Štíhlý na přání? Lék na každé shozené kilo vyjde na sedm tisíc korun
Ručička na váze letí dolů. Z původních 106 k 79 kilogramům. „Prostě zmizí chuť. Nepotřebuju sladké ani pizzu, a když vidím smažené, dělá se mi špatně,“ vysvětluje pětatřicátník Michal, jak se mu povedlo za necelý rok zhubnout téměř o 30 kilo. Novodobé požírače kilogramů užívají lidé všude po světě. A platí za ně nemalé částky, protože léky jako Ozempic nebo Mounjaro fungují.
Michal – jméno redakce na jeho přání změnila – začal s nadváhou bojovat zhruba před deseti lety. Stres z práce kompenzoval večerním přecpáváním se a kvůli rodině mu zároveň nezbývalo tolik času na sport jako dříve. Záhy se to projevilo na jeho postavě. „A tak jsem se před necelým rokem rozhodl, že zkusím léky na hubnutí, když stačí jen jednou týdně aplikovat injekci,“ popisuje Michal. Užívá Mounjaro, lék s účinnou látkou tirzepatid. A přestože ho tato hubnoucí kúra stojí zhruba dvanáct tisíc korun měsíčně, nelituje. Díky léku pro něj není těžké odříkat si, protože nemá hlad ani chuť k jídlu. „A mizí i chuť na alkohol,“ popisuje a raduje se z výsledku. „Zhubl jsem a teď už jsem začal dávky snižovat. Ale úplně přestat asi nepůjde, pokud si budu chtít váhu zachovat,“ uvažuje Michal.
Když lékař přivře oko
Podobné příběhy se šíří sociálními sítěmi. Nejen celebrity, influenceři, ale také podnikatelé nebo zcela nenápadní lidé, ti všichni popisují své hubnutí a sdílejí radost z viditelných úspěchů. I v Česku se léky, po kterých váha padá takřka sama, staly velmi žádaným artiklem. A to navzdory tomu, že jsou relativně drahé. Cena začíná přibližně na čtyřech tisících korun měsíčně, ale může se vyšplhat podle dávkování i na několikanásobek.
Má to však ještě další háček – a proto také Michal nechtěl zveřejnit své skutečné jméno. Léky jsou dostupné pouze na lékařský předpis pro lidi, kterým lékař diagnostikoval obezitu. A ta má své exaktní vyjádření: body mass index (BMI) pacienta přesahuje hodnotu 30, případně dosahuje hodnoty 27 a více, přičemž se u pacienta vyskytuje nějaká komplikace související s nadváhou, například vysoký krevní tlak nebo zvýšená hladina cholesterolu.
Ani jedno z toho ale není případ Michalův ani mnohých dalších lidí, jimž přesto lékaři preparát předepsali. Pokud by jim užívání léku způsobilo zdravotní obtíže, zodpovědnost padá na lékaře, který vystavil recept. V případě nežádoucích následků může lékař čelit disciplinárnímu řízení ze strany lékařské komory a možný právní spor může vyústit i v povinnost lékaře uhradit léčbu zdravotních komplikací.
Přesto se najde nemálo lékařů, kteří do takového rizika jdou. Možná také proto, že o nových lécích uvažují v širším kontextu a spatřují v nich skutečně převratnou věc.
Ozempikem to začalo
První z průkopnických preparátů na léčbu obezity s komerčním označením Ozempic pracuje s účinnou látkou semaglutid, která napodobuje hormon GLP-1. Ten se ve střevech uvolňuje po jídle a mozek na něj reaguje snížením pocitu hladu. Dánská společnost Novo Nordisk ho původně vyvinula pro obézní pacienty s cukrovkou – a k této léčbě se také primárně používá.
Později společnost uvedla na trh lék Wegovy, který je od května dostupný i v Česku. Ten obsahuje stejnou účinnou látku, jen ve vyšší dávce a je už registrovaný přímo jako lék na hubnutí. Pro stejný účel lze využívat i zmíněné Mounjaro, které je produktem americké společnosti Eli Lilly a staví na účinné látce tirzepatid. Mounjaro kromě napodobení účinků hormonu GLP-1 působí zároveň jako další hormon zvaný GIP, díky čemuž tlumí chuť k jídlu ještě účinněji.
