Od rizika k nejhodnotnějším firmám světa. Jak Accel vyrostl v lídra globálního venture kapitálu

Rok 1983, Kalifornie. Silicon Valley už několik let udává tempo technologické revoluce, v garážích a malých kancelářích se rodí produkty, které brzy bez nadsázky změní svět – od prvních přenosných počítačů přes herní konzole až po Sony Walkman. Vzduch je nabitý inovacemi a investoři poprvé naplno obracejí svou pozornost k technologiím, investují do nových vychytávek i softwarů. Přesně v tomto prostředí vzniká ve sluncem rozpáleném Palo Alto investiční společnost Accel, která brzy vyroste v jeden z nejúspěšnějších venture kapitálových fondů na světě.

Patterson a Swartz se poprvé potkali už během studií inženýrství na Harvardu, ale skutečně se spřátelili až při práci v Citicorp Venture Capital, jedné z vůbec prvních venture kapitálových firem ve Spojených státech. Tehdy se svět venture kapitálu teprve formoval. Po prasknutí technologické bubliny v roce 1969, kdy ceny akcií počítačových firem po Apollu inspirovaném boomu propadly až o 80 %, na trhu zůstalo jen asi padesát společností – jména jako Xerox nebo Kodak, bezpečné volby pro institucionální investory. Pod povrchem však bublal dynamický, mnohem menší a riskantnější svět rizikového kapitálu, připravený na ty, kdo byli ochotni jít proti proudu.

Právě proto se Patterson a Swartz v roce 1978 spojili se zkušenějším Fredem Adlerem a přešli do nově vznikající Adler & Company. Stejně jako ostatní fondy té doby sázeli na diverzifikaci, startupy byly na samém začátku, a tak bylo možné investovat menší částky do širokého spektra odvětví – od polovodičů přes software až po zdravotnictví. Nikdo nevěděl, který sektor se příští rok stane hitem, a právě tato nejistota otevírala prostor pro odvážné investory.

Během pěti let trh explodoval a tempo růstu bylo ohromující. „Problém byl, že Fred nechtěl velkou firmu, ale my potřebovali růst, a také z něčeho žít. Trh rychle rostl a my měli dobrý track record, zkušenost z asi šedesáti zainvestovaných startupů,“ vzpomíná v podcastu 20VC Arthur Patterson, podle kterého se tehdy jasně ukázalo, že cesta vpřed musí být odvážnější a ambicióznější.

Specializace jako vize

A tak v roce 1983 vznikl fond Accel. Tandem Patterson-Swartz se v něm od začátku rozhodl pro specializaci: Accel bude investovat výhradně do technologií a bude u toho, když se rodí noví lídři kategorií. Oba v té době měli zkušenosti z venture kapitálu, každý měl navíc obor, kterému rozuměl více než většina ostatních investorů. „Já jsem se náhodou dostal k oboru komunikace a médií, už v roce 1975 jsem investoval do jednoho startupu z tohoto odvětví a znal jsem jej proto do detailu. Naopak Arthur byl jedním z prvních investorů do softwarových společností,“ vzpomíná ve zmíněném podcastu Swartz. „Když jsme se spojili, bylo jasné, že se zaměříme právě na tyto dva sektory. Tehdy tvořily jen 10–15 % všech investic, takže to byl risk, ale brzy se ukázalo, že právě technologie a média budou hnacím motorem příštích dekád,“ popisuje dnes zkušený investor.

Fond dostal název Accel, a jak dvojice dodnes s úsměvem ráda, vypráví, volbu určovalo především umístění v abecedě. „Chtěli jsme něco, co bude na začátku abecedy, protože naše příjmení byla vždycky na konci. Procházeli jsme slovník a narazili na hudební pojem ‘accelerando’, tedy postupné zrychlování. Najednou to všechno dávalo smysl,“ vypráví s úsměvem Swartz v podcastu 20VC.

Accel stavěli s jasnou vizí, od začátku odmítali rozptylovat kapitál na vše, co zrovna působilo atraktivně. Místo toho sázeli na segmenty, kde mohli být skutečnými odborníky, a hledali firmy schopné stát se lídry trhu. „Pokud jste lídr, děláte věci lépe. A pokud se odlišíte specializací, ostatní vás jen tak nenapodobí,“ vysvětluje Patterson v článku na serveru Envzone.

Jejich filozofie „Prepared Mind“, inspirovaná Pasteurovým „štěstí přeje připraveným“, se proměnila v metodu, která kombinuje systematické mapování oborů pět až deset let dopředu, blízký kontakt s inženýry a product leadery i cit pro signály od zákazníků. Nešlo o pasivní čekání na příležitost, ale o schopnost být u zrodu nové kategorie dřív než ostatní.

