Pivovar Radegast se letos rozhodl uvařit pivo z vody získané ze vzduchu. „Chceme ukázat, že to jde, ale že se do této fáze nechceme nikdy dostat,“ říká jeho brand manažer Petr Klíma. Upozorňuje přitom na klesající schopnost české krajiny vodu zadržet.
Radegast se soustředí na šetření vodou nejvíc z celé skupiny Plzeňského Prazdroje. Proč právě na vodu?
Je to dáno místem, kde působíme. Radegast sídlí v podhůří Beskyd, blízko přírody, a i proto si uvědomujeme, jak důležité je starat se o přírodní zdroje, a zvlášť o vodu, která tvoří až 90 procent piva. V Beskydech máme to štěstí, že srážky jsou sice časté, ale je třeba s nimi dobře hospodařit, protože půda vlivem oteplování klimatu a dalších okolností ztrácí vodozádržnou schopnost. Situace se zhoršuje v celé republice. V roce 2017 v Česku spadlo zhruba 53 milionů metrů krychlových srážek a 10,8 milionu odteklo za hranice. V roce 2021 pršelo zhruba podobně, avšak odteklo už kolem čtrnácti milionů. Jednoznačně to ukazuje, že schopnost krajiny zadržovat vodu klesá. I proto dlouhodobě podporujeme projekty, které dokážou vracet vodu zpátky do přírody.
Kromě toho jsme se v posledních patnácti letech intenzivně věnovali snížení spotřeby vody v pivovaru. Zatímco ve světě je průměrná spotřeba 4,5 litru vody na litr uvařeného piva, v Radegastu je to jen 2,29 litru vody.
To je trend, v menší míře snižují snad všichni velcí hráči. Jsme už na technologickém minimu, nebo to půjde ještě dál?
Zřejmě by to šlo, ale je otázkou, nakolik by další posun byl efektivní. Samozřejmě tady nejde o vodu, která skončí v pivu, ale o veškerou, kterou spotřebujeme v pivovaru. Od mytí obalů přes vzduchové kompresory s rekuperací až po toalety. Ono totiž nejde vyrobit litr piva z litru vody.
Jde jen o šetrnost vůči přírodě, nebo je to i nákladově efektivní?
Většinou to efektivní je. Na začátku bývají nemalé pořizovací náklady na nové technologie, ale dlouhodobě se tyto investice vyplácejí.
S Lesy České republiky iniciujete vznik tůní pro zadržování vody. Kolik jich bude?
To vzejde z hlasování lidí. Až do půlky září mohou rozhodnout na webu radegast.cz/bojovodu. Zatím počítáme minimálně zhruba s pěti.
Budou mít reálný význam?
Aby měly smysl, musí jít o velké tůně, zhruba v průměru okolo 300 metrů. Ale třeba v Ledenicích by mělo jít o více než 550 metrů. Celkově máme vytipováno 14 lokalit, ze kterých mohou lidé vybírat.
Uvařili jste pivo z vody, kterou jste díky zařízení vyvinutému ČVUT získali ze vzduchu. Proč?
Jde o symboliku. Chceme tím ukázat, že to je možné, ale že se do této apokalyptické fáze, kdy budeme vyrábět pivo ze vzduchu, nechceme dostat. Spojili jsme se s ČVUT, kde vznikl přístroj EWA umožňující odebírání vlhkosti ze vzduchu.
Jak vlastně funguje?
Vzduch, i ten sebevíce horký, vždy obsahuje nějaké množství páry. V chladnějším prostředí ji lze kondenzovat na vodu pomocí chladiče. Ale v extrémních podmínkách, třeba na pouštích, to nejde. ČVUT vyvinula systém, jenž nasaje vzduch, který má v sobě nějakou vlhkost. Pak se s ní zvlhčí další nasátý vzduch a to vše až do úrovně, kdy tuto vlhkost lze na chladiči zkondenzovat. Následně se voda upraví na pitnou. EWA tak dokáže za den vyrobit na poušti až 35 litrů vody.
Kolik tohoto piva bude?
Uvařili jsme jen limitovanou várku. Futur je zajímavý nejen tím, že je vyrobený ze vzduchu, ale má i vysokou hořkost – 60 IBU. Pro srovnání náš Radegast Ratar, dosud nejvíc hořké pivo z Nošovic, má 50 IBU.
O kolik by takové pivo bylo dražší než to normální, kdyby šlo do sériové výroby?
To se velmi těžko odhaduje. Vezměte si, že jeden přístroj dokáže ve stávající velikosti získat několik desítek litrů vody denně. Takže by to bylo časově náročné. A nákladově se litr vody vyrobené ze vzduchu blíží ceně balené vody, což by u pravidelné výroby piva nebylo reálné.
Petr Klíma
Je brand manažerem značky Radegast ze skupiny Plzeňského Prazdroje. V minulosti pracoval mimo jiné pro Stock či Staropramen.