Sedm tisíc korun za kilogram shozené váhy
Balení nejsilnějších per Mounjaro na tři měsíce stojí až 26 tisíc korun. Mnozí uživatelé na sociálních sítích však sdílejí informaci, že si pořizují nejvyšší sílu léčiva, ale dávkují menší dávky, než by měli. Pokud vyjdeme z údaje, že tříměsíční dávka léku Mounjaro stojí 26 tisíc korun, za dobu 72 týdnů, kdy byl podle klinických studií prokázán průměrný úbytek váhy 23 kilogramů, zaplatí pacient za léčbu 156 tisíc korun. Přepočítáno na zmíněný úbytek váhy jej Mounjaro vyjde přibližně na sedm tisíc korun na kilogram.
U distributorů lze objednat pět druhů léku Wegovy s množstvím účinné látky od 0,25 do 2,4 miligramu. Tři z nich do jednoho miligramu budou stát přibližně čtyři tisíce korun, nejsilnější pera s injekčním roztokem téměř sedm tisíc. Každá krabička by měla stačit na čtyři týdny.
Velké očekávání u obezitologů vyvolává lék s novou účinnou látkou orforglipron, který chystá společnost Eli Lilly. Místo injekcí má být v tabletách, jež by mělo jít polykat kdykoli během dne a bez ohledu na jídlo. Společnost uvedla, že vyrobila miliony tablet a čeká jen na konečné schválení, které by mohlo přijít už na konci letošního roku. Podle výrobce budou tablety levnější než injekce konkurenčních léků.
Obezita a dvě stě komplikací
Jak silný komerční potenciál tyto léky v Česku mají, to vyplývá z neradostných statistik. Dvě třetiny české populace trpí nadváhou nebo obezitou a k dramatickému nárůstu došlo rovněž u dětí. Jak zdůrazňuje vedoucí Divize diabetologie a endokrinologie ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady Ludmila Brunerová, šetření Státního zdravotního ústavu ukázalo až strašidelný rozdíl ve srovnání let 2021 a 2016. Dětská obezita narostla trojnásobně, a to již u pětiletých dětí. Dříve tento problém nejen že nebyl tak masivní, ale nastával až ve věku jedenácti až třinácti let. Situaci podle lékařky akcentoval lockdown a další epidemiologická opatření v době pandemie covidu-19.
„Obezita je opravdu nemoc. A i když to definovala Světová zdravotnická organizace už v roce 1948, což už bude za chvíli osmdesát let, stále to ani řada mých kolegů neakceptuje. Jistěže v padesátých letech, která byla chudá, obezita takový problém nepředstavovala, teď je ale situace už dávno jiná,“ konstatuje lékařka.
Přínos nových léků na hubnutí pro lidské zdraví považuje Ludmila Brunerová za jednoznačný. Po dlouhých letech totiž podle lékařů dostal svět něco, co opravdu zabírá. Nejde jen o obezitu samotnou, ale také o skutečnost, že se s ní pojí více než dvě stě dalších komplikací.
„A je nutné říci, že postihují všechny orgánové systémy. Každého asi napadne cukrovka druhého typu, zvýšená hladina tuků v krvi, zvýšená hladina kyseliny močové, samozřejmě kardiovaskulární komplikace, vyšší výskyt infarktů, mozkových příhod a podobně. Dále s obezitou souvisí nezanedbatelný dramaticky vyšší výskyt nádorů, typicky zažívacího traktu či nádorů ledvin. A přidávají se psychické potíže. Je jednoznačně prokázáno, že pacienti, kteří jsou obézní, mají vyšší riziko úzkostných, depresivních poruch a demence,“ vyjmenovává Brunerová.
K tomu je nezbytné ještě připočíst škálu mechanických komplikací, jež člověku s kilogramy navíc dramaticky sníží kvalitu života – artrózu nosných kloubů, reflux, inkontinenci, astma nebo ženskou neplodnost. U řady obézních mužů zase výzkumy ukazují na nízkou hladinu testosteronu. O obezitě je proto podle lékařů dnes potřeba uvažovat i v kontextu toho, na kolik zdravotní systém následně přijde léčba všech těchto souvisejících onemocnění.