K této proaktivní strategii patřil i globální rozhled. Zatímco většina fondů zůstávala uvězněná na domácím trhu, Patterson a Swartz investovali čas i energii do Evropy, kde už tehdy viděli prostor pro další generaci technologických firem. Londýnskou kancelář otevřeli už v roce 2000, v době, kdy ostatní americké fondy teprve začínaly evropské příležitosti objevovat. Právě ona se stala mostem k investicím v Evropě a Izraeli a položila základ pro pozdější expanzi do Indie i Číny.

Zlom jménem Facebook

Do globální špičky vystřelil Accel v roce 2005. Fond měl za sebou dvě dekády zkušeností, znal vítěze i poražené a rozuměl cyklům, které Silicon Valley neúnavně testovalo. Pod vedením Jima Breyera investoval 12,7 milionu dolarů do Facebooku, tehdy studentského startupu s valuací 98 milionů dolarů. Většina investorů v něm viděla nanejvýš zajímavý projekt s potenciálem stovek milionů, Accel ale od začátku cítil, že by mohlo jít o budoucí infrastrukturu pro miliardy uživatelů.

Tato investice se stala jednou z nejvýnosnějších v historii venture kapitálu. V určitém období držel fond 11,4% podíl v hodnotě 11,4 miliardy dolarů a při vstupu Facebooku na burzu v roce 2012 byl Accel po Marku Zuckerbergovi jeho největším akcionářem. Pro Breyera to nebyl první velký tah. Už v roce 2000 založil společný podnik Accel-KKR s private equity gigantem KKR a v roce 2004 vedl odkup technologické legendy BBN Technologies od Verizon. Facebook ale znamenal něco jiného: nejen fenomenální návratnost, ale i okamžité potvrzení, že investiční filozofie Accelu – identifikovat lídry dřív, než se jimi stanou – skutečně funguje.

Krátce po tomto úspěchu Breyer fond opustil a v roce 2006 založil Breyer Capital, globálního investora zaměřeného na podporu sociálně i ekonomicky průlomových podnikatelů. Mezi investice patřily mimo jiné Harvard Experiment Fund, Brightcove, Marvel Entertainment či Legendary Pictures. Odchovanec Accelu, kterého Patterson se Swartzem roky mentorovali, má na kontě více než čtyři desítky firem, jež zamířily na burzu nebo prošly akvizicí. Některé z jeho investic – včetně Facebooku – vynesly podle Forbesu přes stonásobek, řada dalších více než pětadvacetinásobek. Tyto úspěchy z něj mimochodem udělaly miliardáře a katapultovaly do žebříčku Forbes 400 nejbohatších Američanů.

Podobně pro Accel byl Facebook jen začátek. V dalších letech stáli u zrodu či růstu firem, které dnes definují celé kategorie: Atlassian, Slack, Spotify, UiPath, Supercell nebo Flipkart. Často šlo o projekty, které působily příliš odvážně, Accel ale tušil, že průlomové nápady potřebují víc než kapitál. Potřebují čas, trpělivost a investora, který věří i ve chvílích, kdy trh otáčí hlavu jinam. Disciplinovaný přístup se stal jejich poznávacím znamením. „Nikdy jsme například neinvestovali do cleantechu,“ připomíná pro server Envzone spoluzakladatel Jim Swartz. Accel se soustředí na zakladatele a produkty, které dokáží narušit status quo a škálovat globálně. Výsledkem je bilance, která mluví sama za sebe: téměř 2 000 investic, 354 exitů a přes 11 miliard dolarů získaných do fondů. Jen evropské exity dosáhly hodnoty 29,5 miliardy dolarů.

Fond dnes stojí za jmény, která patří k největším světovým technologickým hráčům. Patří mezi pouhých šest fondů na světě s více než stovkou unicornů, tedy startupů s hodnotou přesahující jednu miliardu dolarů, mezi nimi od Klaviyo, Scale AI nebo Lovable. V Evropě drží absolutní rekord v počtu unicorn investic a jeho fondy jsou otevřené jen těm nejelitnějším investorům – americkým univerzitám, státním fondům či globálním family offices.

A díky stovkám investic, desítkám unicornů a miliardovým exitům se Accel zařadil mezi hráče, kteří dlouhodobě určují tempo technologického byznysu. Nejen impozantní portfolio, ale i jeho strategie, trpělivost, důvěra v silné zakladatele a soustředění na produkty s globálním dosahem, z něj dodnes dělá jeden z nejdisciplinovanějších a nejvlivnějších fondů v oboru.