniho koeficient: 0,78
Saúdská Arábie je země nesmírného ropného bohatství, které je ale rozloženo velmi nerovnoměrně. Největší část příjmů z ropy a klíčových státních podniků patří královské rodině a s ní spojené elitě. Jejich bohatství dosahuje přes 1,4 bilionu dolarů.
Střední třída je slabá, většina lidí má omezený přístup k investicím a vlastnictví. Nerovnosti jsou navíc posíleny sociální hierarchií a nerovným postavením žen v tradiční společnosti.
Přestože korunní princ Muhammad bin Salmán spustil reformní program Vision 2030, který otevírá ekonomiku zahraničním investicím, bohatství stále zůstává v rukou těch, kteří ovládají ropný sektor a klíčovou infrastrukturu. Velká část populace navíc stále spoléhá na státní dotace a příspěvky, což ještě víc fixuje mocenské postavení elit.
4. Spojené arabské emiráty
Giniho koeficient: 0,81
Emiráty působí na první pohled jako země neomezených možností – luxusní auta, mrakodrapy, drahé obchody. Ale tento lesk stojí na zádech obrovského počtu levných zahraničních pracovníků, kteří tvoří většinu obyvatel a žijí v podmínkách blízkých novodobému otroctví. Nemají občanství, nemají právo na sociální zajištění ani podíl na bohatství, které pomáhají vytvářet.
Moc a bohatství drží ve Spojených arabských emirátech v rukou královská rodina a úzký okruh podnikatelské elity napojené na státní struktury.
3. Jihoafrická republika
Giniho koeficient: 0,81
Jihoafrická republika nese stále hluboké jizvy apartheidu, který oficiálně skončil před třiceti lety. Většina půdy, velkých firem a investičních fondů zůstala v rukou bílé menšiny, zatímco černošská populace je často odkázána na nekvalifikovanou práci s nízkými mzdami. Asi 10 procent populace ovládá 80 procent bohatství země. Nerovnosti mají tak nejen ekonomický, ale i etnický a historický rozměr, který se velmi těžko překonává.
Velká města jako Johannesburg nebo Kapské Město jsou doslova rozdělena zdmi – vedle luxusních vil s ochrankou stojí slumy bez elektřiny a kanalizace. Zatímco malé procento obyvatel žije na úrovni západní elity, zbytek společnosti se potýká s nezaměstnaností, kriminalitou a nedostatkem vzdělání. Ekonomika roste příliš pomalu, aby tuto propast dokázala zacelit.
2. Rusko
Giniho koeficient: 0,82
Rusko je učebnicový příklad oligarchizace majetku. Po pádu Sovětského svazu v 90. letech se klíčové státní podniky dostaly do rukou malé skupiny lidí, kteří se během několika let stali miliardáři. Dodnes je většina ruského bohatství v rukou desítek oligarchů napojených na politickou moc a Kreml.
Běžní Rusové mají často nízké úspory a jen omezené možnosti sociální mobility, zejména mimo velká města jako Moskva a Petrohrad. Současná válka a sankce sice omezily část luxusu ruské elity na Západě, ale jejich klíčová aktiva – ropa, plyn, těžba a průmysl – zůstávají nedotčena. Propast mezi běžným občanem a elitami je tak jedna z největších na světě.
1. Brazílie
Giniho koeficient: 0,82
Brazílie je nejextrémnějším případem majetkových nerovností na světě. V jedné ulici v São Paulu můžete vidět honosné mrakodrapy a luxusní byty s výhledem na město, a jen pár metrů dál začínají favely, kde lidé žijí ve slumech bez kanalizace a základní infrastruktury. Historicky byla Brazílie poznamenána nerovným rozdělením půdy a přírodních zdrojů, které vždy patřily velkým statkářům a průmyslovým magnátům.
I když země zažila v posledních dekádách období hospodářského růstu a vznikla nová střední třída, většina výhod zůstala v rukou horních deseti procent obyvatel. Pandemie covidu-19, politická nestabilita a inflace v posledních letech navíc rozdíly ještě prohloubily. Podle sociologů se Brazílie ocitla v bludném kruhu: extrémní nerovnosti brání stabilnímu růstu, a stabilní růst by byl přitom klíčem k jejich snížení.