V číslech to konkrétněji v rozhovoru pro e15 magazín nastiňuje přednosta Centra diabetologie IKEM Martin Haluzík: Například léčba selhání ledviny kvůli obezitě stojí milion korun ročně, u infarktu tři sta tisíc. Přitom maximální dávka léku na obezitu vyjde ročně zhruba na osmdesát až sto tisíc korun. Pacienti si léky hradí sami, pojišťovna na tuto léčbu nepřispívá. Alespoň prozatím.
Geny, které pomáhaly přežít hladomory
Pacienti, jimž se podařilo zhubnout, se dramaticky zlepšili ve všech psychologických aspektech, což má dopad i na jejich fyzické zdraví, přibližuje závěry komplexních studií lékařka Brunerová. S obézními lidmi pracuje už řadu let a zdůrazňuje jednu zásadní věc: Někdy se takovým lidem nemusí dařit hubnout, ani když chtějí. Jsou za tím geny. Nikoli jen jeden gen – takové případy jsou podle ní zcela výjimečné a týkají se vzácných onemocnění. Za naprostou většinu obezity může více genů, které vedou k určitému nastavení metabolismu, tukové tkáně a regulačních center příjmu potravy. A všechny predisponují k tomu, že člověk přibírá na váze.
„V dobách nedostatku lidem umožnily evolučně přežít. Kdo měl metabolismus nastavený tak, že preferenčně ukládal do zásob, přežil i období, kdy potrava nebyla. Ovšem dnes, v situaci, kdy máme všeho více než dost, se stejný genotyp stává pro člověka, extrémně vyjádřeno, sebevražednou zbraní,“ vysvětluje.
Výrazně se za dobu posledních desítek let změnila i energetická hodnota potravin, ale naopak neúměrně k tomu poklesla fyzická zátěž. „Co tím chci říci? Že režimová opatření typu pohyb a zdravá strava jsou sice u obézních lidí základ, ale očekávat, že díky nim dlouhodobě a významně zhubnou, je v zásadě nereálné. Vyžaduje to totiž extrémní motivaci a nasazení pacienta, stejně jako jeho lékaře či terapeuta. Musíte s ním být neustále v kontaktu a neustále ho motivovat, protože obezita je opravdu až ze sedmdesáti procent geneticky podmíněná,“ konstatuje lékařka.
Jinak se děje pořád to stejné dokola – pacient chvíli režim dodrží, zhubne třeba třicet kilo, ale pak zase nabere čtyřicet. Mnoho jejích pacientů během svého života shodilo a znovu nabylo stovky kilogramů.
A v tom se mimochodem liší reálný svět od televizního. Lékařka zmiňuje, že účinkující pořadů typu Extreme Weight Loss, v Česku Extrémní proměny, uspějí jen proto, že kolem sebe mají také extrémní podporu všech možných specialistů. V dlouhodobou udržitelnost po ukončení pořadu Brunerová nevěří.
Podle studií totiž lidé bojující s obezitou konvenční cestou i přes striktní režimová opatření dosahují váhového úbytku jen zhruba tří až pěti procent, a to pouze po přechodnou dobu. Léky s účinnou látkou tirzepatid v klinických studiích vedly k průměrnému úbytku hmotnosti až 23 kilogramů během 72 týdnů, u semaglutidu to bylo kolem patnácti kilo.
Jen režim nestačí
Přísný režim s ohledem na stravu a pohyb musejí samozřejmě přijmout za svůj také uživatelé nových léků. Jde především o to, aby žili zdravě a váhu si udržovali co nejdéle i bez preparátů. Prozatím platí, že jakmile léky vysadí, ručička na váze obvykle začne opět stoupat.
