Stravovací paušál postrádá jakoukoliv logiku, jako kdyby stát dal lidem peníze na sport s tím, že si za ně ale klidně mohou koupit třeba cigarety, říká šéf sdružení APROPOS sdružující vydavatele stravenek Miroslav Sedlák. Dodává také, že provize ze stravenek jsou mnohem nižší, než se říká.
Dlouhodobě se vymezujete vůči stravenkovému paušálu. Jaké jsou vaše argumenty?
Neúčelové rozdávání peněz namísto stravenek a dotací do jídelen nemá žádnou logiku. Podpora stravování vznikla proto, aby se lidé během práce kvalitně najedli. Když teď ale dáte lidem nezdaněné peníze v podobě paušálu, oni si tak jenom nastaví svůj běžný spotřební koš. Takže peníze, co jsou úředně určené na jídlo, se použijí na placení běžných útrat, dluhů nebo zábavy. To je přeci nesmysl.
Nicméně řada firem na stravenky nebo jídelny nedosáhne.
Zaprvé vedle těchto forem řada společností nabízí zaměstnancům dovoz jídel na pracoviště, stravování ve smluvní restauraci a podobně. O oběd mají postaráno také učitelé ve školách, zdravotníci v nemocnicích či personál v restauracích. Celkově jde podle našich odhadů o statisíce lidí. Ale nikdo toto neeviduje jako závodní stravování. Takže ten milion lidí bez podpory, o němž hovoří paní ministryně, v praxi nenajdete ani zdaleka. To už bych se spíše ptal, proč nemají nějakou podporu také živnostníci.
Zadruhé poplatky za stravenky u zaměstnavatelů jsou minimální až nulové. To není překážka. A pokud jde třeba o účetní administrativu, ta bude s paušálem podobná. Což nikdo neříká.
Ale je tam administrativa se stravenkami.
Což řeší přechod ke stravenkovým kartám. Ten se rozvíjí vysokou rychlostí. Dnes už takto obsluhují jednotlivé společnosti několik desítek procent trhu. A pořád to roste.
Podle předsedy COOP Pavla Březiny teď bojujete o klienty dokonce i zápornými provizemi.
Tenhle argument se už objevil, shodou okolností v médiu, které spadá do holdingu Agrofert. Přitom záporné provize existují dlouhodobě. Navíc zřídka a jen u velkých klientů a státních institucí.
Není to nefér, že někdo platí a někdo ještě vydělává?
To je normální obchodní logika. Když si půjdete koupit do firmy deset škodovek, dostanete jinou cenu, než když tam někdo půjde pro jednu. Protože obchodníkovi stačí nižší marže na jeden automobil, aby uhradil náklady transakce a dosáhl na zisk. Stejně tak kdejaký e-shop vám nabízí množstevní slevu, dopravu zdarma při určitém objemu objednávky, dárek navíc apod. Rozhodně to ale není tak, že jedna instituce by dala za stokorunovou stravenku 90 korun a druhá 110. Marže opravdu překážkou nejsou.
A co poplatky u obchodníků a restaurací?
Ano, existují. Protože každý systém má své náklady. A ty se musí zaplatit. Je úsměvné, pokud si někdo myslí, že tady nějaká firma bude provozovat stravenky a bude na tom prodělávat. Zajímalo by mě, jestli autor takových myšlenek pracuje zadarmo. Nebo dokonce ještě na své zaměstnání doplácí.
I tady ale platí, že ta čísla, která se pohybují v éteru, pět až šest, nebo dokonce sedm procent jsou většinově mimo realitu. Já samozřejmě neznám data za každého člena, protože ta jsou součástí obchodního tajemství. Ale sedm procent je vycucaných z prstu. Já bych to tipoval v průměru tak na polovinu.
Přesto moc zastání nemáte. Staví se za vaše názory někdo kromě pár restauratérů?
Překvapivě se část argumentů shodných s těmi našimi objevila ve zprávě Legislativní rady vlády. Konkrétně komise pro hodnocení zprávy RIA (hodnocení dopadů regulace – poznámka redakce). Konstatovala, že ministerstvo financí řádně nezdůvodnilo své nízké odhady dopadů do státního rozpočtu. A že by mělo vzít v potaz dopad na restaurace po uzavření provozů kvůli covidu. Navíc nesouhlasí s tvrzením, že paušál neohrozí závodní jídelny. Dokonce ani vládní legislativci ale ministerstvo zřejmě nezajímají. Vůbec na jejich připomínky nereagovalo. Stejně jako na odbory, Svaz průmyslu, zaměstnavatelské svazy a tak dále.
Ještě zpátky k obchodníkům. Velké řetězce většinou stojí na straně zavedení paušálu. Proč, když u nich část lidí kupuje za stravenky potraviny?
Tyto aktivity vnímáme a nejde jen o texty v médiích, ale i přímé působení na ministerstvo financí ve prospěch zavedení paušálu. Z pohledu řetězců je to přirozené – snaží se navýšit svoje tržby. Ale rozum zůstává stát nad tím, proč ministerstvo financí tak očividně podporuje budoucí odklonění dnes účelově vázaných prostředků na stravování směrem k hotovosti, když tímto krokem nepochybně dojde k ekonomickému ohrožení restaurací a firemních jídelen.