Samotný pohyb bez snižování příjmu energie nestačí, připomíná nutriční specialista Miloslav Šindelář, který pracuje i s obézními pacienty. Tělo totiž začne po nějaké době stejně šetřit na horší časy. Zásadní je proto strava. „Získáváme z ní energii k udržování tělesných funkcí a provádění každodenních činností, a to ve formě makroživin. Jsou to bílkoviny, tuky a sacharidy. Bohužel velká část Čechů považuje za čtvrtou makroživinu alkohol. Možná to je jeden z důvodů, proč jsme jako národ obézní,“ pozastavuje se Šindelář.
Alkohol nejen že blokuje metabolismus, protože plní játra toxickými látkami, jako je etanol, což může zpomalit hubnutí, ale zároveň je bohatým zdrojem energie. Jeden gram alkoholu obsahuje téměř dvojnásobek kalorií oproti gramu sacharidů nebo bílkovin.
Kolik stojí hubnutí
K hubnutí, a zejména následnému udržení váhy je podle nutričního specialisty Miloslava Šindeláře potřebný ze všeho nejvíce komplexní přístup. Na ten není dosavadní systém zdravotní péče v Česku nastavený, motivovaný pacient si ho ale může poskládat sám. Vyjdeme-li z varianty, že hubnoucí není diagnostikován jako obézní a nemá nárok na úhradu péče specialistů, čekají ho následující výdaje.
Za nové léky na hubnutí zaplatí nejčastěji čtyři až osm tisíc korun měsíčně. Tedy dvě až tři stovky denně. „Stejně jako když půjdete do KFC. Je to moc, nebo málo?“ ptá se Brunerová.
Nutriční specialista si za prvotní konzultaci naúčtuje zhruba 1500 korun a za každé další sezení přibližně osm set korun. Nejprve k němu klienti chodí jednou měsíčně, později stačí návštěva po třech měsících.
Alespoň jednou měsíčně je dobré navštívit psychologa. Ten stojí obvykle 1500 až dva tisíce korun za sezení. „Doporučuji také minimálně dvakrát týdně silový trénink, abyste co nejvíce ochránili svalovou hmotu, a zbytek kardio trénink,“ dodává Šindelář. Člověk odhodlaný hubnout si tak může připočítat dalších 1500 až dva tisíce korun pro trenéra.
Investice do hubnutí se vším všudy tedy začíná přibližně na sedmi tisících korunách měsíčně, ale snadno přesáhne třicet tisíc korun za měsíc.
Miloslav Šindelář se profesně zabývá zejména dlouhověkostí, přesněji tím, jak žít co nejdéle, ale zároveň co nejkvalitněji. A právě obezita kvalitu života do velké míry ovlivňuje. „V extrémních případech může člověku zkrátit život až o deset let. Opravdu bych ji nepodceňoval,“ zdůrazňuje Šindelář.
Svět štíhlých lidí. Podle informací lékáren Dr. Max byla ještě loni útrata samoplátců za antiobezitika v nižších jednotkách milionů, letos se už pohybuje kolem deseti. A podíl samoplátců rapidně roste.
Lékaři se shodují, že není divu. Jde o účinné léky, které nejen že zabírají, ale mají i minimální počet vedlejších negativních účinků. Nejčastěji jde o nevolnosti nebo střevní problémy. A naopak mají až překvapivě mnoho dalších pozitiv. U diabetiků například snižují riziko infarktu, mají dobrý vliv na duševní rovnováhu. Semaglutid chrání ledviny a mohl by mít podle různých studií i efekt na neurodegenerativní nemoci, jako je demence.
Britská Agentura pro regulaci léčiv a zdravotnických produktů zase poukazuje, že přípravky, jako je Ozempic, Wegovy či Mounjaro, by mohly ovlivňovat hormonální rovnováhu a zvýšit plodnost u žen, jež měly dříve s otěhotněním potíže.
„Když to shrnu, tak konečně máme po letech v ruce nějaký účinný nástroj, který funguje na obezitu. Vidím v tom obrovský smysl. Samozřejmě aktuálně nemá český zdravotnický systém na to, aby všem léky hradil. Doufám, že se dožiju chvíle, kdy opravdu obezitu budeme léčit v rámci primární péče třeba jako dnes hypertenzi,“ konstatuje Brunerová.
